Snížení funkcí = lítý boj o prebendy

ODS nevyhrála natolik přesvědčivě, aby si mohla klást ohledně počtu ministerstev, která obsadí, výraznější podmínky. Nejhlasitěji jí to připomíná Karel Schwarzenberg, který volá, že TOP 09 má stejnou sílu jako ODS, a tudíž by měla mít přidělen stejný počet vládních ušáků jako ona. Pozadu se svými nároky nejsou ani Věci veřejné, které se před volbami i těsně po nich dušovaly, že, řečeno jejich slovy, jim o koryta nejde.

Vyjednavači se prý dohodli na tom, že sníží počet ministerstev na patnáct. Ministerstvo pro místní rozvoj ovšem zůstává: prý je to důležité kvůli tomu, že přes ně k nám jdou peníze z Evropských fondů. Podobnou výmluvu také neslyšíme poprvé. Peníze z Evropských fondů mohlo pod sebe s přehledem stáhnout jiné ministerstvo — během minulého volebního období takto přešly některé „evropské peníze“ z ministerstva práce a sociálních věcí na ministerstvo vnitra. A šlo to bez jakýchkoli problémů.

Ve skutečnosti tedy jde o to, aby ministerská křesla šla mezi tři pretendenty lépe rozdělit. S přihlédnutím k tomu, že ODS obsadí předsednictví Poslanecké sněmovny Miroslavou Němcovou, se jeví jako nejpravděpodobnější varianta rozdělení počtu ministerských seslí takto: šest ministerstev pro ODS, pět pro TOP 09 a čtyři pro VV. A těmto kupeckým počtům dobře vyhovuje zachování ministerstva pro místní rozvoj.

Ve vztahu k voličům — občanům a jejich životu to není podstatná informace. V tomto smyslu je mnohem důležitější vzkaz, který s sebou nese styl vyjednávání (a samozřejmě i konkrétní politika, k níž se vláda postupně propracuje). Onen vzkaz spočívá v tom, že proklamace tří vládních pretendentů ohledně lepší politické kultury a větší vstřícnosti k opozici se začínají pod tíhou nedostatku lukrativních funkcí pro vlastní potřebné hroutit.

Vyjednavači na základě předvolebních programů snižují počet funkcí ve vládě i v Poslanecké sněmovně, kde bude nižší počet místopředsedů i méně výborů. Dosavadní mentalita, zabydlená napříč politickým spektrem, která zúčastněným velí rozdělit prebendy mezi nejvěrnější, však zůstává. Ukazuje se, že v tomto směru se nezměnilo doslova nic.

Opět přehlížená opozice

Nejsilněji o tom svědčí nechuť všech tří stran, které si porcují vládní pašalíky, přenechat předsednictví Poslanecké sněmovny sociální demokracii. Vždyť Věci veřejné i TOP 09 nabízely ČSSD ústy svých představitelů vedení sněmovny ještě po volbách. Potom ovšem obě tyto strany požadovaly pro sebe více ministerských křesel, než kolik jim zprvu nabízela ODS — a v ten moment přišla ke slovu také významná, leč nevládní funkce předsedy/předsedkyně sněmovny. Vezměte si vedení sněmovny, jako by řekly VV a TOP 09 vyjednavačům ODS, a nám přenechejte víc ministerstev. Je to i řešení praktické: Petr Nečas a spol. tak mohou méně příznivé rozdělení vládních míst před svými spolustraníky ospravedlnit tím, že v čele obou parlamentních komor stojí člen/členka ODS.

Touha po funkcích a výmluvy

Vyjednávací trojkoalice toto pábení převedla do mluvy, kterou zde používají politici od nepaměti. K zastření vlastní potřeby funkcí a prebend použila hned čtyři zastírací argumenty:

• vládnout má většina,
• ČSSD také během volebního období 2002 až 2006 nepřenechala opozici (ODS) křeslo předsedy Poslanecké sněmovny,
• neschválíme opozici konkrétního člověka (v tomto případě Lubomíra Zaorálka)
• a nejpikantnější z těchto argumentů: přenecháváme tak vládu ženám.

