Je to hloubavé, a stojí to za přemýšlení. Zvláště ta adjektiva (predikáty?). Adjektivum občanská je u ODS stejně lživé jako adjektivum lidové u LN (copyright: Stanislav Hošek). (Což, prosím, není afront vůči autorovi článku.)

Nicméně premisou zůstává, že všechny strany politického spektra, jak se dnes říká a jak říká i Josef Šlerka, jednají UVNITŘ systému, který své dějinné možnosti již vyčerpal, a produkuje proto s luxusem pro menšinu pouze devastaci a sterilnost. "Pravice", "levice", "střed" ve svých programech, aktivitách a vzájemných sporech tento systém UDRŽUJÍ A ZACHOVÁVAJÍ JAKO JEDINOU REALITU, k níž neexistuje alternativa.

Už podruhé čtu text v němž se mluví o systému, který vyčerpal své dějinné možnosti, produkuje devastaci a sterilnost a tento systém je pojímán jako něco fatálního. Jistě demokratický stranický systém není dokonalý, má mnoho vad, ale co lepšího kolega zná či nabízí. Proti Systému dnes bojuje krajní pravice, proti demokratickému systému se obraceli nacisté i fašisté, o parlamentu mluvili jako o žvanírně. Ani stranický, ani volební systém, ani parlament nejsou dokonalé, ale nic lepšího nemáme, proto bychom se neměli uchylovat k takovýmto paušálním odsudkům, je to nebezpečné. Strany a jejich programy potřebují kritiku a otevřenou diskusi - tento názor však není kritický ani alternativní, je to spíše takové hospodské nadávání na politiku jako takovou.

je dost dobře možné, že fatalismus Heideggerův byl stravitelnější, co já vím? On asi taky spíše lyžoval než chodil do hospody.

Zastupitelská demokracie (přesněji partajní republika) je contradictio in adjecto. Buďto nám vládnou partaje, které čítají řádově tisíce lidí v milionové populaci, nebo máme demokracii. Obé mít nelze. Dnešní partaje jsou počtem svých členů a frakcí méně legitimní, než byli komunisté...

Nikoho mimo partaje volit nelze, takže máme svobodu si házet lístky s papaláši během jejich soutěže. Zkuste se nad tím zamyslet. Můžeme si založit stranu - ovšem bez limitu na peníze pro volební kampaň jsme v rukou těch, kteří si to dokážou zaplatit. Současné volby jsou výsledkem...

Jiný systém je např. přímá demokracie rad, kterou ovšem diktátoři - Lenin, nebo partajníci - Ebrt, roznesli na bajonetech. Členem vlády Bavorské republiky rad byl i antimarxista Gesell, hrdina mnoha místních autorů. Dalším modelem je zásadní zvyšování podílu občanů na moci přes participativní nástroje - tvorba rozpočtů, referenda, atd.,atp. A samozřejmě nejrůznější kombinace volené podle vhodnosti daného kontextu.

Že nic lepšího nemáme říkali už troglodyti, když se první z nich vykašlal na temnou jeskyni a začal si stavět, zprvu jistě ne dokonalou, chýši.

Pokud nechceme revoluci, pak musíme pomoci evoluci a ne lpět zatrpkle na nesmyslech, které nám tu nechali naši nemoudří předkové.

Název politického systému pojmenovaného „zastupitelská demokracie“, ještě není demokracií a nikdy jí ani nebyla. Šlo o pouhý pokus modifikovat konstituční monarchii a nic víc. Zvlášť patrné je to na státech s širokou kompetencí a vysokou pravomocí prezidenta. Zastupitelská demokracie tedy pouze „zastupuje“ demokracii, čili je její alternativou. Informační věk snad už nabízí šanci pokročit v demokratizaci politického systému dál, čili k vyšší kvalitě uplatňování svrchované moci lidu.
Silnou ránu zastupitelské demokracii dávají poslední generace politických stran, které již dokonce opouštějí manažerskou formu, v níž politici coby manažeři, už pouze zprostředkovávali vliv finančně silných. Poslední generace stran nyní už přináší přímou nadvládu finančně silných a tím definitivně končí i jakékoliv pouhé zdání, že jde ještě o demokracii.
Tím se totiž globální nadvláda korporací kompletuje s lokální vládou podnikatelských kruhů a v některých zemích dokonce s vlastníky celoplošných médií, čímž se vytváří dosud nejvyšší známé stadium impéria. Totální totalitarismus, kterému pracovně říkám globalismus, protože globalizace je příliš vágní, až nic neříkající slovo

Ale vraťme se k ČSSD, o níž psal autor, a já jsem se nechal strhnout do odbočky. Roky přemýšlím, jak by se měla chovat levice v budoucnu. Zatím nechci hovořit o programu, který potřebuje ideologii, strategické cíle a samozřejmě taktiku na každé konkrétní období. Přemýšlím o každodenním životě strany a za druhé o tom „svátečním“, čili o předvolební kampani. A přiznám se, že na nic konkrétního jsem prakticky nepřišel, než na to, že nelze v kampaních užívat metod, které užívá pravice. Levice na ně nikdy nebude mít ani dost financí, ani nejlepších odborníků, protože je prostě nepřeplatí. Závěrem řečeno. Levice nemůže porazit v předvolební kampani, čili v boji o nerozhodnuté voliče, pravici tím, v čem ona je nejlepší. Musí hledat jiné způsoby. A něco mně říká, že zbraní slabých, jak v přírodě, tak v dějinách, byla vždycky pouze početnost. A v tom směru internet v budoucnu nabízí obrovskou příležitost. Na každý výtvor konkurence odpovědět desítkami až stovkami výtvorů svých a později přejít do iniciativy a donutit soupeře k neustálé obraně. To platí pro každodenní činnost stran levice. Nenechat pořád vystupovat pouze pár jedinců. A pro kampaně mne bohužel nenapadlo dosud nic jiného, než změnit právní řád politické soutěže. Napodobit soutěž existující na trhu produkce a služeb. V tržní reklamě zboží také nesmíte hanět výrobek konkurence, můžete pouze vychvalovat výrobek svůj. Takže bych plédoval pro zákaz negativní reklamy stran v prvé řadě. A za druhé, pro zkulturnění kampaně, bych doslova zakázal ostouzení osob. Na začátek by to možná stačilo, protože to, k čemu se přiznal po volbách Langer, že jím řízená kampaň měla jediný cíl, zničit Paroubka, je v mých očích už dokonce víc než pouhá fašizace naší politiky. Marně pro ten jev hledám pojmenování.

Článek obsahuje zajímavou úvahu o pravděpodobných příčinách ztráty důvěry mnohých (nejen středových) voličů...

Jen si osobně myslím, že ČSSD nevytvoří svou novou silnou "TOP 09" spojením tradičních politických stran, které v minulých parlamentních volbách neuspěly (a kdy velká část křesťanských voličů je i středo-pravicových a momentálně též v TOP 09), ale spíše nějakým novým výrazným zreformováním a zásadním personálním "otřesem".