O překvapení není v politice nikdy nouze. Tzv. levicové politické strany zavádějí neoliberální ekonomické modely a lísají se k podivným zbohatlíkům a magnátům. Zelení jsou asociální a zelenou mají ve znaku nejspíše proto, aby je upamatovala na barvu peněz, které dostávají/ dostávali za své posty a souhlas s každým nesmyslem. Lidovci jsou lidoví asi jako je lední medvěd obyvatel tropů — i když brzy kdo ví... Jejich křesťanství má podobu úprku před desaterem, zvláště když se jejich představitel soudí s Charitou. No, a tak není divu, že se konzervativní pravice vedena stařičkým knížepánem rozhodla bourat staré pořádky.

Když Karel IV. zakládal universitu, přebíral také ochranu a péči o žáky, doktory a profesory, místní i ty procházející. No, to pak činil každý suverén, kterých se na tomto malém kousku vystřídalo pohříchu dost. Jen Třetí říše omezila přístup na vysoké školy, že by tohle byla tradice, na kterou se chce navazovat?

Možná by se mělo platit školné i na středních školách. To tu také ještě nebylo, i když komunisté a po nich ještě více kapitalisté stále snižují věk povinné školní docházky. Ještě po válce byl osmnáct let, což znamenalo, že i dělníci byli vzdělaní, své práci rozuměli a nebyli jen bio-automaty pro pásovou výrobu. Ale takové už nepotřebujeme! Ředitel Škodovky volá po zaměstnancích s nízkou kvalifikací, kteří budou za pár korun dělat každou práci.

Moc chytrých lidí není opravdu nic pro politiky. Komu by pak ty své hlouposti vyprávěli? Teď se evidentně bát nemusí, a pokud zavedou školné dostatečně vysoké, aby se tam dostaly jen děti z rodin, kterým současný systém vyhovuje, pak budou mít vystaráno.

A aby toho nebylo málo, zruší konzervativci i vdovské důchody. Po několika stech letech fungování se již přežily, jak říkají. Vypadá to sice spíše jako ze zásobníku Strany zelených — ti také chtěli hlavně nacpat děti do školek a jeslí, bez ohledu na volbu rodičů, a tátu s mámou poslat do výrobního procesu, kde dnes ovšem přebývá několik set tisíc uchazečů o zaměstnání — na rozdíl od míst ve školkách. Pracující matka či otec pak žádnou podporu v případě úmrtí druhého rodiče nepotřebuje. Vydělá si v pohodě sama/ sám. V Bibli se sice stokrát píše o potřebě pečovat o vdovu a sirotka, ale kdyby Kája S. s Mirkem K. chtěli číst Bibli, půjdou do kostela, a ne do politiky přeci.

No a nakonec zrušíme tisíciletou tradice péče o chudé zdarma a všechno pěkně zpoplatníme. Kdo se neprokáže sedmdesáti třemi papíry se sto dvaceti dvěma razítky, že je opravdu, ale opravdu chudý, prostě se léčit nebude. Není na rozhazování. Co na tom, že všeobecné bezplatné zdravotnictví zaváděli námi liberály proklínaní rakouští a němečtí mocnáři před sto padesáti lety. Je sice pravda, že bezplatné zdravotnictví přežilo pandemii španělské chřipky i epidemii tuberkulózy — řádění konzervativců zvolených i za peníze farmaceutického průmyslu zjevně nepřežije.

V politické aristokracii pravice se totiž místo konzervativních hodnot vyznává bezvládí. Místo péče o blaho lidu vyznává nová vláda nové strategie. Ať se každý postará o sebe, to je jeho svoboda. My jako vláda se pak postaráme o to, aby se dobře dařilo bankám a průmyslu. Těm daně nezvýšíme, zvýšíme je svobodným občanům, kteří si mohou svobodně zvolit, zda si koupí, či nekoupí základní potřeby i se zvýšeným DPH.

A pokud svobodně koupí, sláva, bude na krytí výpadků způsobených nízkou daňovou zátěží vysoce příjmových skupin a firem, na jejich — vládou podporované — daňové úniky přes daňové ráje a na přesun daní ze státního rozpočtu do trezorů soukromých bank.

Vzhledem k tomu, že tyto nové hodnoty staré pravice vyznává více než polovina voličů, je to nepochybně správná strategie a zbytek může tak akorát sklapnout podpadky a svobodně platit za všechno, co mu neo-pravice nařídí zaplatit.

A pár lidí bude ještě vzpomínat na staré dobré konzervativní hodnoty. Především na soudržnost, spolupráci, péči o slabé, odpovědnost jednotlivce ke komunitě a naopak. Možná si na tyto hodnoty teď vzpomene i levice, když si dá oddych od krejčovských salónů a schůzek s podivnými podnikateli.

Ale nejspíš to zůstane na těch občanech, kteří se prostě těchto hodnot vzdát nechtějí. Možná by to chtělo začít je evidovat. Nikoliv proto, aby je nová vláda měla na očích a mohla regulovat jejich podivínství, třeba patřičným doporučením jejich zaměstnavatelům. To se v naší svobodné demokracii stát nemůže. Prostě jen proto, abychom ty poslední včas zachytili, vycpali je a mohli je vystavovat v Národním muzeu jako vyhynulý druh.

Karel Schwarzenberg pak proces mumifikace může doprovázet sice trochu nesrozumitelnými, ale jistě vtipnými glosami. Politiku za něj stejně dělají jiní.