Lidé postižení povodní si své domy na daných místech postavili na základě svobodné racionální volby. Jak k tomu přijdou lidé, kteří do své racionální úvahy přibrali více faktorů, obloukem se vyhnuli při výběru stavební parcely řekám a potokům, a postavili si domy třeba v horách nebo si zakoupili byty v horních patrech paneláků? Ze svých daní budou teď na nezodpovědné či iracionální jedince skrze vládní pomoc doplácet všichni. Je to zvýhodňování postižených povodní na úkor ostatních a pokřivování pojmu solidarita. Je to falešná solidarita. Pomáhat by měli zejména nejbližší — pomoci by měla v prvé řadě rodina a přátelé, stát až v nejkrajnějších případech. Jakoby nestačilo, že hasiči, policie a zdravotníci zasahovali zdarma. I s tím by se vlastně mělo něco udělat a za evakuaci by měl být stanoven alespoň symbolický poplatek. Tak by si museli občané uvědomit, kolik tyto služby doopravdy stojí.

Čekal jsem, kdy se podobná litanie ozve z úst některého vládního politika, třeba ve včerejších Otázkách Václava Moravce, během opadávání vody v prvních postižených lokalitách. A ono nic. Podle Alexandra Vondry (ODS) stát pomoci musí, je to totiž velká tragédie, a dnes už se kvůli tomu mimořádně schází vláda. Dokonce Jaromír Drábek (TOP 09), ministr práce a sociálních věcí a hlasitý obhájce práv zaměstnavatelů, pokračoval ve stejném pojetí — stát pomoci musí, neboť to postižení občané sami nezvládnou. Dokonce se dospělo k tomu, že by se neměly příliš snižovat výplaty či počty hasičů a policistů nebo investice do jejich vybavení, protože v podobných případech je jejich akceschopnost klíčová pro bezpečnost obyvatelstva. A ministři se trumfují v hereckém výkonu při předstírání ustaranosti ohledně situace povodní postižených lidí.

Takový populismus. Kdyby naše nová vláda chtěla být konzistentní se svou ostatní politikou a dikcí, bude se k postiženým povodní chovat naprosto stejně jako k dalším lidem v problematické sociální situaci. To znamená — nejprve vyzdvihne nepředvídavost majitelů rodinných domů, že na povodeň nikdy nemysleli, pak zdůrazní důležitost privátních pojištění proti povodním, doporučí geografickou flexibilitu, při níž se rodiny v domech u řek budou ochotnější stěhovat do jiných lokalit a ustaví Národní meteorologickou radu vlády, která bude navrhovat, co mají obyvatelé ČR s ohledem na počasí dělat. Pak postiženým pomůže nějakou mizernou částkou a dá najevo, že příště už tak štědrá nebude.

Přitom se na situaci může podívat přesně opačně. Procesy odehrávající se na trhu práce jsou něco jako povodeň. Neví se moc předem, co se stane, kde se to stane, koho a jak poškodí. Málokterý občan může předvídat, jak se jeho vlastní situace vyvine a těžko se na ni může připravit. Ekonomické predikce se podobají předpovědi počasí a těžko někomu reálně mohou sloužit jako vodítko pro osobní strategie. Záchranáři při povodních jsou pak to samé jako instituce sociálního státu v situaci rizik na trhu práce. Chtít je omezovat a přesouvat akci na samotné postižené je jako chtít, aby se individuální občané snažili vlastníma rukama zabránit povodni.