Tři čtvrtiny au-pair v Británii jsou týrány

Roman Bureš

Investigativní šetření britské televize Channel 4 a statistiky londýnských charit odhalují, že velká většina au-pair pracovníků a pracovnic v zemi zažila nějakou formu týrání. Podle odborníků lze v četných případech mluvit o novodobém otroctví.

Investigativní šetření britské veřejnoprávní stanice Channel 4 a statistiky londýnských charit ukazují, že tři čtvrtiny zahraničních au-pair a domácích pracovníků v Británii zažily psychické týrání. Pětina z nich se navíc setkala i s fyzickým obtěžováním. Podle mínění odborníků lze u nemalé části zahraničních pracovníků hovořit o novodobém otroctví.

Charita Kalayaan se základnou v západním Londýně registruje asi tři sta padesát nových uchazečů o místo uklízeče nebo au-pair pracovníka každý rok. Dvacet procent z nich se údajně setkalo s fyzickým násilím od svých zaměstnavatelů. Někteří byli popáleni žhavým železem, bylo jim vyhrožováno nožem nebo byli poléváni vroucí vodou.

„Dvě třetiny těch, kteří pracují u někoho doma, se staly obětí psychického násilí,“ řekla Jenny Mossová, právnička charity Kalayaan. „To znamená, že jim bylo vyhrožováno, byli ponižováni a soustavně označováni jako psi, oslové, hlupáci nebo negramotní.“

Přibližně stejný počet zaměstnanců dále uvedl, že jim nikdy nebylo dovoleno vzít si jediný den volna. Tři čtvrtiny všech pracovníků také dostávaly plat menší než padesát liber (patnáct set korun) týdně, často za více než dvacet hodin práce denně.

„První věc, kterou si musíme uvědomit, když mluvíme o otroctví, je ta, že nepoužíváme žádnou metaforu,“ řekl deníku Guardian Aidan McQuade z organizace Anti-Slavery International. „Mnoho případů domácího útlaku, se kterými se v této zemi setkáváme, je nucená práce, která zahrnuje zabavování pasů a platů, hrozby udáním, izolaci a omezování a zákaz pohybu.“

Každoročně přijde do Británie za prací na patnáct tisíc pracovníků, kteří si chtějí vydělat peníze a poslat je svým rodinám v zahraničí. V některých případech násilí na domácích pracovnících nejde ale o dobrovolné pracovníky, nýbrž o mladé lidi, kteří byli do Británie prodáni nebo propašováni jako malé děti a museli vydržet roky nucené práce a násilí.

Průzkum stanice Channel 4 se také snažil ověřit pravdivost některých dohadů, že nejhorší případy násilí na najatých pracovnících mají na svědomí zahraniční diplomaté. Jejich zaměstnanci, na rozdíl od těch, kteří přijedou do Británie na pracovní povolení, nemohou změnit svého zaměstnavatele, a pokud od něj utečou, stanou se z nic bezdomovci nebo jsou vyhoštěni ze země. Podle televize Channel 4 je také velmi náročné zahraniční diplomaty z podobných činů obvinit.

Přesné statistiky se dají vytvořit jen velmi těžko, protože násilí a obtěžování au-pair a jiných domácích pracovníků se děje za zavřenými dveřmi. Podle neoficiálních statistik charitativních organizací jsou od svých zaměstnavatelů každoročně nuceny kvůli špatnému zacházení odejít stovky zaměstnanců.

Marissa Begoniaová, bývalá služebná z Filipín a nynější ředitelka organizace Spravedlnost pro domácí pracovníky (J4DW), uvádí případy, se kterými se jako obhájkyně práv utlačovaných pracovníků setkala: „Některé oběti jsou připoutávány ke kuchyňským dřezům, pracují sedm dní v týdnu a dvacet hodin denně za žádný nebo velmi malý plat. Měli jsme i případy, kdy byli zaměstnanci nuceni jíst odpadky, protože jim nebylo poskytováno jídlo, a někteří byli pravidelně biti. Dokonce jsme měli i pár případů znásilnění.“

Další informace:

The Guardian Many migrant workers in UK are modern-day slaves, say investigators

    Diskuse
    August 30, 2010 v 18.30
    Otřesné.
    Proč nejsou au-pair a další domácí zahraniční pracovníci dále zprostředkovatelem práce hlídáni, sledováni a chráněni?
    August 31, 2010 v 7.59
    Paní Hyldebrantová, dobrý den,

    možná si typickou au-pair představujete jako mladou studentku, která vyráží na zkušenou. Ale tak to není. Většina au-pair v Británii nezíská práci za pomocí všestranné agentury, která se o ni či o něj stará. Tyto společnosti sice fungují u nás ve střední Evropě, ovšem většinová praxe je jiná. Ruští, indičtí, thajští či čínští zprostředkovatelé pouze zaměstnání vyřídí, obstarají povolení a tím to pro ně končí.

    Problém popsaný v článku se českých (slovenských, polských...) au-pair týká spíše jen okrajově. Drtivá většina týraných pracovnic a pracovníků v UK pochází z jihovýchodní Evropy, Asie a třetího světa, kde má zprostředkovatel jiné zákonné povinnosti.
    SH
    September 1, 2010 v 16.17
    Jít na kořen.
    Společnost, která potřebuje služebnictvo, překročila už hranici nesouměřitelné nerovnosti, kterou je záhodné odstranit.
    September 1, 2010 v 17.16
    Kořen?
    Nevím, nevím, pane Hošku, nejsem odborník, ale podle mne jde spíš o lepší regulaci, resp. kontrolu.

    Řada mých známých hovoří o zkušenosti z au-pair jako o neocenitelné, ať už pro výchovu vlastních dětí nebo pro učení se jazyku. Možnost zajistit si "paní na hlídání" či "pána na úklid" navíc pomohla celé generaci dělat to, co chce, aniž by musela výrazně odsunout rodičovství...