Že jde o výmluvy, je více než jasné. „Definitivně jsme se přiklonili k názoru, že předseda či předsedkyně sněmovny má reprezentovat většinu poslanců a poslankyň, kteří za ním nebo za ní stojí," řekl Petr Nečas a připomněl tak výroky představitelů ODS z doby první vlády Václava Klause, kdy byla ČSSD v Parlamentu — co do obsazení významných míst — vládní koalicí odstavena na vedlejší kolej. A to do doby, než ji k lepším preferencím napomohl Miloš Zeman. Ten také v době druhé Klausovy vlády v čele sněmovny stál.

Tehdy zřejmě předseda sněmovny nemusel reprezentovat většinu poslanců, bohatě stačilo, že ve sněmovně zastupoval opozici. Demokracie není pouze vládou většiny, demokracie je vláda většiny s přihlédnutím k potřebám menšin. Pokud chtěla ODS společně s TOP 09 a Věcmi veřejnými skutečně zlepšit politickou kulturu, měla přenechat předsednictví sněmovny sociální demokracii automaticky.

Špidlův záměr

ČSSD za vlády Vladimíra Špidly skutečně předsednictví Poslanecké sněmovny opozici nepřepustila. Jenže tehdy šlo o přelomovou dobu po opoziční smlouvě a Špidla se chtěl distancovat od dopadů opoziční smlouvy, především od gangsterských praktik, klientelismu, rozkrádání a prorůstání byznysu s politikou. Kdyby přenechal předsednictví Poslanecké sněmovny ODS, která se opoziční smlouvy nezřekla, naopak ji dál vychvalovala, byl by jeho záměr mnohem méně věrohodný.

Ve vedení sněmovny se tehdy opozice objevila, tři koaliční strany si rozdělily tři místopředsednická křesla a další dvě dostali zástupci ODS. A předsednické posty ve sněmovních výborech byly poprvé rozděleny se snahou o poměrné zastoupení, tedy o respektování výsledků voleb, což je navýsost demokratické.

Tehdy vedl sněmovnu Lubomír Zaorálek, který leží ODS tolik v žaludku. Do určité míry oprávněně, Zaorálek ve svých projevech občas hýřil emocemi, arogancí a demagogií. Jenže dnešní velkorysost vůči sociální demokracii by jistě přinesla i větší vstřícnost ze strany ČSSD, tedy i od Lubomíra Zaorálka. A pokud ne, měla by ODS a spol. vždy možnost jej z vedení sněmovny odvolat, 118 hlasů jí na něco podobného vždy vystačí. Ostatně, Zaorálek prý tříknížecí koalici nevadí na postu místopředsedy sněmovny. Kdyby jim tedy skutečně překážel, nevolili by ho ani na toto místo.

Muži opět vytlačují ženy

A opět — navzdory před i povolebnímu ujišťování — jde o převážně mužskou záležitost. ODS, Věci veřejné i TOP 09 podle všeho nominují do vedení Poslanecké sněmovny ženy. Toho hned využil a celou věc překroutil Radek John, když se začal chlubit, že ve sněmovně díky nim budou vládnout ženy. Ve skutečnosti však jde o to, že na ministerstva se tlačí muži, takže nezbývá nic jiného než ženy uklidit do funkcionářského závětří. Škoda, že na to ty ženy přistupují a nechají si to líbit.

Je tristní sledovat, kterak touha po funkcích, prebendách a pašalících přes veškeré proklamace ODS, TOP 09 a Věcí veřejných i nadále mrzačí politickou kulturu, slušnost, respekt k druhým a velkorysost. Představitelé těchto tří stran jsou verbálně tolerantnější a mnohem méně agresivní, než byli Topolánek či Paroubek. Zda z jejich předvolebních frází o snaze po větší slušnosti nakonec přeci jen něco zůstane, však uvidíme, až se chrlení povolební sopky trochu zklidní. Doufejme, že zůstane, bylo by to ku prospěchu nás všech.