Tuto otázku jsem si položil v úterní podvečer, kdy jsem se dočetl, že společnost ABL hodlá žalovat předsedu sociální demokracie Bohuslava Sobotku, pokud se jí neomluví. Ten mj. sdělil, že mu vadí počet náměstků ministrů, kteří byli dříve zaměstnanci této firmy. Poslanec Sobotka v nebývale velkém zastoupení společnosti ABL v exekutivě vidí bezpečnostní riziko pro stát, zvýšení korupčního potenciálu a střet zájmů. Obavy zesiluje i skutečnost, že tato společnost patřila řadu let současnému ministru dopravy Vítu Bártovi, který ji založil a dnes ji údajně předává či prodává svému bratrovi.

Proti předsedovi ČSSD se tedy neohradil ministr dopravy, ale jeho firma. Dejme tomu, že on sám o krocích svého bratra a celé společnosti nevěděl. Otázkou je, kdo má pravdu, jestli společnost ABL, nebo poslanec Sobotka. Každý, kdo má alespoň minimální přehled o české politice, musí podpořit prohlášení předsedy sociální demokracie.

Pro českou politiku je to zcela nová zkušenost, kdy takový počet zástupců jediné bezpečnostní agentury obsadil tolik vlivných míst v exekutivě. Téměř vůbec si nelze představit, že by si něco takového mohl dovolit někdo z velkých stran. Jak by asi reagovala média, pokud by se ministrem stal sociální demokrat-podnikatel a jeho zaměstnanci obsadili několik ministerstev. Tzv. mecenáš a faktický vůdce Věcí veřejných Vít Bárta posunuje hranice české politiky jinam, než kde by měly být. A víme my, co se stane s muži z ABL po dalších volbách, kdy třeba své posty opustí? Co když se všichni vrátí do subjektu, z něhož se dostali do politiky? Co jiného už by mělo být bezpečnostním rizikem?

Politika je věcí veřejnou. Každý má v tomto směru základní práva a povinnosti. Také v politice by měl ale existovat vkus. To, co provádí Vít Bárta u nás, za minimálně nevkusné považovat můžeme. Jeho politická strana má skvělý název, ten ovšem realitě neodpovídá. Neznamená to, že by mnozí poslanci či členové tohoto subjektu byli populisty nebo nějakým způsobem nebezpeční, to jistě ne. Ale je pouze otázkou času, kdy (si) přiznají, jakým způsobem jsou Věci veřejné řízeny a k čemu vlastně spějí. Tzv. véčkaři jsou stranou jednoho muže, neexistuje v ní veřejně sdělovaná kritika, což je pro každý politický subjekt nebezpečné.

Pokud by byla česká média před volbami skutečně objektivní, tak by Radku Johnovi a Vítu Bártovi musela věnovat stejně velkou kritickou pozornost jako Jiřímu Paroubkovi. Cíl byl však jinde: nepustit ČSSD k vládě.

Ale abych byl konkrétní a svůj sloupek smysluplně uzavřel, pak musím skončit očekávaným konstatováním. Bohuslav Sobotka má v kritice politického stylu Věcí veřejných samozřejmě pravdu.