Komunity a možnosti rozvoje v ČR

V souvislosti s dnešním druhým seminářem řady „Jiný svět je možný“, který pořádá Masarykova demokratická akademie, uveřejňujeme materiál, jenž shrnuje vystoupení Ilony Švihlíkové na prvním semináři této řady věnované lokálním a komunitním ekonomikám.

V souvislosti s celosvětovou ekonomickou krizí se stále více začíná diskutovat o možných alternativách k současnému systému neoliberální podoby globalizace. Ucelený komplex návrhů ke změně globálního ekonomického systému se objevil v tzv. Stiglitzově zprávě, která byla přijata OSN. U nás jí bohužel nebyla věnována dostatečná pozornost.

Je ale nicméně třeba si uvědomit, že existují i radikálnější alternativy, které se nevracejí ke keynesiánským nástrojům a zároveň vycházejí zdola. Takové procesy je možno pozorovat v Latinské Americe, která je unikátní svým rozvojem komunit.

Rozvoj komunit a spolupráce na bázi dobrovolnosti a solidarity úzce souvisí s teologií osvobození, tedy se šedesátými léty. Tento proces nicméně získal velkou podporu od progresivních vůdců některých latinskoamerických zemí. V Latinské Americe se tedy můžeme setkat s unikátní kombinací, kterou pravděpodobně v ČR nelze očekávat: progresivní vůdci podporují decentralizaci politickou i ekonomickou a napomáhají jí.

Je samozřejmě třeba připomenout, že v Latinské Americe se vybojovávají sociální a politická práva, která u nás již dlouho máme, ovšem, můžeme o ně přijít. Nelze ani opomenout fakt, že hnutí „zdola“, tzv. grass roots, bylo „podpořeno“ katastrofálními dopady strukturálních programů, které Latinské Americe vnutil MMF v osmdesátých a devadesátých letech. Spolu s rozvojem komunit, které již např. ve Venezuele disponují legislativními pravomocemi, včetně samostatného rozpočtu, roste uvědomělost, politická aktivizace, zájem o společenství a obecné blaho.

Jaké jsou možnosti tyto pozitivní tendence rostoucí politické a ekonomické participace přenést do ČR?

Jednu z hlavních překážek můžeme vypozorovat v postoji elity, která ovládá celou mocenskou základnu, od ozbrojených složek po ekonomickou složku, a především média. Toto je v rozporu se situací většiny zemí v Latinské Americe.

Je potřeba tedy v první fázi informovat o skutečném stavu věcí, např. o pravých příčinách současné krize, které jsou zakotveny v samotném systému a rozhodně nepocházejí pouze z nedostatečné regulace finančního sektoru v USA. Proto je nutné propagovat alternativní zdroje, které tyto informace nabízejí a zamýšlejí se hlouběji nad současným systémem. Zároveň mohou sloužit a také již slouží jako důležité diskusní platformy pro formulaci a tříbení alternativních názorů. Jedná se např. o Britské listy, Literární noviny, Deník Referendum, informace Socialistické solidarity apod.

Dalším problémem, který brání rozvoji komunit, jejichž důležitost bude ještě možná podtržena surovinovou krizí, je v české společnosti převládající apatie (která může být jen dobře maskovaná beznaděj) a privatismus. Je třeba přiznat, že se podařilo probudit zájem o veřejné záležitosti v několika případech: nejúspěšnější v polistopadové historii bezesporu bylo hnutí Ne základnám se svým odhodlaným bojem proti umístění radaru na území ČR.

Rozvoj komunit zdola z počátku řešící malé problémy by mohl velmi pomoci tomu, čeho se české společnosti nedostává. Ukázat, že jsou lidé schopni spolupracovat a vytvářet pouta důvěry, spolupráce na jiné bázi než je zisk z činnosti, rozvoj povědomí o veřejných záležitostech a především by komunitní systém mohl být začátkem, kdy si lidé budou nárokovat zpět svá politická, ekonomická a sociální práva. Ve chvíli, kdy uvidí, že jejich činnost má praktický dopad, může se objevit „multiplikační“ efekt, který rozšíří počet komunit i jejich činnost. V širším rozsahu je tak možno prolomit často se objevující cynickou tezi, že současný systém je sice špatný, ale není k němu žádná alternativa. Podobné smýšlení můžeme vypozorovat u řady filmů, kdy se zdá, že je snazší si představit konec světa než konec kapitalismu.

