Esej, žánrová forma na pomezí odborného textu a uměleckého díla, byl pro literaturu objeven francouzským renesančním filosofem Michelem de Montaignem. Od dob svého vzniku, tedy v druhé polovině 16. století, se stal jednou z nejoblíbenějších literárních (anebo publicistických) forem, důležitou zejména pro literaturu minulého století.

Na rozdíl od jiných žánrů, které byly v postmoderní epoše nejdříve experimentálně rozředěny a posléze důkladně vytěženy v tzv. literárním provozu, si esej stále drží svou výjimečnou pozici a nezřídka se s ním setkáváme v krystalicky čistých podobách.

Dva esejistické texty chystá k vydání nakladatelství Dauphin. Umění fugy mexického autora Sergia Pitola a Rozprava o vyprávění Francouze Gérarda Genetta.

Umění fugy rozhodně nepatří mezi díla lehce zařaditelná. Literární esej se zde prolíná s autorovými zážitky z dětství a cest nebo se vzpomínkami na setkání s významnými intelektuály a spisovateli 20. století. Podobně jako v hudebním útvaru fugy, autor rozvíjí ústřední téma naplňující jeho život, jímž je umění jako takové, psaní literatury a její četba. Svůj hlas doplňuje jak o hlasy významných současníků, tak o hlasy literárních děl minulosti i současnosti.

Sergio Pitol (*1933) patří k nejvýznamnějším mexickým spisovatelům starší generace, k němuž se hlásí většina současných mladých autorů. Pracoval v mexickém diplomatickém sboru, jako kulturní atašé mexického velvyslanectví ve Varšavě, Budapešti, Paříži a Moskvě. Svou diplomatickou kariéru zakončil v letech 1983—1988 ve funkci velvyslance Spojených států mexických v Praze. Atmosféra tehdejšího Československa jej inspirovala k napsání románové trilogie. Pitol je nositelem mnoha literárních cen, mezi nimiž nechybí ani Cervantesova cena, tedy tzv. Nobelova cena hispánského písemnictví.

Českým ekvivalentem francouzského slova „essai“ je „pokus“, „zkouška“. Žánr eseje se nejen ve Francii využíval k předběžné formulaci vědeckého problému. V tomto případě již zdaleka neplatí, že je esej čtivý, naopak, francouzští filosofové 20. století dokázali v esejích formulovat klíčové problémy doby. Příkladným je v tomto směru esej o metodě Gérarda Genetta nazvaný Rozprava o vyprávění.

Rozprava o vyprávění je dnes již klasické dílo francouzské naratologie. Gérard Genette v něm prozkoumává, zejména na podkladě Proustova Hledání ztraceného času, vztahy mezi příběhem, narativním textem a aktem vyprávění; rozpracovává základní kategorie teorie vyprávění jako např. čas (zabývá se relacemi času příběhu a času vyprávění co do posloupnosti, rychlosti a frekvence) nebo vypravěč.

Gérard Genette (*1930) je francouzský literární teoretik a historik řazený k poststrukturálnímu proudu druhé poloviny 20. století. Měl nezanedbatelný vliv na rozvoj naratologie. Byl profesorem francouzské literatury na Sorboně.

Oba vybrané texty tvoří jen zlomek esejistické literatury, jež u nás momentálně čeká na vydání. Například v nakladatelství Oikoymenh se k vydání připravuje Esej o lidském chápání Johna Locka, Triáda chystá soubor esejů a esejistických próz Ingeborg Bachmannové Místo pro náhody II/ Eseje o literatuře, hudbě, filosofii.