V pražské ODS je před komunálními volbami živo. Každý den se píše, za co všechno může primátor, že starosta místní části XY vždy podporoval tzv. kmotry, že výsostné postavení strany proto ohrožuje TOP 09 atd. Praha je hlavní město, proto se o něm vcelku podrobně píše a o jeho problémech ví třeba v Olomouci či Klatovech. O občanských demokratech v menších městech se mlčí, zájem projevují pouze lokální či regionální média. Situace je přitom leckde zajímavá a může ukázat, k jak hluboké obměně u občanských demokratů skutečně dochází. Komunální volby budou nejen prvním testem vládního programu, koaliční soudržnosti, ale rovněž Nečasových snah o očištění strany.

Podívejme se nyní na významem mnohem menší město než je Praha, na středomoravský Prostějov. V ani ne padesátitisícovém městě již několik období funguje velká koalice, se všemi negativními rysy, které spolupráce dvou velkých stran přináší.

Před několika dny si zdejší občanští demokraté uspořádali primární volby. Několik zastupitelů, radní a také dlouholetý starosta Jan Tesař se nedostali vůbec na kandidátku, což bylo a je obrovské překvapení. Tento krok se podařil způsobem leckde obvyklým, dvě místní sdružení ODS se spojila, dosadila principem zipu vlastní kandidáty a „starou“ ODS už mezi sebe nepustila. Jeden ze členů strany situaci glosoval takto: „V celé ODS zavládla pokongresová euforie spočívající v touze po změně.“ Potud se zdá, že Nečasův sen o nové ODS se naplňuje i v tzv. malé politice. Alespoň tak by tyto řádky mohl vnímat čtenář z Karlových Varů, Jihlavy či Bohumína.

Kandidátku ODS v Prostějově nyní vede Jiří Pospíšil, ředitel základní školy, který se podílel na poněkud chaotickém uzavření konkurenční školy. Žáci ze zrušené školy pak začali chodit do školy vedené právě Pospíšilem. Na pátém a volitelném místě je poslanec Radim Fiala, který vždy aktivně ukrajoval z rozpočtového medvěda, nedávno si dokonce koupil místní noviny. Jako poslance jej média kvůli jeho neaktivitě označují za „neviditelného“. O příčku za ním je podnikatel Zdeněk Peichl, který jako radní dostával od města Prostějova milionové zakázky. Závěr nechť si čtenář učiní sám.

Znovu se ukazuje, jak vypadá a co všechno snese demokracie na lokální úrovni. Prostějovský případ naznačuje, že když odcházejí staří harcovníci, ti noví nemusejí být kvalitnější. Stále tak platí, že nejdůležitější je naučit občany určitému aktivismu. Nebát se využívat zákon o svobodném přístupu k informacím, petice, vést osvětu a poučit je, jaká jsou základní práva (a povinnosti) občana obce. V mnoha případech zůstává totiž občan na lokální úrovni jedinou autentickou politickou opozicí. Bohužel.