O volbě ombudsmana podrobněji

Stránky deníků a zpravodajských serverů po smrti Otakara Motejla na chvíli zaplnila ombudsmanská agenda. Po právu se pěli ódy na historicky prvního českého ombudsmana. Většinou se nesly v humorném duchu, protože o Otakaru Motejlovi prostě nelze psát smutně. Pokud on sám někdy smutný byl, tak to dával najevo pouze tklivým hlubokým pohledem doprovázeným slovní ironií. Neuměl ranit a nepřenášel na člověka splín. Mluvil i o věcech bolestných, leč málokdo je uměl podat tak civilním způsobem. Civilním, protože pravdivým. Bez zbytečného patosu, s jistou dávkou ironie, ovšem hlavně, a to vskutku s nenapodobitelnou měrou, nadhledem a tolerancí

Budovu kanceláře veřejného ochránce práv střeží socha slepé spravedlnosti. Dívka se zavázanýma očima, stvořená nevidomou sochařkou Boženkou Přikrylovou – Vaverkovou. Vypadá to, jakoby tato soška v posledních dnech převzala vládu nad osudem instituce.

Jak úřad vzniknul
Stát se prvním českým ombudsmanem nebylo jednoduché. První návrh zákona na zřízení této instituce padl již v roce 1992. Do volby prvního ombudsmana zbývalo sedm dlouhých let. Bylo předloženo postupně celkem sedm návrhů na ustavení funkce veřejného ochránce práv, teprve v pořadí osmý návrh byl dne 8. prosince 1999 přijat a vyhlášen ve Sbírce zákonů pod číslem 349/1999 Sb. jako zákon o Veřejném ochránci práv. V prvním paragrafu zákona se uvádí: „Veřejný ochránce práv působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod.“

Když byl v prosinci roku 1999 první český ombudsman zvolen, kromě zákona o jeho činnosti bylo jisté jen to, že bude působit v Brně, městě justice. Vše další odviselo pouze od schopností Otakara Motejla a jeho pomaličku se rodícího týmu. V Brně byly zmocněncem Úřadu zajištěny skromné prostory. Instituce se postupně přestěhovala téměř symbolicky do speciálně pro jeho potřeby zrekonstruované budovy někdejší okresního výboru KSČ Brno – venkov. Symbolicky potud, že když Motejl v roce 1993 nastupoval na Nejvyšší soud, sídlila tato instituce v budově někdejšího sekretariátu jihomoravského krajského výboru KSČ. Celá instituce už navenek budí dojem netypického úřadu, úřadu vlídného k občanům. Na stěnách chodeb a kanceláří visí obrázky dětí ze speciálních škol, kouzelné svojí naivní bezprostředností. Kancelář získala několik ocenění za ekologicky příznivý provoz.

V souvislosti s institucí se mluví a píše hlavně o Otakaru Motejlovi. Na směřování a formování podoby úřadu a jeho funkce měla zcela zásadní vliv také historicky první zástupkyně českého ombudsmana Anna Šabatová. Během činnosti zástupkyně vystudovala brněnskou právnickou fakultu a svoje bohaté zkušenosti zúročuje i jako pedagožka.

Volba Motejlova nástupce
Zákonná lhůta pro volbu nového ombudsmana v případě odstoupení či úmrtí stávajícího je šedesát dní. Po smrti Otakara Motejla proběhla volba 9. července.  Poslanecká sněmovna vybírala ze čtyř kandidátů. Prezident navrhl Johna Boka a Evu Dundáčkovou. Senát Annu Šabatovou a Ivu Brožovou. Zastavme se nyní u každého z těchto kandidátů.

