Odejít dobrovolně, nebo nechat se odvolat? Dilema k pohledání. Přesto nemám pro Markétu Reedovou (předsedkyni SNK-ED) a Petra Štěpánka (SZ) nejmenší projev soucitu. Věděli, do čeho jdou, bylo jim jasné, že posty náměstkyně primátora hlavního města a radního pro životní prostředí nezískávají ani pro své krásné oči, ani pro uhranutí Pavla Béma cíly menších, liberálně profilovaných politických stran.

Nechoď, Vašku, s pány na led. Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Občas si říkám, jak obsažná je naše lidová slovesnost.

ODS uspěla v minulých pražských komunálních volbách natolik, že v zastupitelstvu obsadila nadpoloviční počet křesel. Vládnout mohla již tři roky sama — tak, jak teď bude předvádět do konce volebního období. Proč tedy rozšířila tým o konkurenci? Z přirozeného altruismu, touhy dělit se, potřeby být kontrolována? Nebo aby bylo legitimizováno její letité spravování města?

Opencard, tunely, MHD, úvěry města, nakládání s pozemky, politici stíhaní aférami… Rejstřík chyb, přehmatů a hříchů by byl pestrý. Stěžoval si prý onehdy anonymně jeden podnikatel, že čeho je moc, toho je příliš. Kazit veřejné zakázky tím, že sedmdesát procent padne na provize je podle něj „trvale neudržitelné“. Kdo nevěří, ať do Prahy běží…

Stoupající hvězdou pražské ODS je například kontroverzní starosta Prahy 5 Milan Jančík. Pavel Bém jej přizval do své party, aby mu pomohl převálcovat konkurenční křídlo reprezentované Rudolfem Blažkem. Inu, smečka je početná a rivalita vzrůstá.

SNK-Evropští demokraté i zelení nespadli z nebes, pražské poměry znali, vždyť s antikorupčními organizacemi typu Oživení či Růžový panter mají své kontakty. Navíc mohli sledovat předchozí vládnutí ODS s ČSSD. Také sociální demokracie vstupovala do městské koalice s řadou ideálů — a jak dopadla… I když i v novém aranžmá našli sociální demokraté své uplatnění, na příklad na čele uvolněných výborů.

Pokud paní Reedová naznačuje, že chtěla dělat pořádek zevnitř a že jí šlo o prosazení strategie boje proti korupci, zaslouží zlatou palmu za naivitu. Spíše ale měla za cíl uchytit SNK-ED na špici pražské politiky a vytvořit předpolí pro budoucí úspěchy. Podobně jako Petr Štěpánek v zeleném dresu. Pár úmyslů společensky prospěšných, pár utilitárních, na konci však je košaté křoví. Modré celebrity nebyly ani zastíněny, ani polepšeny. Místo toho si stěžují, že k nim Reedová se Štěpánkem nebyli dostatečně loajální.

Vytýkat občanským demokratům, že zvlčeli, by bylo téměř nespravedlivé. S jídlem roste chuť a jejich síla v metropoli svádí k suverénnímu, ba arogantnímu počínání. Pražští voliči mají své zájmy a starosti. Jedná se z valné části o lidi pracovně vytížené, vzdělané, liberálně smýšlející. A také antikomunisticky. Předlistopadová KSČ zdiskreditovala levici jako takovou, takže zatímco v evropských velkoměstech zhusta vládnou socialisté či sociální demokraté, v Praze má pravicová ODS předplacené primátorování na dlouhá léta dopředu.

Co však táhne ke světlu purkmistrovské lampy zbylé partaje, bez ohledu na priority a ideovou orientaci? Přitom nejde pouze o hlavní město. Proč třeba zelení, sotva pronikli do Sněmovny, vstoupili do Topolánkova přeběhlického kabinetu? Co všechno měli za lubem? A co za nimi zůstalo? Stoupla jim sláva rychle do hlavy? Prahli po postech a prebendách? Nebo měli utkvělý pocit, že musí rychle zasáhnout a otupovat nepravosti — byť coby kompars v loutkovém divadle? Buď jak buď, obdobný přístup politické body v posledku nepřidává, nýbrž ubírá. Na republikové úrovni to již zelení zjistili, čerstvě si to připomenou spolu s SNK-ED i v Praze.

Ale žádný strach. Po několika měsících jednobarevné rady se časem zase nějaký obětavý politický prosťáček nejde. A Praha na nový styl, otevřené úřady, kompletní informovanost občanů a především na politiky s přirozenou a oprávněnou autoritou bude dál čekat.