Současné chování a přístup k výsledkům voleb, kterými nás obšťastňují Jiří Paroubek a další politici z vedení ČSSD, je odrazem hluboké krize, kterou tato jediná levicová strana v České republice prochází. (KSČM není levicová strana, ale o tom jindy.)

Shrňme si Paroubkovy výroky, kdo všechno může za faktickou porážku sociální demokracie ve volbách:

1. Já sám jsem byl charakterizován médii jako jistý premiér a na druhé straně jsem byl soustavně napadán, popisován jako papaláš, který se válí v luxusu. To působilo na podvědomí našich voličů. Médii byla vyvolána hysterie, můj obraz byl destruován.

Ad 1. Polohu ubrečeného třináctiletého kluka má Jiří Paroubek rád nade vše. V rámci ní může překroutit prakticky cokoli. Napřed se novinářům chlubí, co všechno má, potom hořekuje, že média z něj dělají papaláše. Jeho svatouškovská ukřivděnost zcela koresponduje s neustálým brekotem levicových svazáků, že zlá pravicová média potírají levici.

No, a co, prosím, by měla pravicová média dělat, než prosazovat pravicové recepty na řešení společenských problémů a jít proti levici? Od toho jsou přeci pravicová. Okupujte levicová média, hoši, a vyražte v šiku proti pravicovým barikádám - chtělo by se na to odpovědět, kdyby tu byla šance, že to někdo zleva bude přes clonu krokodýlích slz vnímat.

2. Věci veřejné jsou mafiánským projektem ODS. Radek John je neskutečně drzý a nestoudný. Peníze, které dostali od finančníka Zdeňka Bakaly, to je něco neuvěřitelného. My bychom za to byli ukřižováni, John to přešel s lehkostí.

Ad.2. Ano, ČSSD by byla za přijetí daru od finančníka Bakaly ukřižována, protože oprávněně kritizovala jeho postup ve věci bývalých hornických domů OKD. Po této kritice by bylo podivné, kdyby od něj přijala dar. ČSSD ovšem dostala peníze od jiných podnikatelů, z nichž všichni nejsou andílci trousící z kornoutu dukáty nad chudinskými čtvrtěmi. Kde by také jinde vzala 300 milionů korun (spíše však mnohem více) na nekonečnou a stupidní předvolební kampaň.

3. Za slabší než očekávaný volební zisk ČSSD může i kampaň ODS, která nebyla pozitivní, ale měla odradit voliče ČSSD.

Ad.3. Vypadá to, že Paroubek si o občanech myslí, že jsou hlupáci. Ano, kampaň ODS nebyla pozitivní a měla odradit voliče od ČSSD, právě tak jako kampaň ČSSD nebyla pozitivní a měla odradit voliče pravicových stran. Co je na tom nenormálního či překvapujícího? (Mám na mysli předvolební mechanismus, forma kampaně všech politických stran byla projevem kulturní idiocie.)

4. Za propad ČSSD mohou celebrity, které se vyslovovaly prakticky shodně pro pravicové strany.

Ad 4. Paroubek snad necestoval s jednou z těchto celebrit (Krampol) po republice a neprovozoval s ní show na úrovni komunální satiry během komunistického režimu? Nedal snad bez vědomí členské základny na kandidátku supercelebritu Brožovou? Celebrita Jiří Šlágr nekandidovala za ČSSD? A co vlastně Paroubkovi bránilo, aby oslovil celebrity další? A konečně: kdyby Paroubek nedělal politiku podle průzkumů veřejného mínění, ale podle potřeb normálních lidí, jistě by se za něj i postavilo více známých tváří.

5. Za úspěch ČSSD, který se nedá realizovat, mohou i postoje zájmových skupin jako jsou farmaceutické firmy a velké finanční skupiny.

Ad 5. Zatímco ČSSD podpořily jiné zájmové skupiny, včetně uhelné a betonové lobby, kterým sociální demokracie vyšla nejednou na vládní úrovni vstříc (viz energetická koncepce ČSSD v době jejího vládnutí, viz spoluúčast na přeměně Česka na ČEZko, viz souhlas s  prolomením těžebních limitů hnědého uhlí atd.).