John Bok
Předseda spolku Šalamoun hájícího práva dle domněnky spolku nespravedlivě postižených úřady, v tomto případě hlavně výroky soudů. Spolek na svých webových stránkách uvádí, že je nevýdělečnou organizací, žijící ze sponzorských darů a grantů. Sám John Bok je signatář Charty 77, po listopadu 1989 úzce spolupracoval s Václavem Havlem. Dnes na stránkách Reflexu říká: „ Uplynulo dvacet let a poměry se změnily. Ač jsem doposud přítelem Václava Havla, nepatřím do partičky pravdy a lásky vítězící… Motejl to měl jasné, dostal 99 hlasů od komunistů a socanů. On, advokát disidentů si za těma komunistama došel a poprosil je…Mravní a morální roviny se posunují…“

Posunují se vskutku mravní roviny? Spolupráce se Zdeňkem Jemelíkem, stíhaným v devadesátých letech za pojišťovací podvod, svědčí spíše o posunu samotného Boka. Zdeněk Jemelík se neostýchá publikovat na webu spolku Šalamoun či webu Politikon zkreslující polopravdy. Pod pseudonymem Martin Stín například píše: „Došlo k vytvoření účelové koalice sociální demokracie s dvěma stranami vládní koalice, která se shodla na podpoře zvolení senátní kandidátky Anny Šabatové. Volná soutěž kandidátů tak byla zrušena ve prospěch zákulisních partajních čachrů o moc. Volba bude za těchto okolností zcela formální záležitostí: tři zbývající kandidáti ani nemusí do Poslanecké sněmovny chodit, neb byli degradováni do úlohy „křoví“. Tento jeho výrok koresponduje s postojem Reflexu, který se podivuje nad faktem vzniku „ účelového bloku, čtete dobře, KSČM, ČSSD a TOP 09, podporujícího Annu Šabatovou. Nic proti ní, ale John Bok tvrdí, že by byl lepší ombudsman.“

V kandidátském projevu v Poslanecké sněmovně považoval Bok za nutné sdělit například tento dle něj zřejmě důležitý fakt škodící dobrému jménu úřadu: „Úřad veřejného ochránce práv by se měl zabývat i nakládáním s penězi. Nenarážím na žádnou nedávnou publikovanou informaci o tom, že byl Ota Motejl vyšetřován. Myslím si taky, že to byla jakási možná provokace nebo záludnost. Neumím to posoudit, nemám informace. Ale v každém případě si myslím, že i tam utrácejí zbytečně. Víte, jako spolek Šalamoun jezdíme k soudům a do věznic vlaky a autobusy. Nemáme auta. Jsme šetrní. Nemáme moc peněz. Proč by i ombudsman nemohl být šetrný? Protože mít autopark, renovovat auta, mít řidiče je myslím dost nákladné. A já si myslím, že takový institut, který vlastně navíc není státní organizací, je to zvláštní útvar, by měl být šetrný.“

Z výroku je patrné, že John Bok nemá sebemenší představu o rozsahu práce ochránce. Cestování veřejnou dopravou by znamenalo obrovskou ztrátu času, zcela nenahrazenou výdaji za vozový park. Rovněž tvrzení, že KVOP není státní institucí, svědčí o fatálních znalostních nedostatcích.

John Bok získal ve sněmovně pouze 6 hlasů.

Mohl mezi nimi být například hlas Marka Bendy, který po volbě vystoupil ve dvaceti minutách Martina Veselovského s tvrzením: „Tak já myslím, že Eva Dundáčková je důstojný kandidát a prostě klub ODS se rozhodl, že chce podpořit paní exposlankyni Dundáčkovou, stejně tak myslím, že bychom úplně v klidu podpořili Johna Boka. Klub ODS nechtěl podporovat kandidátku sociální demokracie paní Šabatovou. To není, co nám na ní tak vadí, prostě je to návrh, který si přinesla sociální demokracie. Já znám osobně Anku Šabatovou prostě 30 let nebo jak dlouho od svého útlého dětství. V mnohém ji nicméně respektuji, v mnohém směru se jí vážím, ale prostě je to osoba, která má na problematiku lidských práv velice levicové názory, velice levicové představy, a to nám nekonvenuje, no. Ota Motejl měl opakovaně naši podporu právě proto, že sice byl ministrem za sociální demokracii, ale věděli jsme, že to je člověk, který je i v otázce lidských práv i v mnoha směrech poměrně konzervativní. To ať se na mě při vší úctě k paní Šabatové nezlobí, tak ona prostě není. Ona představuje opravdu ten levý proud pojímání lidských práv. To prostě pro nás nebylo přijatelné s tou volbu. To možná John Bok třeba je v mnohém směru ještě statečnější, ještě nezávislejší osobou než je Anka Šabatová. Ale když někoho volím do nějaké státní funkce, tak taky přemýšlím, co s tou funkcí udělá, jakým způsobem ji bude naplňovat a tady se nám prostě projekt představy kolegyně Dundáčkové zdál lepší než představy paní kolegyně Šabatové.“

