Hlavní úkol ČSSD je získat zpět důvěru

Lukáš Jelínek

Netřeba plakat nad nezodpovědností voličů, protože se jedná spíše o selhání demokratické levice. Okouzlená několika billboardovými hesly zapomněla sociální demokracie budovat a kultivovat důvěru voličů.

Sociální demokracie se musí vrátit k idejím, z nichž vzešla. Komplexní program není nahraditelný sebelepším politickým marketingem. Na tom se již levicoví intelektuálové se členy ČSSD shodli. Ve vzduchu však visí otázky: O jakého voliče má ČSSD usilovat? A co mu nabízet? Ty jsou pak doprovázeny sílícími diskusemi, zda se sociální demokracie má, nebo nesmí posunout do politického středu. Anebo ještě jinak: Má ČSSD posunout svoji politiku do politického středu, nebo být zásadní alternativou vůči neoliberalismu?

Posledně zmíněný spor má svoji cenu, zejména v teoretické rovině. V praxi si musíme uvědomit přinejmenším tři důležité skutečnosti.

Za prvé, pro ČSSD není nebezpečím ani tak „levostředová“ jako spíš „konformní“ a „klientelistická“ politika. Typickým příkladem jsou vztahy četných soc.dem. předáků s ČEZem. Obávám se, že uhranutí světem byznysu se bude v ČSSD (u řadových poslanců, krajských zastupitelů apod.) léčit obtížně a dlouho. Ba co hůř: vždyť i symbol levicové bojovnosti, Jiří Paroubek, je zároveň symbolem inklinace k velkým koalicím s ODS. Vzpomeňme jeho někdejší aktivity coby náměstka pražského primátora Béma či projekt Agenda 2010, na jehož základě v roce 2006 ČSSD vsouvala — naštěstí neúspěšně — ruku do modrého rukávu.

Naopak ne vždy se běžným sociálním demokratům daří vysvětlit, že typický a zásadový reprezentant sociálně demokratické myšlenky, Vladimír Špidla, je zároveň propagátorem ideovým průnikem podložené spolupráce s levicovými liberály, křesťanskými sociály a zelenými.

Za druhé, k rýsování zásadní alternativy vůči neoliberalismu není dosud soc.dem. vybavená — ani stávajícím intelektuálním potenciálem, ani nezbytnou vnitřní shodou. Ostatně, mimo ČSSD také není zřejmé, myslí-li se onou alternativou „pouze“ inspirace Skandinávií, nebo aplikace zcela odlišného společenského a ekonomického uspořádání.

Za třetí, o případné zásadní změně ekonomického řádu lze diskutovat, leč uskutečnitelná je jen v dlouhodobém horizontu a v globálním rámci. Co by však měla ČSSD zvládnout v zájmu České republiky a jejích občanů už teď, je obhajoba sociálního státu (sociálně-tržního hospodářství), husté sítě veřejných služeb či současných, ale i nových regulačních mechanismů v ekonomické sféře.

Než se přít o rozdílech mezi Giddensovou „třetí cestou“ a „skandinávským modelem“, je důležitější hledat, co mají společné — a zda to jde uplatnit v české současnosti. Například důraz na rozvoj občanské společnosti, vyšší zastoupení žen ve veřejném dění, citlivou menšinovou a imigrační politiku, pokládání „zelených“ odpovědí na „zelené“ otázky apod. Solidním východiskem je dlouhodobý program ČSSD. Je spíše středový, nebo levicový? A není tato otázka vedlejší?

Jinými slovy: je úkolem ČSSD hledat spojence pro levicovou politiku všude, kde se dá — mezi jednotlivci, občanskými sdruženími i mimoparlamentními politickými stranami. Kádrovat, jestli se tito sympatizanti defilují spíše jako levicoví či středoví, je luxus, který si soc.dem. nemůže dovolit. Klíčové je, aby vzali program ČSSD za svůj.

Občas zaznívá, že by sociální demokracie měla více usilovat o radikálně levicového voliče. Pokud by byl myšlen alternativně uvažující intelektuál, jsem vřele pro. ČSSD musí vytvořit prostor pro zevrubnou diskusi roztodivných levicových proudů a teoretických škol. Zatím se o něco podobného snaží alespoň Masarykova demokratická akademie.

