Tohle je opravdu vážné!

Zrušení postu ministra pro lidská práva bylo krokem zpátky. Další restrikce na poli ochrany lidských práv nás mohou nepříjemně překvapit.

Zbarta

Zdeněk Bárta

04.08.2010 09:00

Vláda připravuje své programové prohlášení pod zuřivou palbou neuvěřitelně sprosté mediální masáže: Chytit Kocába za flígr a jeho úřad zrušit! Přidávají se i rádoby vtipné komentáře typu Menšina.

Proboha, to snad ne! Lidé dobré vůle by měli volat na poplach! Měli bychom dát koaličním stranám všemi možnými prostředky najevo, že v programovém prohlášení musí být tento úřad uveden, že se tento orgán vlády nesmí zrušit! Nenechme si namluvit, že jde o Kocába! Nejde! Kocáb přeci patří k těm, kteří nejsou ve veřejné funkci kvůli platu!

Nejde o Kocába, jakkoli si osobně myslím, že svou práci dělá velmi dobře. Jde o víc, jde o samotnou existenci agendy zmocněnce pro lidská práva. Dost na tom, že byl zrušen post ministra pro lidská práva a národnostní menšiny. Byla to nesmírná škoda.

A nyní se má rušit i kabinet zmocněnce pro lidská práva? Jestli za těch posledních dvacet let v něčem skutečně pokulháváme za západní Evropou, jestli jsme v něčem deficitní, tak je to právě lidskoprávní povědomí. Umíme konstatovat, jací jsme borci na poli lidských práv, nenávidíme rasismus „jako Vietnamce a Židy“, rozumíme všem akcentům této problematiky, ale při implementaci lidskoprávních zákonů do života společnosti nebo při jejich realizaci velmi pokulháváme.

Koaliční smlouva nové vlády nemá ani kapitolu o lidských právech. Mohla by to však ještě napravit v programovém prohlášení vlády, kde se v současné verzi v kapitole „zahraniční politika“ říká toto: „Vláda považuje podporu lidských práv a základních svobod za jedno z důležitých témat zahraniční politiky ČR. Bude se proto aktivně věnovat tématům, ve kterých si česká politika již získala nesporný kredit, jako je podpora rozvoje občanské společnosti, obránců lidských práv, svobody projevu a médií, budování právního státu a demokratických institucí.“

Budou to však jen slova? Podpořme vládu – konkretně ministra zahraničí v této podpoře lidských práv. A nechť nejde jen o tu proklamaci – jak jinak se má vláda tak složité oblasti věnovat, než že pro to bude mít vyčleněné lidské zdroje – právě svou Radu pro lidská práva? Ostatně jsme tím vázáni i mezinárodními smlouvami o lidských právech!

Ministerstvo spravedlnosti zase říká ve vládním prohlášení, že „považuje respekt k lidským právům za úhelný kámen, na kterém stojí společnost a demokratický pořádek země a který je základem pro svobodný život každého občana (...) povede rozhodný boj proti všem druhům rasové, třídní a sociální nesnášenlivosti a nenávisti (…) zavazujeme se přijmout rázná opatření k eliminaci rostoucích projevů extremismu“.

A zase a opět: vytvářejme účinný protitlak proti všem těm, kterým budou tato slova trnem v oku či osinou jinde a budou chtít, aby tato proklamace zůstala jen a jen na papíře. Jak jinak by chtěla vlastně exekutiva naplnit tato slova, která se týkají agend napříč ministerstvy, bez onoho již fungujícího a důležitého meziresortního úřadu!

Dne 9. prosince 1998, v předvečer Dne lidských práv, vláda slavnostně schválila založení Rady pro lidská práva s pevně daným statutem a s předsedou této rady – zmocněncem pro lidská práva. Byla to jedna důležitá vyhraná bitva s křováky naší politiky. Na rozdíl od postu již bývalého ministra je Rada jenom poradním orgánem vlády, nicméně sehrála za těch dvanáct let nesmírně důležitou roli, když se krom své běžné agendy například účinně podílela na legislativním procesu celé řady lidskoprávních norem.

V naší zemi bohužel stále je až příliš těch, kterým lidská práva nevoní, pro které je Listina plevelem v ústavě, kteří do poslední chvíle brzdili schválení antidiskriminačního zákona – mnohým se z něj dělá špatně dodnes – kteří úřad ombudsmana považují za trafiku a nestydí se při současném obsazování tohoto úřadu mluvit o tom, že je zbytečný atd. atd. Je jich, těch zastánců prý staré dobré diskriminace, hodně, mají silnou mediální podporu, a jsou proto až příliš slyšet.

Pokud se jejich provinciálnímu dřeváctví, které se před dvaceti lety zmocnilo našeho veřejného prostoru a snaží se zaplašit étos evropanství i bývalého disentu, pokud se onomu hulvátství bez noblesy, které vykřikuje bez výraznějšího odporu své nehoráznosti, nepostaví účinná fronta intelektuální noblesy, budeme čím dál víc sklouzávat mezi země čtvrté cenové skupiny. A proto prosím: zachraňme Radu pro lidská práva!

A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Stanislav Hošek - Český těšín

Nedivme se Středa, 4.Srpna 2010, 15:22:37

Napřed veřejně křičme, že polistopadové moci "Klausiánů", nikdy nešlo o lidská práva, "tu plevel Ústavy", jak tvrdil její guru. Snad s výjimkpu jediného, státem nikterak omezovaného hromadění bohatství nad všechny meze.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Nedivme se Středa, 4.Srpna 2010, 16:55:9

„Nový stát nevzniká v atmosféře „existenciální úzkosti. Je připravován v ladění daleko tíživějším: v ovzduší uspěchanosti, rozčarování a občanské lhostejnosti.“ - napsal Karel Kosík v prosinci 1992

Protože (březen 1997):

"Restaurace kapitalismu: umrlci vstávají z hrobů a jako přízraky strašidla, rozpoutané majetnické instinkty znovu poznamenávají osudy lidí. Jaká podivná spravedlnost přichází na svět v restitucích a privatizačních aktech, v rozdělování, rozprodeji, výprodeji, rozkrádání majetku, jehož nominálním vlastníkem byl (nebo nadále zůstává?) - národ?
Vlastnil národ tento majetek právem, nebo se dopouštěl krádeže? Nebo jej vlastnit nemohl (a nesměl), protože národ je - jak říkají modernisti - romantická fikce?"

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.