Bohužel Marek Benda posluchačům nevysvětlil jak vypadá levicové pojetí lidských práv. Je to pochopitelné, neboť ze své povahy jsou lidská práva nedělitelná, jsou definovaná v Listině práv a svobod, která je součástí Ústavy a jejich jiný výklad prostě není možný. Neexistují pravicová ani levicová práva. Marek Benda opět prokázal své chabé právní vědomí. Konec konců , měl-li vůbec kdy jaké, právnické renomé si do značné míry podkopal svou magisterskou prací na plzeňské právnické fakultě. Dosažení požadovaného rozsahu textu zvětšením řádkování vskutku není počin hodný předsedy ústavněprávního výboru poslanecké sněmovny.

Zastavme se na chvíli u tzv. kuřimské kauzy, která připadá Petru Nečasovi jako fatální selhání. Petr Nečas v rozhovoru pro deník Právo říká: „Důvod nebyl dán takzvanou levicovou orientací paní Šabatové, Mně je jedno jak je kdo politicky orientován. Mimochodem já si charakteru a statečnosti paní Šabatové velmi vážím, jako člověka ji nesmírně respektuji. I pozici zástupkyně ombudsmana dělala dobře s jednou výjimkou, kterou já považuji za fatální.“

Před dvěma lety přišly za paní Šabatovou dvě ženy a vylíčily příběh a starost o osud malého děvčátka nalezence. Není dobré hodnotit tehdejší situaci pohledem generála po bitvě. Co mohla zástupkyně veřejného ochránce práv učinit? O žádné týrání ani náznakem nešlo. To by samozřejmě musela oznámit. V ten okamžik vůbec nevěděla nic bližšího o dalších chlapcích. Sestrám Mauerovým v souladu s posláním ochránce poradila, že takovou situaci mohou řešit jen u opatrovnického soudu. Že šlo téměř o podvod století v tu chvíli nemohla tušit ani náznakem. Nebyla jediná, koho podvedly. Oklamaly celou řadu odborníků i soud. Pro připomenutí: v zahraničí se Barbora Škrlová několik měsíců úspěšně vydávala za třináctiletého chlapce Adama. Týrání chlapců i Barbory vyšlo najevo mnohem později a bylo odkryto naprostou náhodou.
Odůvodnění nevolitelnosti Anny Šabatové touto kauzou plyne do velké míry z neznalosti věci. Vždyť místopředseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda v Radiožurnálu pokračuje: „Jestli tady bylo něco věcně vytýkáno, a to i na našem klubu, ale pokud vím i na ostatních klubech, tak to byla míra jejího angažmá v kuřimské aféře před dvěma lety. Její spojení s panem Patočkou a další věci. To tady, já o tom úplně moc nevím, protože to je prostě brněnská aféra, ale to vím, že se tady v kuloárech velmi probíralo, že z tohoto důvodu je pro řadu lidí nevolitelná.“

Iva Brožová
Předsedkyně Nejvyššího soudu místo představy o fungování KVOP vysvětlovala poslancům, proč, přes fakt, že je soudkyně, může kandidovat. Nikdo jí prý nemůže upírat právo na funkci, které má dle Ústavy každý občan České republiky. Generální sekretář Ústavního soudu Tomáš Langášek na serveru Jiné právo píše:“ Zvolení Ivy Brožové, jakkoli by ji jinak bylo možno považovat za kvalifikovanou kandidátku, však brání závažná právní překážka. Právě s ohledem na osobu Ivy Brožové, respektovanou osobnost v čele Nejvyššího soudu, která pro nezávislost soudní moci učinila mnoho, se mi na tuto skutečnost neupozorňuje lehce, ale zákon v tomto případě hovoří zcela jasně. V případě jejího zvolení by nastala právně neřešitelná situace: Iva Brožová by nemohla složit do 10 dnů po zvolení slib, jak vyžaduje zákon, a nemohla by se stát ombudsmankou. Pokud by se přesto funkce ujala, byla by výrazně poškozena prestiž úřadu ombudsmana, důvěra v novou Poslaneckou sněmovnu a konečně i dobrá pověst pretendentky na tuto funkci. Újmu by zaznamenala i důvěra v Nejvyšší soud.

