Především s ohledem na autorské projekty Memento a Dokonalý trik bývá režisér Christopher Nolan vnímán jako tvůrce filmů, jejichž vyprávění, vizuální styl i celkový smysl utváří nějaká hádanka. Enigmatická poetika Nolana vždy udržovala v hledáčku diváků, kterým se zamlouvá, když si s nimi režisér pohrává a nepodbízivě je nutí aktivně přemýšlet nad zákonitostmi světa, do nějž je uvádí. Jako hledači si diváci totiž celý film lépe užijí a nakonec se jim dostane i útěšné odměny v podobě katarze, již zažíváme, pokud přijdeme něčemu na kloub — vyřešíme početní příklad, rozluštíme tajenku. Úvahy o uspokojení rozumovém a uspokojení citovém, které je spojeno s překvapením a neznalostí, sám Nolan ostatně důmyslně zakomponoval do geniální kouzelnické zápletky Dokonalého triku.

Nový projekt, jehož scénář Nolan údajně promýšlel několik let, byl očekáván s velkými nadějemi už proto, že talentovaný režisér pracoval s velmi štědrým rozpočtem, jenž mu sliboval působivě rozvinout a prakticky realizovat ty nejbizarnější nápady, které se v jeho fantazii mohly skrývat kvůli finančním omezením. Nolanův Počátek, aktuálně rozhodně nejzajímavější snímek v české distribuci, nicméně okázalá subvence pohání, stejně jako podlamuje.

Nástin děje Počátku je přitom dokonale intelektuálsky svůdný — schéma špionážního thrilleru zde totiž naplňuje psychologická zápletka pracující s komplikovaným konceptem možnosti manipulovat sny (a jejich prostřednictvím i myšlenky) jiných lidí. Skládankovou strukturu snů ve snech Nolan jen nepopisuje — do mysli, respektive snící mysli jednoho z protagonistů situuje základní scénu(y) svého příběhu.

Hlavní hrdina Počátku, Cobb, je extraktor. Je to člověk, který vstupuje do myslí jiných lidí prostřednictvím jejich snů, aby jim staré myšlenky kradl a nové vštěpoval. Je postaven před úkol (zakázku) vsugerovat mladému dědici vlivného otce (Fischerovi) myšlenku, jak naložit s nově nabytým dědictvím, aby z toho co nejvíce profitoval zadavatel úkolu, pan Seito. Distribuční „tagline“ filmu přitom vůbec nelže, tvrdí-li, že „Vaše mysl je dějištěm zločinu“. Po důkladné přípravě týmu, který se o vnuknutí myšlenky má pokusit, se scénou stávají Fischerovy sny, obývané jak prvky z jeho podvědomí, tak elementy a ději zinscenovanými extraktorskou skupinou. Nolan pracuje, jak již bylo řečeno, se strukturou snu o několika rovinách, tedy snu ve snu, přičemž vzájemný vztah těchto rovin komplikuje skutečností, že na každé z nich čas plyne rozdílnou rychlostí. To může na první pohled působit jako obtíž, pro extraktory je to však výhoda zásadně rozšiřující možnost účinněji a nenápadněji rozehrát „vštěpovací“ partii.

Ačkoli Nolan do hry mimo vlastní kriminální úkol zakomponovává i Cobbův vnitřní boj s vlastní minulostí, jenž ve světě Fischerova snu funguje jako mechanismus vychylující plán z původních kolejí, není univerzum jeho filmového světa tak spletité a nepochopitelné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Úskalím způsobu, jakým režisér diváka do nového univerza uvádí, je přílišná popisnost a schematičnost. Cobb totiž v první třetině filmu zasvěcuje do pravidel budování světů uvnitř snů mladou studentku Ariadne. Mnohé ze systémových zákonitostí divákovi takto nejen nastíní, ale několikrát zopakuje a v různých obměnách připomene, takže z „výcviku“ přecházejí do zábavnější akční části všichni dokonale poučeni.

Stejně tak ani žánrová schémata špionážního thrilleru Nolan nikterak nenarušuje. Cobb sestaví tým specialistů, jejichž psychologická kresba nepřekračuje obrysy jednoduchého a snadno rozlišitelného typu, naznačí kostru plánu a jde se do akce. I proto, že systém poznáme zkraje a další dění žádnou změnu, žádný „twist“ nepřinese, předkládá Nolan další překvapení spíše formou spektakulárních atrakcí než narativních triků a filmu ubírá mnoho z jeho potenciální působivosti.

Jako poněkud zajímavější tak vyznívá možnost hravého metaforického čtení osnování plánu vnuknutí myšlenky movitému dědici jako paralely k způsobům, jakým fikce (a její autoři) obecně manipulují se svými čtenáři/ diváky. Jako architekti fikčních světů vycházejí ze znalosti myšlenkových procesů vnímatelů svých děl a záměrně usměrňují jejich emocionální i racionální odezvu, navigují je tak, aby co nejvíce rezonovali s rolí, již jim autor načrtl a ideálně tedy i s hlavním poselstvím vyprávění.

I diváci a čtenáři při své zkušenosti s fikcí aktivně zapojují své vědomí i podvědomí. Do zážitku z nového filmu (či knihy) projikují své předchozí životní zkušenosti, znalost jiných uměleckých děl, jejich žánrových schémat, a mohou je jeho prostřednictvím přehodnocovat. Stejně tak i mladý Fischer, jemuž architekti snů připraví možnost opětovně účinkovat v dramatizaci posledních chvil života jeho otce, nahlédne díky tomuto vnuknutí svět jinýma očima a ze „scény“ odchází jako člověk novým poznáním obohacený i změněný.

Je až s podivem, jak film do jisté míry tematizuje i své vlastní klíčové úskalí. Prostředí lupičů snů totiž líčí jako prostředí tvůrčí, ale současně nebezpečné. Explicitně upozorňuje na riziko, které přináší možnost neomezené svobodné volby v kreativním procesu, riziko „utržení ze řetězu“, riziko okamžiku, kdy se svět, jehož pravidla jsme dosud zdánlině určovali, náhle obrátí proti nám a potrestá nás za hřích z marnivosti.

To zakusí v úvodu filmu, během seznamování s úkoly architekta, i Ariadne, když se jí až příliš zalíbí role stvořitele neomezeného fyzikálními zákony. Jako by se i Nolanovi při režírování Počátku náhle zalíbilo ono rozpustilé snílkovství natolik, že se nedokázal zbavit jisté míry podbízivosti nenáročnému divákovi a v dobře dotovaném projektu vsadil více na vizuální velkolepost než na to, jak diváka napnout na rozumový i pocitový skřipec a trochu víc si ho otáčet kolem prstu.

Tato metoda přitom byla přesně tím, čím uchvacoval doposud. Sympatickými významuplnými detaily dětského větrníku a osobního totemu v podobě malé káči se mu ovšem ve výsledku vlastně vcelku průhledný konstrukt Počátku nepodařilo odpoutat od většiny hollywoodských konvencí.

Počátek. Scénář a režie Christopher Nolan. KameraWally Pfister. Střih Lee Smith. Hudba Hans Zimmer. Hrají Leonardo DiCaprio, Joseph Gordon-Levitt, Ellen Page a další. USA 2010.