Trochu zeleně v modromodrém hotelu Clarion

Jiří Guth

Představitelé ODS se během kongresu vyjadřovali k životnímu prostředí různě. Jisté názorové rozdíly, které zde bylo možné zaznamenat, nemohou zastřít zásadní tón a tím je podceňování environmentálních problémů.

Těžko srovnávat environmentální problematiku s obsazením funkcí ve vedení ODS. Na právě skončeném 21. kongresu ODS v pražském hotelu Clarion jsme každopádně zaznamenali změny jen menší, případně žádné, a také určitou názorovou pestrost.

Ministryně Rut Bízková pochválila — z hlediska resortu životního prostředí — účinkování ODS ve druhé vládě Mirka Topolánka i jeho osobně. Připomněla „čtyři ekologické artikuly ODS“ pocházející prý již z doby Václava Klause. Mluvila o nich už na ideové konferenci v únoru tohoto roku, ale ani při jedné z těchto příležitostí necitovala původní zdroj. Mají to být tyto zásady:

  • neobtěžovat lidi, ale také
  • nesnímat z nich (v roli pečovatelského státu) odpovědnost,
  • nedělat věci, které sice znějí hezky, ale jsou nerealistické a příliš drahé, a
  • vytvářet prostředí, kde se lidem dobře žije.

Dále obhajovala samostatnou existenci ministerstva životního prostředí, a dokonce je označila za silové. Argumentem pro zachování samostatného MŽP jsou podle ní i voliči ODS, protože ti žijí „novým životním stylem“ a na jejich (zdůrazněno, že na jejich vlastním) životním prostředí jim záleží.

Dosluhující (promiňte, přání je tu otcem myšlenky) senátor Tomáš Jirsa naopak zkritizoval resort životního prostředí jako celek a jeho sloučení s ministerstvem zemědělství označil za „lepší možnost“. Výslovně odmítl úvahy o případném vrácení některých pravomocí ve vodním hospodářství a v územním plánování ministerstvu životního prostředí a zpětně pochválil Františka Bendu a Václava Klause za oslabení MŽP (v tomto směru) v roce 1992. Zcela aktuálně varoval před vtažením „iracionální ideologie všeobjímajícího zeleného dobra, opakuji, iracionální ideologie všeobjímajícího zeleného dobra“ na vládní stůl skrze některé partnery probíhajícího koaličního vyjednávání.

S jistou lítostí uznal spoluodpovědnost (slovo „spoluvina“ přímo nepoužil) druhé Topolánkovy vlády a poslanců ODS za

  • ochranu horských smrčin na Šumavě,
  • přípravu megalomanské zakázky na sanace ekologických zátěží,
  • podporu výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů a
  • povinné přimíchávání biosložky do benzínu a nafty.

Bývalý senátor a druhé volební období již poslanec Václav Mencl s Tomášem Jirsou vcelku otevřeně polemizoval. Zdůraznil ale, že pokud by se část pravomocí ve vodním hospodářství vrátila na MŽP (konkrétně zmínil protipovodňovou ochranu — dodejme, že s mnohamiliardovými státními programy), ODS „musí za takové ministerstvo životního prostředí nést odpovědnost“.

Dnes už bývalý první místopředseda ODS (a zánovní její poslanec) David Vodrážka, od května 2009 „garant kapitoly životní prostředí“, se o životním prostředí v žádném svém vystoupení na kongresu nezmínil. Tedy pokud nepočítáme jeho opakované ujištění, že nemá ploutve, což vzdáleně souvisí alespoň se zoologií.