V nakladatelství Agite/Fra vyšla divadelní hra známé polské prozaičky Doroty Masłowské (*1983) Dva ubohý Rumuni, co uměj polsky. Autorka text napsala v roce 2006 na objednávku varšavského Teatru Rozmaitości. Spolu s druhou hrou Doroty Masłowské Mezi náma dobrý si Dva ubohý Rumuni rychle získali úspěch. Dočkali se také inscenace v anglickém znění v Divadle na Zábradlí.

Protagonisty dramatu jsou Parcha a Džina, dva domnělí Rumuni, kteří cestují po severovýchodním Polsku. Během své cesty na chvíli rozpumpují život několika neznámým lidem, na něž — jak se během vyprávění ukáže — sehrají velmi působivé divadlo.

Masłowská proti sobě postavila dvě stereotypní figury: na jedné straně je Rumunsko, kde dobří lidé nemají ani pořádně co jíst, vypadávají jim zuby, nebo si posílají z cest obaly od čokolád, na druhé pak Polsko, kde se vše přepočítává na peníze a kde člověku ostatní nepomůžou ani v té největší nouzi.

To, co však na textech mladé polské autorky zaujme nejvíc, je styl, jakým píše. Žádná knižní upachtěnost, ale univerzální jazyk vulgární sprostoty a hnusu, diktující v neúprosné kadenci. Viz krátký výňatek na obálce: „Konec, ty pičo, konec. Žádný pařby, žádnej fet, žádný geniální pařby, který končej tak, že sem, ty pičo, jako zmagořenej dal nějakýmu posranýmu dědkovi s neurózou pět litrů.“ Příběh pro otrlé.

Dorota Masłowská. Dva ubohý Rumuni, co uměj polsky. Agite/Fra, Praha 2010.