Nicméně pod pojmem „radikální levicový volič“ bývá častěji míněn stávající volič KSČM. Tuto cestu vidím jako obtížně schůdnou. Co ČSSD mohla, vysála z komunistického elektorátu už ve volbách 2006 a 2010 — a ani jednou jí to k vládním křeslům nepomohlo. Navíc profil typického voliče KSČM je problematický. Když pominu sociologická data a opřu se o vzpomínku na Ostravsko, odkud pocházím, vybaví se mi hospodské hovory s vysloužilými horníky a hutníky, kterým na komunistech imponuje nejen radikální sociální program, ale i nacionalismus a xenofobie. Předpokládám, že o voličstvo protiněmecké, proticikánské, protievropské či homofobní, nadto tesknící po poměrech panujících před rokem 1989, ČSSD nestojí. A pokud ano, tak jen proto, aby je jeho předsudků zbavila…

Netvrdím, že to je nemožné. Vyžaduje to však podstatnou změnu provozování politiky a politické komunikace v tuzemských končinách. Zajímavá je zkušenost, kterou v polských prezidentských volbách učinil nečekaně silný kandidát Strany demokratické levice Grzegorz Napieralski. Voličům před fabrikami ráno nenabízel párky, ba ani koblihy, ale prostá jablka. A neříkal jim, jak je vše špatně a že se to musí změnit. „To už přeci vědí,“ vysvětloval. O to intenzivněji se soustředil na diskusi s lidmi jak věci změnit. Voliči totiž nestojí o kazatele či „slibotechny“, mnohem víc chtějí vědět, že se někdo zajímá o jejich názor a že s nimi debatuje jako rovný s rovným. Takové rozhovory se pak mohou odrazit i v posunu názorů a hodnotové orientace levicového voličstva.

Tato změna je nezbytná mimo jiné k tomu, aby si levicový elektorát uvědomil, že jsou důležitější potřeby než růst Růstu. Václav Bělohradský nedávno v Právu výstižně popsal, jak spolu souvisí ekologická katastrofa a lidské neštěstí rybářů a dalších lidí v Mexickém zálivu s naší tendencí žít na vysoké noze, ale i s tak praktickou věcí, jako je orientace českého průmyslu na automobilovou výrobu.

„Lidé jsou lhostejní k ,blbostem zelených‘, protože se bojí o práci. Ekologie, to jsou jen takové ,nereálné řeči‘, realita jsou pracovní místa, splácení hypoték, i za cenu naftou udušeného moře, měst proměněných v plynové komory. V tomto ohledu je česká levice ještě zaslepenější než pravice. Je to strašné odcizení člověka, když obětuje ,pro práci‘ svou zemi, své veřejné statky, svá lidská práva. Taková společnost je jen masou ustrašených a vydíraných lidských zdrojů,“ napsal Václav Bělohradský.

Prvním předpokladem k tomu, aby na dnešním programu mohla sociální demokracie vystavět program ještě ambicióznější, je rozhovor s voličem — včetně převykládání historického příběhu sociální demokracie, přiblížení programových východisek, politické strategie i taktiky. Lepší cesta k získání důvěry nevede.

Lidí připravených a ochotných věřit sociální demokracii je v naší zemi hodně, takovou devizou se žádná jiná strana chlubit nemůže. Kombinace ješitného spasitelství, arogance a marketingu — násobně nafouknutá skrze média zavilými soupeři (jak partajemi, tak byznysmeny) — se letos podepsala na tom, že občané se svou důvěrou nakládali velmi opatrně. Buď k volebním urnám nedorazili, nebo viděli alternativu okoukané, levicově konzervativní ČSSD v nových, dynamicky působících subjektech, bez ohledu na jejich program.

Nezodpovědnost voličů? Spíše nezodpovědnost demokratické levice, řekl bych. Narcisistně okouzlená několika billboardovými hesly soc.dem. zapomněla budovat a kultivovat svůj „kruh důvěry“. Pochybení si uvědomila pozdě, ale přece. Nyní se musí otevřít, pročistit a rozhýbat. Pak se snad — na základě diskuse se svými členy a příznivci - dokáže prokousat i k zásadnějším otázkám globálního významu.

    Diskuse
    July 8, 2010 v 6.39
    To je jedna z vůbec nejstřízlivějších analýz, které se zde dosud objevily.

