Psalo se loni a říkalo mezi lidmi, že roku 1981 má v přírodě dojít k poplašně vzácnému případu, kdy se všecky vnější planety srovnají do zástupu na jednu stranu od Země a nastane — co vlastně? Padaly návrhy na potopu, praskání zemské kůry či přímo konec světa, neangažované země nevyjímaje. Já se o to blíž nestaral, nebylo taky jak, ale nevím už ani proč, když je to přeci v mém oboru. Ostatní astronomové rovněž před otázkou dost uhnuli, a co měli taky říct i v případě, že by šlo o konec světa? (Co bych dělal já, kdybych si bezpečně spočetl konec světa? Hm!)

Na Veliký pátek odpoledne okolo třetí hodiny palestinského času napadlo mi podívat se do Hvězdné ročenky, a co jsem tam našel: že ta riskantní situace je zrovna v těchto dnech! A nikdo to ani nesleduje, nedává pozor a patřičně se nebojí, svět se dál zabývá volbami, stranickými sjezdy, deficity státních rozpočtů, sportem, blbinami. Jako by lidstvo mělo vyjednáno a slíbeno, že se zas nic děsného nestane a že i to kolo vesmírných úkazů mine bez pohromy. A tak, zatímco se už od loňského podzima začal Saturn podezřele šinout za Jupiterem, dále pak za nimi Uran a Neptun, takže fakticky nebylo jisté, že se za jedné krásné úplňkové noci nepřelijou zemská moře a v úprku před nimi nevtrhnou k nám ze západu Holanďani, z jihu Italové a ze severu Němci, a měly by se stavět povodňové a požární hlídky, pověřila vláda jistého Jambora z televize, aby dával pozor a varoval nás od hodiny k hodině, co dělají — Walesovy odbory.

Někdy jsem pásl na obecním pasínku, kde pásávali také kravaři. Ti mívali biče. Jedině s nimi, za pomoci biče, dala se hrát zajímavá hra „na tuturu". To se hrálo tak: Určil se tuturák a každý hráč dal mu do zálohy fant. Tuturák se postavil nad hromadu fantů, začal mocně točit bičem, na jehož konci byla uvázaná čepice a pomalu počítal: Tutura jedna...tutura dvě...tutura tři! Do tohoto okamžiku museli jsme podniknout pokus dostat z hromádky svůj fant, tuturák vás ovšem mohl prásknout bičem, a když vás trefil, museli jste naopak přidat další fant, ale ten jste museli dát, i když jste svůj pokus nepodnikli, než uhodilo „tutura tři!". Tuturák, jestliže o nějakou věc z hromádky přišel, musel za ni vložit svou. Podle toho, kdo byl tuturákem, podle povahy hráčů a nakonec jaksi i podle počasí hra někdy byla mdlá, jindy byly její konce drastické. Ale byla to jen hra, a čin, který jste měli vykonat, byl prostý průběh lhůty byl vám znám.

Když tedy jsem se na Veliký pátek podíval do Hvězdářské ročenky, abych se čistě dozvěděl, jak dlouho se spolu ještě míní loudat Saturn s Jupiterem, dověděl jsem se, že 13. dubna byl Pluto se Sluncem v opozici, jejich síly se tedy vyrovnávaly přes nás. Dále jsem viděl, že 19. dubna je Měsíc v úplňku a pár dní předtím či potom jsou s ním v konjukci, neboli táhnou s ním krom Jupitera a Saturna taky Uran a Neptun. Také asteroid Juno, procházeje opozicí se Sluncem, přilévá svou kapku. V úzkém časoprostorovém kuželi ležícím mezi 13. a 24. dubnem sčítají se proti nám hmoty všech vnějších planet, kromě Marsu, jenž právě — z hlediska hry blbě — courá se kdesi za Sluncem.

Veliká tutura sviští prostorem. Naše fanty jsou na hromádce. Čas, dokdy musíme udělat svůj záchranný čin, i když není přesně vypočítán, nepochybně běží. Neznámo však pořád je, jaký to přesně čin má být. Dá se pak v případě nouze udělat bez přípravy? Či byl snad let Columbie instinktivním činem směřujícím ke spáse? Nevíme.

(Publikováno v samizdatovém časopise Obsah, ročník 1, číslo 4, duben 1981.)