Chatrné plošiny

Téma jednoty začíná u překročení vlastních absolutních nároků. Několik letních aforismů spjatých s tímto tématem.

Vit_janecek

Vít Janeček

24.08.2010 08:00

Tuším anonymní Rita Holoubkova v jedné z diskusí pod textem vyslovil/a otázku: kdo napíše pokračování Co dělat?. Text Ivana Štampacha Chatrné vyhlídky může být dost možná první kapitolou. Obtížnost hypotézy jednoty se ukazuje všude tam, kde lidé nejsou za jednotu placení a kde vytvářejí společnou plošinu tím, že se s ní více či méně, ale vždy dobrovolně identifikují. Právě tak rozumím rozdílu mezi politikou jako veřejnou věcí (v původním slova smyslu) a politickou firmou, jak se v souvislosti s několika politickými subjekty objevuje v posledních letech v médiích. Identifikace s věcí firmy je procesně snadnou záležitostí – intence je zřejmá. Po věci veřejné a angažmá v jejím jménu chce každý záruku téměř absolutní čistoty (takový požadavek často nacházím i u sebe).

Zamknutí skutečnosti této chvíle se projevuje takto: veřejnost snadněji akceptuje „čitelného" šíbra, než „podezřelého" idealistu. A tato asymetrie akceptace a podezírání se projevuje v menším měřítku i mezi těmi, kteří se snaží utvářet nové veřejné plošiny, odkud by byla snad větší naděje skutečnost odemknout: bez nástrojů velkorysosti, smyslu pro humor a trochu apriorního předpokladu dobré vůle nevznikne ani povrch tenký jako cibulová šupina. Jako by jistota předvídatelného zklamání byla snesitelnější, než nejistota naděje.

„Paměť je arénou politického zápasu, neboť různé politické síly se snaží psát oficiální historii toho, co se odehrálo, a tedy jak to má ovlivňovat současnost," píše Bill Nichols v široké knize s úzkým názvem Úvod do dokumentárního filmu, která vyjde na podzim. Kde je událost, interpretace vždy vítězí nad fakty, protože faktem události je její interpretace. Plošinami tohoto zápasu jsou pojmy a instituce. „Kultura", „humanita", „socialismus", „fašista", „sociální stát", „totalita", „levice", „pravice", „zelená", „tradice", „odpovědnost" – každý z těchto pojmů je předmětem sporu, který má určit, co tyto pojmy budou – pro jednotu většiny – nadále znamenat. Dostatečně symbolický je i vleklý veřejný spor – o ustavení a následně vedení ÚSTRu – má určit, z kterého místa bude vyvěrat historická interpretace společenského rámce s názvem Česká republika.

Ve stejném období, kdy je tolik mediální i politické pozornosti věnováno jednomu historickému pracovišti, je často ironizována a zpochybňována role kultury a humanitních disciplín. Institucí a lidí jim se věnujícím je mnoho, neexistují měřítka kvality, jsou společensky neužitečné. Bez jejich zázemí se však stává demokratická diskuse nemožná a rezignace na ni masovější. Petr Marek alias Muzikant Králíček v jedné ze svých prapísní vyslovuje verš, který mě opakovaně fascinuje svojí lapidární artikulací nesamozřejmého. „Na čem to všechno stojí a drží..."

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.