Psychopatologie posledních voleb

Michael Hauser

Snad největším poučením z voleb je, že je na čase zřeknout se fetišů, od pojmu sociální stát přes občanskou společnost až po přímou demokracii, a na své ideje se dívat přes mřížku reality, protože jenom tak budou mít levicové ideje sílu.

Výsledek voleb musel zaskočit i pravici. Jak to, že lidé dali tolik hlasů TOP09, straně, která slibuje jediné: „Škrtat, škrtat, škrtat“? Jistě je dost těch, kteří volí podle svých zájmů a přesvědčení, a dost těch, kteří právě proto nejdou k volbám. Ale nyní se ukázalo, že je tu velká mezera mezi zájmy voliče a tím, koho volí. Jistý člověk mi řekl, že si udělal test „Koho volit?“ a ke svému zděšení zjistil, že by měl volit komunisty, i když vždycky volil ODS a teď TOP09. (Neo) liberální představa o svobodném a racionálním jednotlivci, který se rozhoduje podle toho, co mu přinese větší užitek, je neudržitelná.

Jakže pravice postupovala? Podařilo se jí prohloubit propast mezi racionalitou a fantasmatem. Pravda, tyto volby vyžadovaly mnohem víc chladného rozumu než dříve. Byl to test politické inteligence. I v našem deníku se rozvíjely složité strategické úvahy, koho a jak vlastně volit. ČSSD, KSČM, lidovci, zelení se projevovali tak, že kdybychom vycházeli z bezprostředních dojmů, byli by nevolitelní. Volič ČSSD si musel domýšlet její volební kampaň. Za hesly jako zrušení poplatků musel být schopen vyčíst, že jde o zachování sociálního státu, udržení práv pracujících, snad i kulturních a vědeckých institucí. Paroubkovi „obyčejní lidé“ se museli stát intelektuály, amatérskými politickými analytiky, aby mohli volit ČSSD.

Široké vrstvy volící pravici se naopak nechaly uhranout politickými fantasmaty, směsí emotivně působících iluzí. Takové odpojení racionality a fantasmatu je příznakem hlubokého narušení liberální demokracie. Podle ústavy je nositelem moci lid, jenže co dál, když se nemalá část lidu nechala vtáhnout do říše fantasmatu?

Volby ukázaly, že levice si nevystačí s pojmy jako lid, přímá demokracie nebo občanská společnost. Pokud se zvětšuje propast mezi racionalitou a fantasmatem, pak pouhá přímá demokracie může vést k rozhodnutím, která jsou rasistická, xenofobní… jak jsme to nedávno viděli ve Švýcarsku při hlasování o zákazu minaretů. Podobné je to s občanskou společností. Ta v sobě nemá jenom to „dobré“ — občanská sdružení, hnutí, iniciativy zaměřené na ekologii, práva menšin, apod., ale i občanská sdružení a hnutí, která chtějí pravý opak. Součástí občanské společnosti jsou i fundamentalisté nebo neonacisté.

Tyto volby snad pomohou rozpustit levicové fetiše, které už na konci padesátých let kritizoval Sartre: pojmy uzavřené před reálnou zkušeností, změněné ve zkostnatělý idealismus. K těmto fetišům patřily „dělnické rady,“ „sovětská byrokracie,“ „dělnická třída“ a náleží k nim samozřejmě „přímá demokracie“ a „občanská společnost.“ Jak si Sartre všiml, tyto fetiše vznikají ze strachu, že zkušenost otřese vůdčími idejemi a celá stavba se zbortí. Jenže pokud se politické hnutí nebo organizace upíná k fetišům, jeho konkrétní politika se mění v řadu pragmatických improvizací, a tím se rozpadá. Nic to neilustruje lépe než to, jak se choval a skončil minulý režim.

Pokud z voleb plyne nějaké poučení, pak ne to, že levice, zvlášť ČSSD, má být prostě idealističtější, tj. víc mluvit o ideálech, o svobodě, spravedlnosti, sociálním státu, socialismu. ČSSD o nějakých ideálech vždycky mluvila, ale byly to fetiše. Největším politickým fetišem posledních voleb byl ovšem „obyčejný člověk.“ Je to představa odpojená od reality, neboť kdo se s ním v době zdůrazňující jedinečnost může ztotožnit? Tento pojem je ten nejúpadkovější ideologický produkt sociálně demokratické tradice, který ze sociálně demokratických voličů dělá šedivé otupělé myšky. Navíc je to projev ryzího elitářství. Skrývá se v něm pohrdání většinou, jíž se přisuzují vlastnosti rabů. Jaký rozdíl k Masarykovu „já pán-ty pán.“

Ne tedy víc pěstovat pojmový idealismus, ale víc bořit fetiše. Snad největší poučení z voleb je, že je na čase zřeknout se fetišů, od pojmu sociální stát přes občanskou společnost až po přímou demokracii, a na své ideje se dívat přes mřížku reality, protože jenom tak budou mít levicové ideje sílu. S pragmatismem to nemá nic společného, protože nakonec jde samozřejmě o ideje, o jejich uskutečnění.

A pokud touto realitou je vzestup fantasmat? Pak to znamená, že právě levice by měla fantasmata vždy a všude narušovat. Jak to psal Hus? Jenom pravda nás osvobodí. A Gramsci říkal totéž, když hlásal, že jenom pravda je revoluční.

