Několik poznámek k dopisu Jiřího Paroubka

Pavel Šaradín

Pozitivní rozměr dopisu Jiřího Paroubka k výsledku voleb je, že jsou zde náznaky zamyšlení nad neúspěchem sociální demokracie. Možná bude následovat i hlubší reflexe.

Je dobře, že Jiří Paroubek začal pojmenovávat příčiny, které zabránily větší podpoře sociální demokracie. Zatím šlo spíše o nástřel, ve kterém se objevují tvrzení zasluhující si hlubší analýzu a zevrubnější rozpracování. Mj. v něm autor píše: „V roce 2008 jsme slavili naprosto fenomenální úspěch v krajských volbách, který podobně, jako v opačném případě ten dnešní výsledek, nikdo z nás nečekal. Byl výsledkem jak aktivní a přesvědčivé opoziční politiky, tak především nesmírného nasazení týmu lidí z volebního štábu a v mém okolí.“ Otázkou je, v čem se tyto dva výsledky lišily.

V roce 2008 se sociální demokraté dokázali vymezit vůči vládní koalici a zmobilizovat občany. Protivník se jmenoval Mirek Topolánek a dělal jednu politickou chybu za druhou. V roce 2010 se už nebylo proti komu vymezovat. Mirek Topolánek z politiky odešel a občanští demokraté byli již více než rok mimo vládu. Sociální demokraté byli v mnohem obtížnějším postavení než na podzim roku 2008. ODS se navíc podařilo oslabovat pozici Jiřího Paroubka v očích veřejnosti. Přirozeně ruku v ruce s mediálním prostředím, o němž Jiří Paroubek tvrdí, že je pravicové. Přiznejme však, že předseda ČSSD svému negativnímu obrazu velmi často pomáhal, respektive mu poskytoval dostatek materiálu k útokům. Nesmyslné bylo například jeho soupeření s médii, odmítání rozhovorů není cesta. Politik by měl být dostatečně trpělivý, i kdyby cítil, že novináři nemají pravdu, že výroky překrucují, nebo si rovnou některé věci vymýšlejí. Politik nesmí zapomínat na občany, protože to kvůli nim hovoří s médii.

Předseda ČSSD v dopise upozorňuje, že hlavním soupeřem jeho strany byla pravicová média. Mnozí novináři byli skutečně uhranuti Paroubkem. Po delší době jsem si koupil předvolební Reflex. Několik článků bylo naprosto zdrcujících, až takový boj proti Jiřímu Paroubkovi jsem nečekal. Chicago let třicátých či Itálie let osmdesátých byly jen slabým odvarem Paroubkova mafiánství. Těžko říct, zda by novináři psali jinak v případě, kdyby tam byl někdo umírněnější, nebo jak se říká, konstruktivističtější. Domnívám se, že asi ne. Stačí vzpomenout na Vladimíra Špidlu, který je v mnohém protipólem Jiřího Paroubka. Například Václav Klaus tvrdil: „Já jsem kdysi řekl v rámci takového bonmotu, že když to porovnám s marxismem leninismem, tak, že Zeman je Marx a Špidla je Lenin.“ Řada médií se toho chopila a Vladimír Špidla byl takto skutečně vykreslován. Ještě dlouho potrvá to, že každý předseda sociální demokracie bude pravicí považován za Lenina a jeho strana za bolševiky.

Učiním poznámku ještě k jedné větě Jiřího Paroubka: „Percentuálně byli oslabeni i komunisté, profilující se jako strana protestu. Co je zajímavé, ze sociálně demokratického tábora nezískali při odchodu voličů nic komunisté.“ Víme rovněž, že zhruba třetina voličů ČSSD z roku 2006 přešla ke středovým stranám. Musíme si ještě počkat na podrobné analýzy, ale obojí ukazuje, že sociální demokraté ztratili nejspíše své středové voliče. V tomto směru se projevila velká slabina politického stylu Jiřího Paroubka. Koneckonců také platí to, co slíbil předseda ČSSD udělat, a neudělal. Sliboval totiž modernizaci ČSSD, s ní se nejspíš vůbec nezačalo.

Dopis Jiřího Paroubka berme skutečně jako pouhý náznak toho, že strana se ze svých chyb chce poučit. Mnohé ukáže také slibovaný sociologický průzkum. Ovšem i zde platí, že rozhodující bude, zda s jeho závěry ČSSD naloží tak, jak by měla. Některé poznatky budou totiž pro jisté přední činovníky nejspíš velice nelichotivé.