    Příklad MDA nás staví před jednu z důležitých otázek: bojí se ČSSD otevřít?
    Snad by nám tu současný ředitel Jan Černý mohl objasnit, proč se na webové stránce MDA kromě programů akcí nic neobjevuje. Poslední diskuse (a nebylo to poprvé) byla zaznamenána zvukem i obrazem. Pro koho jsou tyto záznamy určeny? Hraje tu roli strach z otevřenosti, je to „kádrování“ nebo ještě něco jiného? Co o tom soudí Lubomír Zaorálek a jeho kolegové v představenstvu? Jak je tomu s druhdy vyhlašovanou „modernizací“? Uspořádá MDA diskusi na toto téma např. mezi Vladimírem Špidlou a Jiřím Paroubkem?

    A jen tak na okraj si povšimněme, co míní Jaroslav Foldyna, když říká: „...Že jsem se vyjádřil vulgárně? Běžně tak nemluvím, ale kdybych to komentoval běžnými slovy, nikdo si toho nevšimne.“ Snaha o kultivovanost by se neměla snoubit s pokrytectvím.

    ČSSD se - jak píše autor - „musí otevřít, pročistit a rozhýbat“.
    SH
    July 8, 2010 v 18.45
    Klíčové slovo pro ČSSD
    ...řekl ve své, trochu nesourodé kritice, Komárek. Je jím SÍŤOVOST. V momentě, kdy všechny kraje prakticky ovládla ČSSD, mělo být vytvořeno minimálně deset stranických středisek srovnatelné síly, jakou má Lidový dům. A nejenom hejtmani, ale celé jejich týmy mělo být vidět, slyšet a jejich společný postup ve společnosti cítit. V tom je přece sám duch sociáldemokratismu, že proti individualitě vůdcovství, staví společné, kolektivní úsilí. Takové totiž není pouhým prostým součtem jednotlivců, je kvalitativně vyšším jevem. Nestačilo, že bylo a je slyšet a vidět Haška, či Ratha.
    Nějak se mně zajídají řeči o středovém voliči a samozřejmě tím víc o středové pozici strany. A přiznám se, že stále silněji. Vždycky jsem tvrdil, že střed znamená oportunismus. Už jenom proto, že střed je závislý na obou koncích, jestli se ty posunují, musí se posouvat i střed. V sociologii snad existují střední vrstvy, někteří dokonce dokázali identifikovat dokonce spodní, střední a vrchní střední vrstvu, jenže sociální diferenciace nemusí pro politický prostor mít skoro žádný význam. V politice, zvláště v té celoplanetární jsou totiž již jenom dvě mocenské vrstvy. Vrstvička neoknížat Romanů se straoknížaty Karly a pak celý zbytek světa. Dokud o tom levice nepřesvědčí občany, pak ať se kupříkladu ani nepokouší o žádný prvek přímé demokracie.
    July 9, 2010 v 18.12
    Ano, velmi pěkná střízlivá analýza
    Pane Kopecký,
    ta část ČSSD, kterou znám, se otevřít nebojí, a MDA též ne. Jen ta rychlost otevírání a proměn asi neuspokojuje nedočkavé okolí, což chápu, ale domnívám se, že opravdovost a hloubka reflexe je důležitější než vzbuzování dojmu - proto např. nepatřím k zastáncům urychleného svolání sjezdu na září - to by byla více manifestace než skutečná reflexe.

    Na "modernizaci" webu MDA se bude pracovat teď přes prázdniny, máte pravdu, že dosud to živý web není. Zvukový záznam z posledního semináře "ČSSD po parlamentních volbách 2010" se na webu též objeví, jen musíme zřídit tu "rubriku". Ale především Vás můžu ujistit, že diskuse o budoucnosti ČSSD se nadále vedou, vtahujeme do nich odborníky a spřízněné duše a určitě budou mít i své výstupy.

    A jistě by bylo dobré, aby se do nich zapojovali i lidé jako Vy - např. formou nějaké spolupráce s MDA; nebo se můžete připojit k "Přátelům sociální demokracie", pokud se Vám ten projekt líbí, já o něm moc bližšího zatím nevím. Pokud byste měl nějaké rady pro MDA nebo s ní chtěl jakkoliv spolupracovat, napište mi na email j.cerny@seznam.cz , budeme rádi.