Rathovo ponížení a Řepkův plivanec

Pavel Šaradín

Podle Lidových novin je ústupek Davida Ratha v otázce proplácení regulačních poplatků ponížením. V politice se však čas od času ustupuje, mění taktika a přizpůsobuje program. Ponížení je třeba hledat jinde.

Přiznám se, že jsem něco podobného čekal. Volební výsledek přiměl sociální demokracii ke změně politiky, především v proplácení třicetikorunového regulačního poplatku kraji. Mnozí krajští politici z ČSSD to komentovali vcelku logicky: pokud jsme nedostali takovou důvěru, pak zřejmě v lecčems naši politiku voliči nepodporují. Po volbách končil s proplácením jeden kraj za druhým. Určitou výjimkou je Středočeský kraj, kde je hejtmanem David Rath. Ve středních Čechách se bude poplatek vracet už jen těm lidem, kteří o to požádají. Tento ústupek pojmenovali v titulku v Lidových novinách jako „Rathovo ponížení“. Triumfuje autor poznámky, nebo editor listu, čtenáři vítězi blahopřejí. Jako „ponížení“ to ovšem nechápu, protože v politice se čas od času ustupuje, mění taktika a přizpůsobuje program. To je přece normální. Ponížení hledejme jinde.

Přibližně před čtrnácti dny začala první fotbalová liga. Letos má být velmi vyrovnaná, o ligový titul usiluje několik týmů. Ještě před několika lety zmítala českým fotbalem korupce. Několik činovníků bylo potrestáno, někteří se před spravedlností ukryli, jelikož se jim nepodařilo nic prokázat. Mnozí v nejvyšší soutěži působí stále. Pamětníci si jistě vybaví skvělé scénické čtení odposlechů fotbalových bossů, které připravili Petr Čtvrtníček a Jiří Lábus — Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? Je obtížné si představit, že po tomto největším korupčním skandálu se fotbal očistil. To je stejné jako v politice. Odejde-li pár tzv. kmotrů, prostředí to nevyčistí. Když už jsme zpátky u politiky, podobností se sportem nebo fotbalem konkrétně je mnoho. Rovněž zde se používají vulgární výrazy i obscénní gesta a výjimečně se útočí zákeřně zezadu, jako to předvedl pan Macek svým záhlavcem Davidu Rathovi.

Vraťme se však ke sportu. Začal jsem ponížením, které jsem u hejtmana Ratha nenašel. Zato ve fotbale ano. Minulý víkend nechtěně, lépe řečeno ne zcela úmyslně protihráč Tomáše Řepky Ladislav Volešák ve skluzu zasáhl jeho nohu. Pan Řepka hraje za proletářský klub Spartu (slovy Jaroslava Žáka). Sparťanského obránce nenapadlo nic lepšího, než že se rozběhne za soupeřem a zezadu na něj plivne. Dospělý člověk, někdejší reprezentant a jistě vzor mnoha malých kluků. Slina neponížila toho, na čí dres spadla, ale toho, kdo plivl.

Jak vidíme, tak v politice se naštěstí všechny zbraně stále ještě nepoužívají. Respektive alespoň ne tehdy, když jsou v Poslanecké sněmovně zapnuty kamery a běží přímý přenos ze schůze. Pro politiku by ale mohl být Řepkův osud inspirativní. Byla mu okamžitě pozastavena činnost, o trestu se rozhodne příští týden. Ale také v tomto případě měla spravedlnost namále. Stačí si srovnat dva výroky činovníka našeho fotbalového svazu. 25. července: „Disciplinární komise rozhodně nebude něco prošetřovat jen proto, že někde po zápase něco vypráví pan Volešák, reaguje mluvčí disciplinárky Jaroslav Kolář.“ A o čtyři dny později: „Jednalo se totiž zjevně o hrubé nesportovní chování, za které měl být Tomáš Řepka vyloučen," vysvětluje mluvčí disciplinární komise Jaroslav Kolář.

Tož tak, Řepkův plivanec a Řepkovo ponížení.