Na budoucího ministra kultury čeká dopis ohledně Knížáka

Ivo Bystřičan

Zástupci iniciativy Čas na změnu napsali otevřený dopis budoucímu ministru kultury. Vyzývají ho, aby na rozdíl od Václava Riedlbaucha uznal výsledky výběrového řízení na ředitele a provedl změnu ve vedení Národní galerie.

Iniciativa Čas na změnu před dvěma lety veřejně vyzvala ke konkurzu na ředitele Národní galerie v Praze. Nyní její zástupci apelují na to, aby se budoucí ministr kultury při jmenování ředitele NG řídilo výsledkem mezinárodní komise. Ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého Lenka Lindaurová a umělci Jiří David a Tomáš Císařovský poslali ODS, TOP 09 a VV otevřený dopis pro budoucího ministra kultury.

Kdo jím bude, není zatím zřejmé. Post ministra kultury patří mezi málo lukrativní, proto se při sestavování vlády obsazuje mezi posledními.

Konkurz na ředitele Národní galerie se odehrál 14. dubna. Ministr kultury Václav Riedlbauch se k němu však poprvé oficiálně vyjádřil až 3. června. Paradoxně prohlásil, že nového ředitele těsně před volbami nevybere. Rozhodnutí ponechal na svém nástupci. V rozporu s výsledkem konkurzu mu navrhl tři kandidáty.

Komise doporučila ministrovi jmenovat historika umění Jiřího Fajta. Riedlbauch však svému nástupci nabídl ke zvážení ještě další dva kandidáty — ředitele Moravské galerie Brno Jiřího Pokorného a ekonoma Vladimíra Rösela. Pokorný v hodnocení komise skončil na třetím místě, Rösel na pátém.

Zástupci iniciativy mají ministerstvu za zlé, že nezohlednilo doporučení výběrové komise. Odborně zdůvodněný výsledek mezinárodní komise považují za jednoznačný, srozumitelný a transparentní. „Regulérní konkurz byl ostudně a v rozporu s demokratickými principy zpochybněn a nezbytná změna, po které volá většina odborné a laické veřejnosti, se ve vedení Národní galerie neuskutečnila," napsali zástupci iniciativy v otevřeném dopise.

Ředitel Milan Knížák je ve funkci již jedenáct let. Značná část odborné a umělecké obce jeho působení v posledních letech kritizuje. Iniciativa Čas na změnu výslovně uvádí, že Knížák zavedl Národní galerii do izolace a způsobil její marginálnost na mezinárodním poli. Vytýká mu důraz na budování stálých expozic na úkor pořádání významných dočasných výstav, které by měly mezinárodní renomé. Terčem kritiky se stala i sama Knížákova osobnost: „Arogantní demagogie generálního ředitele Milana Knížáka podporovaná kultem vlastní osobnosti vůbec nepatří do současného světa umění a kultury."