Jak jinak hodnotit situaci, kdy by zákonodárný sbor zvolil ochráncem práv nynější předsedkyni Nejvyššího soudu v rozporu s právem, v rozporu se zákonem?

Předsedkyně Nejvyššího soudu je totiž v prvé řadě soudkyní. Může sice obratem odstoupit z funkce předsedkyně Nejvyššího soudu, soudkyní však i nadále zůstává. Funkce soudce se lze vzdát jenom písemným oznámením prezidentu republiky a v takovém případě funkce soudce podle zákona o soudech a soudcích zanikne až po uplynutí dalších tří kalendářních měsíců.“

Vedení Věcí veřejných se rozhodlo údajně vzhledem k nejasnosti volitelnosti Ivy Brožové počkat na možné nové kandidáty v případě, nebude-li ombudsman zvolen, a doporučili poslaneckému klubu nevolit nikoho. Poslanec za VV Josef Dobeš stanovisko VV odůvodnil takto : „Věci veřejné si velmi váží všech čtyř kandidátů a nemíníme posuzovat jejich váhu, jejich odbornost, jejich morální profil. Pro nás jsou všichni čtyři po této stránce důstojnými kandidáty. My jsme se opírali o stanovisko legislativního odboru. U jednoho kandidáta cítíme, že v jeho nominaci je něco špatně formálního, a proto jsme zde dali své stanovisko. Nic to není proti žádnému z kandidátů.“

Iva Brožové získala v tajné volbě 6 hlasů.

Eva Dundáčková
Bývalá poslankyně za ODS byla navržena jako druhá kandidátka prezidenta Klause. Na poli lidských práv a sociálních záležitostí se v minulosti projevovala bohužel spíše negativně. Hlasovala proti přijetí tzv. antidiskriminačního zákona, a to dokonce v situaci, kdy proti přijetí hlasoval jen jeden další zástupce za ODS. V kandidátském projevu řekla: „Já tu dnes stojím před vámi jako jeden z kandidátů v soutěži na funkci ombudsmana, na funkci veřejného ochránce práv. Než jsem předstoupila tady před vás, tak se mě novináři ptali, jakou mám vizi, co si představuji, že budu měnit. Já jsem o tom strašně přemýšlela a dospěla jsem k závěru, že je obtížné vytvářet si dopředu nějaké vize, protože funkce veřejného ochránce práv je služba lidem a nutně pak náplň této práce je řízena do značné míry poptávkou. Tedy budu dělat to, co ode mě budou lidé očekávat, s čím se na mě budou při ochraně svých práv obracet.“

Projev Evy Dundáčkový působil dojmem jakoby ke své kandidatuře byla snad dotlačena, jakoby ji trpně přijala. Je patrné, že o činnosti KVOP má pouze letmé informace získané četbou zákona o veřejném ochránci práv. Náplň práce úřadu není řízen pouze poptávkou, jak se Eva Dundáčková domnívá. Ombudsman má možnost řešit porušení příslušných práv občanů také z vlastní iniciativy. Tudíž vstupuje do případů aktivně, není pouze pasivním příjemcem občanských podnětů. Má navíc právo zákonné iniciativy, může se obracet na parlament s návrhy na změnu těch ustanovení zákona, které podle jeho zkušenosti nestojí na straně občana.

Eva Dundáčková chce sloužit občanům. V příkrém rozporu s tím ovšem stojí její sympatie k aktivitě D.O.S.T., jejíž je signatářkou. Iniciativa například v jednom ze svých prohlášení uvádí, že by Poslanecká sněmovna na funkci ombudsmana: „Měla vybrat osobnost s citem pro spravedlnost a právo, u níž lze předpokládat, že bude ve výkonu své funkce nestranná. Některé ze zveřejněných nominací bohužel tyto zásadní předpoklady nesplňují. Týká se to zejména paní Anny Šabatové, manželky známého aktivisty a novináře Petra Uhla, která vidí hlavní úkol ombudsmana v provádění tzv. „antidiskriminační politiky“. Iniciativa D.O.S.T opakovaně vystupuje proti antidiskriminačnímu zákonu, z důvodu ne zcela pochopitelných se domnívá, že by při jeho aplikaci mohlo docházet k útokům na základní občanské svobody. Podporu Akce D.O.S.T. naopak vyjadřuje kandidatuře Evy Dundáčkové, která prý jako poslankyně trvale projevovala schopnost rozlišovat mezi „lidskoprávní“ propagandou a ochranou skutečných práv našich občanů.