    Diskuse
    Souhlasím s vámi i když bych došla ke skoro opačným závěrům. Souhlasím, že ČSSD prohrála především tím, že místo, aby lidem vysvětlovala realitu, vystřihla řadu ikon, které postrádaly důvěryhodnost nebo často i jakýkoliv odkaz na obsah. Osobně děkuji za rozbor pojmu "obyčejný člověk", smiřovala jsem se s ním dost těžce. Ale docházím k opačným závěrům. Naopak si myslím, že vše hovoří pro větší radikalizaci a idealizaci, protože se nevyplatilo oblékat ideály do normalizované formy - ono se pak nedá věřit ani jednomu a jsou z toho ty ikony. Myslím, že jeden z důvodů výhry pravice je i pocit "ti nám to aspoň říkají na rovinu" - absurdní vzhledem k situaci, ale to souvisí s otázkou vysvětlování reality. Ale tento pocit také do jisté míry vznikl nad tím, že česká levice mluví o ideálech jak kdyby vyplňovala dotazník.
    MH
    June 4, 2010 v 15.43
    Myslím to tak. Hlásat ideály, ale ne jako prázdné fráze.
    Pardon, tak jsem Vás překroutila, ale dobře tak, aspoň panuje shoda
    LV
    Milý pane kolego, souhlasím plně a děkuji za Váš příspěvek. Od odchodu V. Špidly z vedení strany to tam právě chybí. Nejde jen o to, že se od soc. dem. odvrátili "intelektuálové", těch je - myslím si - v této zemi beztak nemnoho a nikdy se s žádnou stranu na trvalo neztotožní. Přestala mít skutečně ideový obsah a zejména uvízla v populismu, protože jejími "tvářemi" se stali lidé jako J. Paroubek, D. Rath apod. Přestala být jakkoli inspirativní, když už před tím - účastí na moci - ztratila mnohé ze své věrohodnosti. Vyvětraná hesla, fráze a kýč nemůže obsah naplnit. Snad to bude i poučením, strana se rozloučí s americkými poradci a příště namísto barnumského cirkusu, odpudivých a hříšně drahých "válcovacích" kampaní ukáže skutečnou sociálně demokratickou lidskost, kulturu a inteligenci. A hlavně: zvolí lídry, kteří umějí vést diskusi a žijí v souladu s obsahem, který hlásají... A pak - myslím - bude přesně i čas na to přizvat do vlády KSČM, jako přirozeného levicového partnera, jehož je možné uhlídat a obtížit výkonnou zodpovědností. Pokud k tomu ještě nedospěla naše demokracie, je to proto, že k tomu nedospěla naše sociální demokracie.
    MH
    June 4, 2010 v 21.31
    Je tu jediný zádrhel: jak to udělat, aby ČSSD skočila (myslím to kierkegaardovsky) od populismu a vyvětraných hesel k sociálně demokratickým cílům (tradičním cílem sociální demokracie byl socialismus, pro začátek by stačilo, aby ČSSD se k tomuto cíli veřejně přihlásila).
    June 5, 2010 v 7.06
    stačilo
    Ano, protože doba k myšlence na "slučovací sjezd" ještě nenazrála.
    June 5, 2010 v 9.35
    analýza úspěchu / neúspěchu sociální demokracie
    Myslím, že kolega Hauser vykročil dobrým směrem. Cesta k lepší sociálně demokratické budoucnosti nevede přes obviňování pravicových médií, i když pravicová jsou, přes stížnosti, jak se všichni spojili proti soc.dem., ale přes analýzu vlastních chyb, omylů a zaslepenosti. Vedle fetiše "obyčejného člověka" to byla málo věrohodná nabídka štědrého sociálního státu v době krize. Pravici stačilo opakovat Řecko a státní bankrot a nezkušení mladí voliči se chytli na vějičku. Další chybou bylo, že se soc.dem. orientovala pouze na starší voliče a zůstala u jednoduchých billboardových hesel. Sociální demokracie se ukázala také jako ideově vyprázdněná - to je ovšem už od revoluce s jedinou výjimkou Vladimíra Špidly. Přitom na zemi leží nejen témata sociálního státu, ale ideje demokracie, občanské participace a nově i ekologie, dokonce pravice nerozvíjí tvořivě ani klasická liberální témata, jakými jsou svobodní a odpovědní občané, jen ekonomický neoliberalismus starý 50 let. Sociální demokracie by se měla z malého úspěchu poučit radikální kritikou svých dosavadních chyb a využít opozičního postavení k důsledné a nesmlouvavé kritice neoliberálů, kteří intelektuálně zaostávají za Evropou o půl století.
    June 5, 2010 v 14.44
    národní sado/maso
    Když už Michael Hauser nastolil otázku těch fetišů, je zde ještě jeden zvláštní sadomasochistický rys, který jeho analýza nepostihuje. Český národ s oblibou vyjádří v závažné otázce určité většinové stanovisko a podpoří je svým hlasem a vzápětí, přijde-li další jeho konsekvence, stejně většinově vystupuje v kontrapozici. Příkladem může být masová podpora vstupu ČR do Evropské unie a následná masová podpora anti-evropských stran při volbách do Evropského parlamentu. Jiným pak masový odpor vůči radaru (byť nakonec neverifikovaný referendem) či privatizaci zdravotnictví a následná masivní volba pro strany, které první či druhé zorganizují při nejbližší příležitosti. Možná to je ale jen příliš velká netrpělivost...
    June 6, 2010 v 19.34
    ideje
    Tu mřížku reality bude asi třeba vysvětlit.