Jsem ráda, že Petr Kužvart zvedl diskusi na téma jak dál. Myslím, že to je přesně to, co tady schází. S mnoha přispěvateli Deníku Referendum máme podobné názory, co však jasné není, je shoda, co dělat, aby se věci měnily k lepšímu.

Souhlasím s názorem Petra Kužvarta, že bez aktivit občanské společnosti, bez spojování různých skupin a vytváření sítí to nepůjde. Tady nejsme vůbec v rozporu a také jsem to jasně řekla. Neustálé selhávání politiků ale nutně vede ke kladení otázek. Ty první jsou zcela konkrétní a týkají se například toho, jak mohou důchodovou reformu připravovat lidé, kteří jsou v přímém střetu zájmů. Vladimír Bezděk a Jiří Rusnok jako zástupci soukromých zájmů soukromých fondů přece nemohou být experty, kteří připravují změny. Jak to, že to nikomu z politiků nevadí? Medii za slušnost vychvalovaný Petr Nečas již vyjádřil připravenost na základě zájmů zástupců soukromých fondů reformu realizovat. I slušní ideologové jedné pravdy bývají často velmi nebezpeční.

Člověk je člověkem především proto, že se ptá. Jestliže naše společenské systémy nefungují, je zcela legitimní začít se ptát, proč a co máme a musíme měnit. Zkalené a zahnívající vody dnešní reality do budoucna naději nedávají. Souhlasím s Petrem Kužvartem i v názoru, že dnešní strany tak, jak se vyvinuly, jsou reliktem minulosti a byly výrazem k udržení starých pořádků. Podíváme-li se na programy jednotlivých stran, všechny pracují s dílčími vylepšeními nefunkčního systému. I korupce, se kterou teď proklamativně bojují noví vyjednavači, je do systému zabudována. Ne, že by nebyly pokusy o její likvidaci či umenšení vítané, je ale třeba vidět, že úspěch je hodně vzdálený. Pokud se to dnešním vůdcům alespoň částečně podaří, lze spíše očekávat jejich odstavení od moci.

Ideály, vize, vidění nových souvislostí, odvahu k novým pohledům, nic z toho v programech dnešních stran nenajdeme. Kdo by je také přinášel? Strany byly vybudované na starých principech. Pokud se nějací jednotliví reformátoři vyskytli, byli marginalizováni a osamoceni. Dalším problémem je členstvo stran. Pokud se někdo rozhodne vstoupit do jakékoli strany, má nastartováno ke kariéře. Neexistují žádná mravní kriteria přijímání členů. Do stran nevstupují vážené osobnosti ani odborníci. Nahoru stoupají ti, kdo se umějí propojit s vlivnými členy a skupinami, které potom na mocenském principu budují svůj úspěch a postup nahoru. Zákulisní spojenci a praktiky jsou součástí stranického života.

Další problém vidím i v tom, že se nikdo nepokouší definovat, kdo patří do vysoké a kdo do místní politiky a zda má být dovolena kumulace těchto funkcí. Domnívám se, že je nepřípustné, aby v Parlamentu seděli aktivní starostové, protože se jedná o nezdravý souběh funkcí. Nejen, že není možné kvalitně vykonávat obě funkce, ale navíc to koncentruje moc do jedněch rukou tam, kde má fungovat dělba moci. Protože jsou často tito bossové místní politiky spojeni s ekonomickými kruhy, které je podporují a vybírají si od nich „výpalné“, znamená to ještě užší propojení s ekonomikou a výrobu zákonů ve prospěch jednotlivých ekonomických zájmů. Rozbujelá stranická — ekonomická politika dusí život místní a deformuje zákony. Tak se do sněmovny dostala i známá Ivana Řápková a další smutné postavy místní politiky.

Ostatně i obě velké strany vznikly tak, že Václav Klaus, který v devadesátých letech jednal rychle a předběhl ostatní politiky tím, že vytvořil ODS ze zájemců o kariéru, vytvořil stranu plnou tvrdých lidí, ideologů moci. Miloš Zeman uplácal svoji stranu z materiálu, jaký se mu nabízel. Stvořil Golema, kterému vložil do hlavy šém. Hliněný panák stále kráčí a má velkou setrvačnost. Změny jsou téměř nemožné. Stejně tak vytvořil Miroslav Kalousek svého Golema, jenom šém dal do rukou Karlu Schwarzenbergovi, který potěšen pozorností všech, vložil šém do hlavy panáka. Golem kráčí dál a bude válcovat všechno v jeho dosahu. Včetně cti Karla Schwarzenberga. Z této látky bez ducha nemůže nic dobrého povstat. Až potud souhlasím s Petrem Kužvartem. Podle mého však vylévá s vaničkou i dítě.

Aby občanské hnutí mohlo fungovat, potřebuje i politickou platformu a především potřebuje vytvářet skutečné nové politické programy, které vrátí moc tam, kam patří. Potřebuje také politiku. Aktivit společnosti jsem se zúčastnila mnohokrát. Demonstrací, petic i otevřených dopisů za kulturu, ekologii, za sociální práva. Někdy a po velké námaze se nám povedlo načas něco zastavit. Politikům však stačí vyčkat a potom upravit zákony k obrazu svých představ.

Občanská společnost potřebuje také politickou platformu. Mohu ostatně ocitovat i slova Zygmunta Baumana“ „Vyhlídky na lidové hnutí, které by vedlo k významnému posílení veřejné účasti na „správě vlasti, považované za společné vlastnictví“, nebo vznik a šíření „nových idejí“, které by strhly ideologickou plíseň, překročily běžné hranice politických zájmů a zároveň se pokusily dosáhnout sociokulturních kořenů „reality“, kterou vlády vnímají a vydávají za nedotknutelnou a nezpochybnitelnou, to všechno je vzájemně propojeno jako dvě strany jedné mince. Je třeba v tom vidět dvě neoddělitelné složky jednoho procesu. Nové ideje zásadního významu nevzniknou bez toho, že se zásadně rozšíří politická scéna, chápání politické aktivity a vnímání jejích aktérů, a naopak. Buď se obě zmiňované možnosti odehrají najednou, nebo prostě nebudou.“

Bez rozvíjení a spolupráce obou sfér změna nebude možná.