Patálie s Jochem - a nebo s Nečasem?

Petru Nečasovi se dosud dařilo vystupovat v poloze umírněného pravicového politika. Proč chce tedy mít právě paleokonzervativce za poradce pro zahraniční politiku a zejména lidská práva?

Trávil jsem toto léto podstatně víc času, než jsem si kdy dokázal představit s fašisty a nacisty – uvázal jsem se totiž, že přeložím pro jedno nakladatelství tlustou Kroniku Třetí říše britského historika Richarda Overyho. Dění kolem, včetně politiky, jsem tudíž vnímal tak trochu skrz tuhle dějinnou zkušenost (nebo taky mlhu), včetně patálie, která nastala, když premiér Nečas oznámil, že hodlá svým poradcem pro lidská práva učinit ředitele Občanského institutu Romana Jocha.

Právě proto, že jsem tolik času trávil s Třetí říší, tvrdím, že Roman Joch má pravdu, když se hájí, že není žádný fašista, jak stojí v titulu jeho rozhovoru v sobotních Lidových novinách. A přece jsem ho v té kronice trochu našel. Joch má svými názory něco společného s německými nacionálními a konzervativními elitami, které s nacionálním socialismem víc než deset let soupeřily o to, kdo nahradí málo povedenou demokracii výmarské republiky. S Hitlerem a jeho kumpány by si určitě nerozuměl, s kancléřem Brüningem či maršálem Hindenburgem nejspíš ano, stejně jako by si s nimi patrně rozuměl Augusto Pinochet. Jako oni ani Joch není rasista a vlastně nejspíš ani xenofob, jen je – jak se zdá z jeho textů a veřejných vystoupení – přesvědčen, že dějinami a společností mají hýbat elity, které, když na to přijde, mají nejen právo, nýbrž i povinnost hájit tradiční řád (pořádek), jenž je totožný s jejich zájmy. Když je to nutné, lze sáhnout k tvrdému zásahu, jednou střelbou do demonstrantů (pravda, gumovými projektily, jak upřesnil, jsa dotázán), jindy odnětím volebního práva ženám, které nemají alespoň dvě děti (i tady si u něho dovedu představit zmírnění např. výjimkou pro ženy které doloží vlastní neplodnost, případně neplodnost manželovu). Jsou zkrátka chvíle v dějinách, kdy musí demokracie v zájmu obnovení pořádku zalézt pod stůl, alespoň na čas, a teprve když je uklizeno, smí zase zpod stolu ven; viz Chile.

Premiér Nečas v reakci na reakci části veřejnosti, kterou tohle téma zajímá a dokonce proti novému poradci demonstrovala, označil Romana Jocha za „paleokonzervativce“. Wikipedie mě poučila: neokonzervativec je proti němu měkkýš, který připouští takové nehoráznosti jako imigraci, afirmativní akci, zájem o zahraničí, sociální stát. Proč právě paleokonzervativce chce mít premiér za poradce pro zahraniční politiku a zejména lidská práva? Chce snad, aby se obojí agenda přinejmenším posuzovala paleooptikou? Což je vlastně, obávám se jádrem problému: jde tu víc o Jocha – a nebo o Nečase? Tím, že Nečas z vlastně okrajového autora a aktivisty Jocha učinil formálně člena svého poradcovského sboru, dodal formální váhy i jeho minimálně vyhraněným, ale spíše extrémním názorům. Hodně nepřímo, ale přece řekl – tyto názory mě zajímají, možná že je sdílím, a i když to z taktických důvodů nemohu sám říkat nahlas, byl bych rád, abyste to vzali v potaz.

Je to škoda. Premiérovi se dosud dařilo vystupovat v poloze umírněného pravicového politika. Nebyl jen „pan Čistý“, pro velkou část veřejnosti byl i „pan spravedlivý“. Co víc, předvedl, že dokonce umí přiznat, že udělal chybu – v české politice je to věc nevídaná, tam se všichni tváří, jako kdyby poslední chybu udělali ve třetí třídě, když ve slově kobyla napsali měkké i. Tak trochu „soucitný konzervativec“ Bushovského typu. Nebo raději, přece jen jsme v Česku, takový Zdeněk Svěrák české pravice, politik vlastně laskavý, vlastně mírný, vlastně sociálně cítící, vlastně rodinný, vlastně jeden z nás… Je to však skutečná Nečasova podoba – nebo zvolená role? Volba Jochova, obávám se, naznačuje to druhé.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Lepenka

Michal Špína - komparatista

a co Martin Říman? Středa, 25.Srpna 2010, 11:09:56

"vlastně rodinný, vlastně jeden z nás" -- nepřipadá mi, že by volba Romana Jocha usvědčovala Petra Nečase z nějaké přetvářky; lze přece dobře "být rodinný a jeden z nás" a zastávat jejich postoje.

O Jochovi bylo řečeno již mnohé (a zde, řek bych, celkem trefně), ale co šéf -- Martin Říman? O něm se skoro nepíše, není tak kontroverzní, ale jeho klausismus může poznamenat zemi mnohem víc, a Nečas tomuto členovi dozorčí rady ČEZu "stoprocentně věří". Bude mu tedy jistě věřit i to, že železnice je přežitkem 19. století, ČD skanzenem socialismu a že mají být rozprodány a že ekologické myšlení = environmentalismus, který "se svou nedůvěrou ve volný trh podkopává nejen individuální svobodu člověka. Usiluje především narušit přirozený a funkční společenský řád a přibližuje tak zánik civilizace."
http://www.cepin.cz/cze/prednaska.php?ID=170

Stanislav Hošek - Český těšín

Dobrý a zlý. Čtvrtek, 26.Srpna 2010, 17:18:18

Tezi o tom, že Joch má říkat co si premiér tajně myslí, ale veřejně si nemůže dovolit říct, by bylo záhodno neustále systematicky sledovat.

09_ll

Vojtěch Varyš - divadelní kritik

říman, železnice, poradci Neděle, 5.Září 2010, 10:43:10

ano, tak poradci jsou obecně od toho, aby říkali něco radikálnějíšho než ten, komu radí. viz Hrad.

Říman je vskutku jedním z hlavních ideologů ODS a věnuje se mu nedostatečná pozornost.

jako člověk, který služby železnice využívá a bohužel za ně často i platí, musím souhalsit s výrokem MIroslava Macka, že "s českými drahami je jen jeden drobný problém: kam umístit nálož" netvrdím, že to vyřeší privatizace, ale něco se opravdu bude muset stát.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.