Na obě strany

Sociální demokracie má zůstat zastánkyní reforem společnosti, i kdyby to byly reformy radikální. Je to charakteristika, která ji může vymezit jak vůči radikální levici, tak proti fašizujícím se pravicovým stranám.

Martin Říman nebo Tomáš Julínek coby poradci předsedy vlády činí z Petra Nečase směšnou figuru. První přinejmenším proto, že svého času jako ministr dopravy prohlásil, že železnice je přežitkem devatenáctého století a že o ni nemá zájem. Druhý pak proto, že od dubna 2008 ještě nedokázal odpovědět na otázku koho a co regulují regulační poplatky. S poradci, kteří se pohybují mimo realitu anebo vystavují na odiv svou nekompetenci, Petr Nečas v politice daleko nedojde. Figury typu Martina Římana nebo Tomáše Julínka totiž nejsou reprezentanty politických koncepcí, takže s nimi nelze vést politický spor.

Roman Joch, další z premiérových poradců, je figurou podobnou, ovšem nebezpečnější. Když si vezmeme k ruce některé jeho texty, tak lze snadno usoudit, že ani s ním nebude možné vést politický střet. Pohybuje se totiž přinejlepším na hranicích liberální demokracie, ne-li za nimi.

I feministé a feministky snad budou souhlasit s Jochovou tezí, že moderního gentlemana charakterizuje „ohleduplný a galantní vztah k ženám a dívkám“. Obtížněji už ale bude kohokoli moderního přesvědčovat, že gentleman může „v principu vlastnit otroky“. Nebo že v případě „politické a intelektuální impotence levice“ by povinností konzervativců bylo „nastolit pravicový autoritativní režim“ (viz Gentleman a demokracie, Revue Prostor 53/2002). Onen režim by pak pravděpodobně nebyl antijudaistický, antisemitský ale určitě. „Marx, Trockij (…), Slánský“ totiž podle Jocha „byli všechno Židé, ale nikoli už židé. Byli to Židé, kteří odpadli od židovské víry svých předků, přestali být židy, začali se domnívat, že Mesiášem jsou oni, a proto se stali komunisty.“ (Židobolševici? Klérofašisté?, Konzervativní listy, 30. června 2010)

Jochova (politická) pozice, podle které je třeba legalizovat mučení (Zachráněni skrze waterboarding, Týden, 23. května 2008) anebo rozhánět protisystémové demonstrace od počátku střelbou (Zvuk nabíjení pušek – aneb jak se patřičně zachovat k rabující lůze, Lidové noviny, 1. června 1998), je pak jen praktickým dotažením jeho světonázoru.

Říman s Julínkem by byli směšní více méně za kterékoli vlády. Jochův světonázor se stává čím dál tím nebezpečnějším ne proto, že by se autor sám radikalizoval. Jeho teze jsou ovšem vysokou funkcí legitimizovány ve chvílích, kdy je stranicko-politický systém oslaben vstupem populistických formací, kdy je stát cíleně oslabován privatizací veřejných struktur a kdy je společnost zasažena ekonomickou krizí a opakovanými přírodními pohromami.

To, že se do vedení ODS na posledním sjezdu dostali po stranických „kmotrech“ straničtí ideologové (Petr Nečas, Miroslava Němcová i Alexandr Vondra), bylo zřejmě dáno i tím, že TOP 09 občanským demokratům sebrala ekonomická témata. Témata společenské reformy, když bude potřeba, mohou ODS sebrat Věci veřejné. Sociální a etnický rasismus v rámci VV stále reprezentuje jejich výkonný místopředseda, takže pro ně nebude problém tato témata v případě potřeby využít znovu.

Pokud Petr Nečas legitimizuje Romana Jocha, tak nelze na pravici politicky vystoupit proti Jaroslavu Škárkovi, který částečně obdobné postoje reprezentuje ve vulgárnější podobě. A pak bude možné pouze mocensky vystupovat proti lidem, kteří je případně vezmou za své.

Kroky Petra Nečase, Miroslava Kalouska a Víta Bárty dříve či později povedou ke společenské radikalizaci. Silnou demokratickou levici v této chvíli potřebujeme především jako stabilizující prvek pro chvíli, kdy by tento konflikt, který jako výzvu nejspíše první přijme levice radikální, hrozil překročit hranice formalizovaného střetu.

A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Stanislav Hošek - Český těšín

Tušení Úterý, 10.Srpna 2010, 16:43:20

Je jenom otázka, zda celý to asociální až fašizující "dívadlo" není promyšlenou snahou vyprovokovat radikální opozici a pak s ní příkladně zatočit, čili provést z jejich hlediska to, co se mělo udělat hned po převratu a co mimo jiné neustále vytýkají Havlovi.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

koalici nejde o výsledky ! Středa, 11.Srpna 2010, 07:48:12

* Koaliční strany si navenek konkurují (především o skupinové a osobní výhody). Důležitější než tato část dramaturgie je ovšem to, že představují dostatečně hustou „mlhu na blatech“. Domnívám se, že pro ně v zásadě ani tolik nejde o výsledky jejich politiky, tj. o jiné, než je splnění úkolů MMF. Bude-li toto HLAVNÍ ZADÁNÍ splněno, je nepodstatné bude-li fiskální zadlužení o 20% nižší nebo o 50% vyšší, než je dnes. To už se vždycky nějak zdůvodní, tak proč si tím teď lámat hlavu. (Poznámka na okraj: nedobře činí ti opoziční politikové, kteří – byť i jen fragmentárně – přejímají režimní jazyk.)
Samozřejmě, že i v těchto strukturách je nemálo lidí, kteří z idealismu či naivity režimní ideologii věří. Ti jsou důležití pro zdání plurality. Oni ztělesňují to, co má být vidět.

* Pan Hošek se dotýká podstatné věci, když připomíná popřevratové plány.

* Vzájemný poměr parlamentní a neparlamentní opozice bude velmi závažný faktor vývoje. Zatím se zdá, že většině zúčastněných na obou stranách to není dostatečně jasné. O sociálních demokratech se tu psalo hodně. (Poznámka na okraj: vypadá to, jakoby úkolem Jiřího Pehe bylo, přesvědčit sociální demokraty, že se mají proměnit ve stranu sociálně-liberální. Momentálně to vypadá, že příznivců tohoto bludu v ČSSD není zrovna málo.) Nejde ale jen o ně. Kdy komunisté seberou odvahu dělat víc, než jen štěkat ze své boudy? „Otevírání se“ obou těchto politických stran občanským iniciativám vypadá tristně: jako by u vchodu stáli diskotékoví vyhazovači. (Poznámka na okraj: je to s přijímáním nových členů jiné?)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.