O ctnosti a hříchu středověkého lidu

Jakub Vaníček

Canteburské povídky Geoffreye Chaucera patří k základním kamenům evropské literatury. Ovlivnila je poetika velkých italských autorů. Díky Chaucerově ambici zachytit pulz středověku jsou Canteburské povídky dodnes živým literárním textem.

Kniha Canteburských povídek nejznámějšího anglického středověkého básníka Geoffreye Chaucera (1340? — 1400) se už dávno stala stabilní položkou evropského literárního kánonu. Jde o dílo velmi vlivné — v anglicky mluvících zemích je považováno za základní kámen anglické poezie. Chaucer jím inspiroval řadu spisovatelů, například Williama Shakespeara nebo (daleko později) Richarda Dawkinse, který využil formy Canteburských povídek pro svou knihu o evoluci The Ancestor's Tale: A Pilgrimage to the Dawn of Evolution. Dílo bylo také několikrát zfilmováno.

Hlavním důvodem, proč jsou stále živou četbou, je skutečnost, že Geoffrey Chaucer, královský panoš, celní úředník, příležitostný diplomat a básník, nenapsal intelektuální dílo z uzavřeného dvorského prostředí, typické pro tehdejší literaturu, ale plnokrevné příběhy o životě ve všech jeho podobách; jeho povídky jsou strhujícím obrazem velké země na sklonku středověku a jejích obyvatel, urozených i neurozených, movitých i chudých, laskavých i vypočítavých, inteligentních i přihlouplých, tedy lidí se všemi jejich přednostmi a nectnostmi.

Knihu v těchto dnech vydává nakladatelství Academia v edici Europa.

Geoffrey Chaucer. Canteburské povídky. Academia, Praha 2010.