Ve sdělovacích prostředcích denně čítáme, slýcháme a vídáme různé informace, které nabízejí hotový názor na danou záležitost. Nepřemýšlet a jen číst či poslouchat, protože je-li obsah sdělovacích prostředků jen měkkou, poddajnou výplní mezi reklamními bloky či stránkami, nezáleží na něm o nic víc, než na tom, aby mucholapka byla nápadná a lepivá.

Většinou takový kdosi popíše kdy, kde, co a jak, ale nepoloží si otázku, která by z něj teprve mohla udělat novináře: otázku proč! Kdo informaci vydal, jaký na jejím zveřejnění může mít zájem, jaká je časová, obsahová nebo emoční souvislost, zdali dané informace nemohou umožňovat také jiný výklad událostí a proč nebylo třeba informaci pracně získávat, jestliže přišla sama.

Každý den by se daly nacházet takové zprávy, ale za příklad si vezmu jednu, která živí média i jejich novináře, komentátory a zpovídané osoby už sedmý měsíc. Je to záležitost údajných hospodářských poklesků prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu Františka Dohnala. Všichni jsou s ním rychle hotoví, na počátku článku obvinění, v poslední větě jasno. Nezaznamenal jsem zprávu, v níž by si její autor kladl otázky pro mne samozřejmé, pro takové autory zřejmě pošetilé. František Dohnal údajně porušil poslanecký i novinářský cit pro morálku a právo tím, že ve své funkci užíval tři osobní auta, obýval nadměrný byt, respektive jakýsi dvojbyt, a nakupoval umělecké předměty. Autoři často dodávají, že to bylo z jejich daní, jako kdyby si za ně byli něco do zásoby předplatili.

Nemůžu Dohnala hájit, nevím o jednotlivostech to, co bych k takové obhajobě vědět musel. Ale novinářská fronta také nevěděla až tak moc, leč s úsudkem byla hotová rychle. Jen se zamyslet, řekl bych. Jeden muž dokáže v jednu chvíli řídit jen jediné auto, takže to s těmi třemi vozy mohlo být všelijak. Ve služebním bytě u Dohnalů jsem nebyl, ale bydleli tam několik let, mají studující děti a tento způsob bydlení zjevně žádný audit po celou dobu nezpochybnil. Jistěže, mohl se chovat úsporněji, skromněji, jak snadno poznamenají všichni spravedliví. Dohnal není trestně stíhán a dokud nebude případně odsouzen, můžeme jen říkat, že se nám celá věc nějak jeví, ačkoliv o ní máme jen stokrát tytéž emotivně opakované informace a žádné jiné.

Třetí údajný Dohnalův poklesek spočívá v nákupu nějakých uměleckých děl, snad sochy do vstupní haly úřadu. Podívat jsem se tam nebyl, ale třeba tam byl některý z novinářů. Pokud tam ta socha není, někdo by si toho jistě dávno všimnul, pokud tam je, tak je to majetek stále uchovaný a zhodnocovaný.

Ale o to všechno až tak moc nejde. Hájit se musí především Dohnal sám. Jak to, že se nikdo nepodiví nad tím, že se právě Sněmovna do Dohnala tak divoce pustila? Kdyby Dohnal jedl babičky, rozhořčení by bylo namístě, ale uvedená obvinění mohou mít různá administrativní vysvětlení a jejich posouzení má náležet nezávislému soudnictví, jednotliví poslanci, ba ani celá Sněmovna, soudní či soudící instancí být nemůže. To mám opravdu být první, koho po půlroční kampani napadne, že v celé věci může být politický zájem? Že může někdo v skrytu usilovat o jeho místo? Že odpovídá za úřad, který kontroluje, a tudíž stále někoho ohrožuje a znepokojuje? Že je podivné a podezřelé, když se tak dlouho na Dohnala politicky střílí a on stále vzdoruje? No jistě, pod takovým tlakem se moc pracovat nedá a Dohnal také občas reaguje poněkud křečovitě. Takže - říkají někteří poslanci - je zřejmé, že autorita Nejvyššího kontrolního úřadu byla otřesena, a už jen proto by měl Dohnal odstoupit.

Námitky proti mým vývodům jsou zřejmé. Je to veřejný činitel, tudíž platí cosi jako předpoklad viny, obvinění nebyla spolehlivě vyvrácena, prezident kontroly musí být v čestnosti a morálce vzorem. Případně: měl si dát pozor, neměl se nechat nachytat na takových detailech, měl si raději od začátku platit všechno ze svého.

Třeba také. Ale vyberme si: Chceme-li účinnou kontrolu hospodaření s penězi státu, tak musíme mít silný kontrolní úřad. Může být vůbec někdy silný, když současně budeme chtít, aby každý z jeho čela při prvních pochybnostech ihned odstoupil? Nepovede takováto veřejná vstřícnost vůči neprokázaným obviněním k destabilizaci státu a jeho funkcí? A nedostanou se na uvolněná místa napříště už jen lidé poddajnější, kteří budou vědět, že je výhodnější důslednými kontrolami nedráždit?

Nevím přesně, jestli František Dohnal porušil zákon nebo ne, opravdu to nemohu posoudit, zjevně na rozdíl ode všech, jimž je to zcela jasné. Vím ale, že na jeho odchodu z funkce má někdo velký zájem. A také vím, že novináři, kteří si neumějí nebo nechtějí klást otázky, jsou jen vědomými či nevědomými nástroji. Když jsou všechny sdělovací prostředky se svým názorem zajedno, tak se musíme ptát, v co se proměnila někdejší svoboda slova.