Opět, podobně jako v případě poslance Bendy sledujeme představu o existence více druhů lidských práv, a to sice jakýchsi práv „skutečných“. Podle odpůrců zvolení Anny Šabatové tedy existují lidská práva pravicová, levicová a k dovršení zvláštní formy ideologické zaslepenosti dokonce práva skutečná.“ Za zmínku stojí, že podle předseda Senátu Přemysla Sobotky by stranická příslušnost neměla být základem výběru.

Anna Šabatová
Někdejší zástupkyně Otakara Motejla ve svém vystoupení zdůraznila: „Velmi často jsem v souvislosti s volbou dotazována, zda nemá ochránce málo pravomocí a zda není třeba jeho pravomoci rozšířit. Nechystám se bojovat za další pravomoci. Myslím, že se stále vrací určité nedorozumění. Ombudsman nemůže činit rozhodnutí a nahrazovat tak činnost úřadů. Jeho úkolem je na nejrůznější pochybení upozorňovat a přesvědčovat a přesvědčit orgány, že mají samy nedostatek napravit. Ochránce je z rozhodnutí vás, poslanců, také tím, kdo má poskytovat odbornou podporu občanům ve věcech diskriminace a vydávat stanoviska v těchto otázkách.“

Anna Šabatová je na poli lidských práv a veřejné služby činná už od sedmdesátých let. Její aktivity jsou dnes už dostatečně známy, o čemž svědčí také velká podpora jejího zvolení v průzkumech veřejného mínění. Podle průzkumu společnosti STEM/MARK by někdejší zástupkyni zesnulého ombudsmana Otakara Motejla ve funkci nejraději vidělo 41 procent dotázaných. Nejméně lidí v internetovém průzkumu hlasovalo pro Evu Dundáčkovou nominovanou prezidentem Václavem Klausem. O mezinárodním ocenění Anny Šabatové svědčí mimo jiné i to, že při příležitosti padesátého výročí Všeobecné deklarace lidských práv převzala dne 10.12.1998 cenu Organizace spojených národů za ochranu lidských práv. Během působení ve funkci vystudovala brněnskou právnickou fakultu, čímž vzala vítr z plachet pochybovačům o její právní erudici.

Pozoruhodné prohlášení vydal v souvislosti s její kandidaturou Miroslav Kalousek. „Zaslechl jsem udivení nad tím, že pravicová konzervativní strana na místo ombudsmana podporuje dámu, jejíž názory jsou zjevně levicové. My ji podporujeme po zralém uvážení právě proto, že volíme ombudsmana, nikoli ministra práce a sociálních věcí, financí či guvernéra České národní banky. Záleží na tom, jestli je opravdu nezávislý a je připraven za cenu vlastních obětí a rizik se zastávat občanských práv.“ „Tato dvě kritéria Anna Šabatová stoprocentně splňuje, a že přitom miluje trockistu, není kriterium a to jí rád odpustím za to, že je nezávislá a statečná žena,“ uvedl Kalousek v narážce na manžela Anny Šabatové, publicistu a komentátora deníku Právo Petra Uhla. Dodal, že mu nevadí ani to, že Šabatová několikrát kritizovala program TOP 09 a nabádala, aby lidé TOP 09 nevolili.