6. A k hledání dalšího „viníka“ Paroubkem píší Novinky.cz doslova toto:

"Prohlásil také, že jeden z novinářů, který se přihlásil k tomu, že bude volit ČSSD, je romským aktivistou, což prý straně „moc nepomohlo“. Proti tomu (zveřejnění tohoto výroku) se ohradil Ondřej Macura z tiskového oddělení Lidového domu, podle kterého Paroubek žádá opravu a omluvu. Výrok odstupujícího šéfa přitom slyšela řada novinářů. „V té souvislosti je smutné, že jediný, kdo měl odvahu říct, že nás bude volit, byl romský aktivista. Přiznávám, že to nebyla ta nejlepší společnost pro voliče ze středních vrstev,“ citoval zpravodaj Parlamentních listů z pasáže projevu, kde se Paroubek věnoval médiím. Odcházející předseda strany pronášel řeč k poslancům tak nahlas, že byla slyšet až za dveře, za nimiž čekali novináři.“

Ad 6. Úroveň Jiřího Paroubka klesla na naprosté minimum, netřeba komentovat dál. Něco takového se komentuje samo.

Za špatný obraz ČSSD může i volební manažer Jaroslav Tvrdík, který prohlásil, že za volební porážku strany mohou Paroubkovy nepovedené televizní duely s lídrem ODS Petrem Nečasem. Tvrdík tak podle Paroubka zašel ve své kritice dál, než pravicová média.

Jiří Paroubek kolem sebe kope jako kůň v posledním tažení. Všichni mohou za všechno, kromě vedení ČSSD, nad nímž svým moudrým okem dlí svatý muž, který na sebe vzal po volbách všechny hříchy světa (rozuměj: ČSSD) a odešel skonat do poslaneckých lavic.

Paroubek přiznal jediné pochybení: „Byla chyba, že jsme se nepustili do souboje veřejného mínění, kdo za dluh z minulosti může.“ A v tom má pravdu: za dluh minulosti mohou obě velké strany, tedy i ODS, nikoli jen ČSSD - ta se ovšem v tomto směru taktéž vydatně činila. A, ano, sociální demokracie to málo zdůrazňovala, zcela toto téma podcenila.

Je třeba vidět, že i „mafiánské projekty“ ODS jako jsou TOP 09 a Věci veřejné, nejsou jen projevem mazanosti zúčastněných politiků, ale i jejich schopnosti předjímat chování voličů, kteří z velké části hodili ODS přes palubu, tedy schopnosti vnímat realitu takovou, jaká skutečně je. Petr Nečas i ve chvíli, kdy má koalici prakticky jistou, přiznává chyby a nedostatky ODS a slibuje nápravu i velkou změnu, hovoří o poslední příležitosti, kterou voliči ODS dali, je vstřícný vůči sociální demokracii: zve ji ke kulatému stolu při utváření důležitých reforem v život (např. důchodová reforma), s tím, že na takto důležité záležitosti by se měly shodnout pokud možno všichni zprava doleva. Nečas si je vědom, že krizi důvěry v demokracii jako společně sdílenou hodnotu lze vyřešit jedině přijetím politické kultury za vlastní.

Vedení ČSSD jde opačným směrem, není schopné dohlédnout ani na dvůr Lidového domu, natož pochopit, kterým směrem se společnost pohybuje: k Paroubkově zjevné neschopnosti uznat vlastní chyby mlčí či s ním dokonce souhlasí. Paroubek před sjezdem varuje, že by nikdo z předsednictva ČSSD neměl být odvolán, protože se vyměňuje trenér, nikoli tým. I to je však falešný výklad, jelikož nový trenér si sebou zpravidla přivede nové hráče a v průběhu sezóny obměňuje svůj tým dál. A přesně to by se mělo dít i nyní, pokud se má i u nás konečně zrodit věrohodná levicová strana.

Naděje spočívá v mladých sociálních demokratech, kteří se nebojí říkat, co si myslí. Podle Davida Milera, člena Mladých sociálních demokratů, by se vedení strany mělo vyměnit kompletně: „Celé by mělo odstoupit…“ Lukáš Kraus si myslí, že „sjezd by měl být hlavně o doladění programu od uhlobaronského růstu ke kvalitě života a ne o volbách dalších a dalších stále stejných potentátů.“

Zbývá jen povzdech: škoda, vedle těchto mladých lidí nespatřují hlubokou krizi sociální demokracie i ti politici, kteří budou na sjezdu volit nové vedení. Byli to právě jejich čelní politici, kteří sociální demokracii v očích voličů devalvovali svým sekernictvím, populismem, klientelismem či neschopností dohlédnout potřeb obyčejných lidí - prostě vším, co jinak ČSSD oprávněně vyčítá svým politickým protivníkům.