Novinky z polské a americké literatury

Jakub Vaníček

V květnu se u knihkupců objevily dva tituly současné polské a americké prózy, jejichž autoři jsou vysoce ceněni kritikou i čtenáři.

Polský autor Gustaw Herling-Grudziński (1919—2000) není pro českého čtenáře neznámý — od začátku devadesátých let u nás vyšla řada Herlingových knih. I přesto autor u nás zůstal poněkud v ústraní. V Polsku jsou jeho texty naopak považovány za to nejlepší, čím polská (exilová) literatura přispěla k reflexi minulého století.

Herling se narodil v Kielcích. Studoval polonistiku ve Varšavě a za války se aktivně zapojil do odboje. Po zadržení NKVD byl dva roky vězněn v koncentračním táboře. Po propuštění se dostal do Itálie, kde se stal spoluzakladatelem polského exilového časopisu Kultura. Ta byla v Polsku až do roku 1989 zakázána.

Posledním u nás vydaným titulem (bohužel už po měsíci vyprodaným) jsou dvě Herlingovy povídky a úryvek z autorova Deníku psaného v noci. Všechny tři texty vyšly souhrnně pod názvem Hřbitovní poutník. Jejich námět je spojen s jugoslávskými válečnými událostmi. V první povídce se vypravěč vydává za mladou ženou, která se rozhodla donosit a porodit dítě počaté během hromadného znásilňování žen srbskými vojáky. Pokouší se pomoci v situaci, do níž se Marianna dostala, a zároveň zprostředkovává kontakt mezi ní a italským farářem. Marianna totiž našla klid v Itálii, kde se jí ujala katolická církev s plánem udělat z ní světici.

Přestože se příběh odehrává hned v několika rovinách (Mariannino těhotenství, pozadí oficiálních katolických kruhů), podařilo se Herlingovi jej zpracovat na velmi malé ploše. Svým nanejvýš úsporným stylem a pomocí ostrých významových zvratů z příběhu udělal napínavé čtení. To ale rozhodně není vše, co se čtenáři nabízí — do Mariannina osudu zapustil pasáže se silným humanistickým apelem a zároveň i s jemnou kritikou katolické církve. Zcela nad rámec těchto námětů, jež tak nějak patří k vrcholným dílům 20. století, vyznívají popisy jednajících postav. Herling je dokáže vykreslit v několika tazích. Možná pracuje se schématy a předsudky, kterými občas dobarvujeme například postavy knězů nebo bezdomovců, o to spíše však jeho črty fungují.

Druhá povídka, po níž se celý svazek jmenuje, vypráví o smyšlené postavě kapitána Zdravka Maliće. Vedle Radovana Karadžiće a Ratka Mladiće se Malić přičinil na hrůzném srebrenickém masakru Bosňanů — po válce pak Malić putuje po hřbitovech a bojuje se svou minulostí. Herling nechal prolnout zlomové historické okamžiky největší evropské poválečné genocidy s mrazivou náladou předvánočního Říma. A neběží zde už ani tak o popisy postav jako spíš o postupné vyplavování obrazů z paměti.

Druhou představovanou knihou je románový debut amerického autora Michaela Chabona Záhady Pittsburghu. Chabon (*1963) byl po vydání Záhad americkou kritikou označen za velkého pokračovatele takových autorů, jakými byli J. D. Salinger nebo Philip Roth — na záložce se můžeme dočíst, že „Chabonův svět je podobně jako ten Salingerův prostoupen nostalgií. S prózou Philipa Rotha zase Chabonovu prvotinu pojí bolestné hledání společenské a sexuální identity, rafinovaný jazyk (…) a jemný smysl pro humor“. Chabon se po vydání Záhad Pittsburghu stal literární celebritou.

V první polovině knihy se hodně dá na atmosféru amerického velkoměsta na přelomu 70. a 80. let, v níž dospívá parta postpubescentů. Ten, kdo jejich životy pozoruje a vypráví, je synem velkého mafiánského zvířete. Pochopitelně se zde řeší hlavně vztah dominantního otce a ufňukaného syna, který se takzvaně nemůže najít. V době, kdy kniha vyšla poprvé, text nejspíš rozšířil žánr společenského románu a přispěl k obrazu tehdejší mládeže, nezvedených dětiček anebo naopak asocializovaných výrostků. Dnes tato rovina už tak silně nevyzní.

Nadčasový je tento text ve chvílích, kdy se jeho autor pokouší zachytit peripetie hledání sexuální orientace hrdiny. Případ je to dosti fádní: hrdinovu otci se nezamlouvá žádná synova přítelkyně, místo toho mu připomíná zesnulou matku. Syn tedy naváže vztah se svým kamarádem.

Takový námět asi dnes zaujme jen stěží. I přesto stojí za to knihu číst. Říká dost o mladé generaci, jež je dostatečně svolná k alkoholovým excesům a nevázanému sexu, která vztahuje hledání sebe sama ke světu práce, společenských hierarchií, kapitálu a jiných stálic tohoto věku.

Je jasné, že prvotina autora, jehož prózy skutečně patří k tomu nejlepšímu, co se ze současné americké literatury překládá, nedosáhne na texty napsané později. Pokud by se o tom někdo chtěl sám přesvědčit, nechť si hned po Záhadách Pittsburghu přečte Policejní židovský klub (Odeon 2008). V této próze už Chabonův styl dosáhl výjimečného tvaru.

Gustaw Herling-Grudziński. Hřbitovní poutník. Paseka, Praha — Litomyšl 2010.

Michael Chabon. Záhady Pittsburghu. Plus, Praha 2010.