Během rozpravy před hlasováním konstatoval Lubomír Zaorálek : „Dovolte, abych za sebe i za sociální demokracii řekl, že náš hlas bude mít paní Šabatová. Přiznám se, že docela obdivuji ten její života běh. Ona se zastávala lidí už v poměrně neuvěřitelném mládí, v době, kdy to skutečně jí moc nepomáhalo, dokonce ji to dostalo do vězení. Ona je osoba s autoritou, která je spojována s podobným typem činnosti už delší dobu, a ví to veliké množství lidí.“

Co dál?
Poslanecká sněmovna nakonec ombudsmana nezvolila. V tajném hlasování dostala ve druhém kole Anna Šabatová 84 hlasů, Eva Dundáčková 59. Ke zvolení Motejlovy zástupkyně jich chybělo sedm. Vzhledem k předem deklarované podpoře Anny Šabatové sociálními demokraty, TOP 09 a KSČM mohla při jejich plné podpoře získat 123 hlasů.

„To, že nebyla zvolena tak úctyhodná žena, jakou je Anna Šabatová, jejíž charakter, zkušenosti, morální profil a dlouholetý zájem o problematiku lidských práv ji předurčují k výkonu funkce ombudsmana, je smutným dokladem stavu české politiky,“ řekl Karel Schwarzenberg Deníku Referendum. Sám se kvůli zahraniční cestě hlasování nezúčastnil. Je možné, že by býval svojí přítomnosti a politickou vahou několik chybějících hlasů pro Annu Šabatovou během hlasování ve sněmovně získal.

Senát i prezident budou navrhovat po dvou nových kandidátech, mohou navrhnout stejné jako do první volby. Senát je bude schvalovat 25. srpna, lhůta pro nominace skončí 19. srpna. Vládní koalice by se podle slova Marka Bendy měla pokusit prosadit společného kandidáta. Je pravděpodobné, že znovu bude Senátu navržena Anna Šabatová, další možní kandidáti nejsou v tuto chvíli známi. Sama Šabatová Deníku Referendum řekla: „Navrhnou-li mne senátoři, a někteří se mě již dotázali, tak ano.“
Deník Referendum se na možný vývoj zeptal také bývalého ministra vnitra, signatáře Charty 77 Jana Rumla. „Současná situace ukazuje, že veřejný ochránce práv,
navzdory renomé JUDr. Motejla, u nás nikdy nebyl brán příliš vážně.

Zpochybňovala jej ODS, prezident se s ním stýkal pouze z povinnosti, Sněmovna jeho zprávy projedávala liknavě, jeho doporučení nebyla brána příliš vážně. Ilustrativní byly nedávno proběhlé volby, když jediným skutečným kandidátem byla Anna Šabatová. Přesto neprošla, ačkoliv nová koalice jedním dechem hovořila o novém stylu a o nové politické kultuře. Po celkem seriózní volbě v Senátu začala testovat svou soudržnost ve Sněmovně právě na této funkci. Učinila jí tím politickým nástrojem hledání nějaké pro ni "vyváženější", poslušnější a také nutně šedivější osoby, u níž by nehrozilo, že bude vládě dělat nějaké potíže. Jde o nepochopení postavení ombudsmana a důkaz toho, že ještě dlouho neskončí politické kšeftování s pozicemi, které mají z podstaty věci být nestranické, nezávislé a obsazené samostatně uvažujícími osobami, oplývajícími nutnou dávkou neokázalé statečnosti,“ uvedl Ruml.

Zřejmě budeme znovu svědky politických přestřelek a trapností, kterým doposud kraluje svým výrokem pro server iDnes Tomáš Julínek: "Já jméno Šabatová vnímám problematicky. Když to vezmu věcně, ne politicky, tak jsem řešil několik věcí v době, kdy v kanceláři ombudsmana působila. A její práce a vystupování mě nepřesvědčily. Je pro mě taky představitelkou doby minulé. I když to byla disidentka. Pro mě jsou to lidi, kteří tady založili komunismus.“

A dva názory na závěr: Vladimír Špidla se domnívá, že Anna Šabatová má šanci uspět a sociální demokracie by ji měla znovu navrhnout, pokud nechce funkci ombudsmana předat do rukou koalice, jejíž postoj na poli lidských práv nedosahuje úrovně nastolené Otakarem Motejlem a právě Annou Šabatovou. Podle politologa Lukáše Jelínka připomíná situace volbu prezidenta v roce 2003, kdy se rovněž nevytvořil dostatečně silný jednotný blok podporující některého z protikandidátů Václava Klause.
Nechme se tedy překvapit… Věřme, že pozitivně.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.