Vytváření malých komunitních center je vhodné především v době krize, kdy se řada občanů ocitá v těžké životní situaci a stát není schopen/ ochoten pomoci. V této souvislosti v ČR již probíhá řada aktivit, především na venkově a menších městech, ale jsou roztříštěné a navzájem o sobě nevědí. Proto je velmi důležité ustanovit určitý komunitní web, který by komunity byť s různými zájmy spojoval, a také by zahrnul alternativní systém produkce a spotřeby, což jsou např. družstva. Spolu s tím je v praktické politice nutno tlačit na větší prosazování referend na místní úrovni a samozřejmě neztrácet ze zřetele i cíl častých aplikací referend v celorepublikových otázkách. Je potřeba, aby se do politiky (i když třeba nejprve komunální) vrátil základní prvek demokratické governance: ten, kdo je nějakou činností ovlivněn, musí mít právo se k ní vyjádřit.

S rozvojem komunit nutně souvisí také proces lokalizace. Rozpojení mezi výrobcem a spotřebitelem dosáhlo v mezinárodním měřítku nebývalé úrovně, která je nejen ekonomicky, ale také ekologicky škodlivá. V první řadě by bylo praktické se zaměřit na zemědělství, kde je toto spojení možno rychle obnovit. V ČR již probíhají první pokusy, je potřeba je propagovat, informovat o nich, veřejnost je jim nakloněna, takže jejich rozšíření brání spíše neinformovanost. Jedná se o rozvoj farmářských tržišť: zde je nutno tlačit na místní zastupitele, a dále o rozvoj alternativních odbytových cest, protože od velkých řetězců, které ovládají český maloobchodní trh, nelze čekat v této věci podporu. Výbornou zprávou je rozvoj automatů na mléko.

Samozřejmě, že malé komunity neřeší vše. Zůstává problém peněz a jejich emise. Pro malé komunity je možno doporučit barter na bázi sousedské výpomoci. Je zapotřebí vytvořit zákonnou iniciativu k vytvoření lokálních bank, které by byly vázány na jasně definované účely v daném regionu. V této souvislosti je nutné zmiňovat příklady tzv. lokálních měn, které mohou pomoci k podpoře ekonomiky regionu. Samostatným problémem jsou velké průmyslové podniky, které operují mezinárodně. Otázkou je, zda je možné, aby takovéto firmy fungovaly na bázi družstva a časem se „nezvrhly“ do akciových společností. Zpočátku je dobré alespoň podpořit větší roli odborů a v dalším kroku pak rozšíření vlivu pracovníků na chod firmy. Je zřejmé, že pokud by komunitní hospodaření, které je neodmyslitelně spjato s demokratickým rozhodováním, a tedy silnější politickou participací, vzrostlo, dostane se do konfliktu se stávajícím systémem. Komunity mohou nějakou dobu fungovat uvnitř systému, ale posléze – pokud budou úspěšné – se pro něj stanou hrozbou. To ovšem není argument proti rozvoji komunit, spíše naopak.

Při rozvoji komunit a jejich podpoře by se nemělo jednat o jednorázové ad hoc akce, ale o promýšlený soubor kroků s cílovou vizí alternativního uspořádání ekonomiky (a tak i celého společenského systému). Přestože se dá očekávat, že v různých zemích tento proces proběhne různě rychle a bude mít odlišnou podobu, je možno se opřít o teoretický koncept „Parecon“, který představuje zkratku participativní ekonomiky. Tento systém by měl zajistit vliv na řízení „firem“, vazbu mezi spotřebiteli a pracovníky v podmínkách solidarity a zároveň ekologickou rovnováhu.

Hlavními součástmi Pareconu (koncept pochází od R. Hahnela a M. Alberta) jsou:

  • participativní vlastnictví,
  • výbory spotřebitelů a pracovníků,
  • spravedlivé odměňování práce (která má definovanou svou složku jako společensky přínosnou, což by vyřazovalo řadu dnešních profesí, které jsou vysoce honorované, ač jejich přínos pro společnost je přinejmenším nulový, ne-li záporný),
  • rovnovážné pracovní komplexy týkající se jak vlivu pracovníků na řízení firmy, resp. jejich samospráva a obměňování/ rotace úkolů ve „firmě“, tak aby nedošlo k vytvoření elity, která by si uzurpovala expertní znalost a informace,
  • participativní plánování.

Takováto silná změna samozřejmě vyžaduje i jiný pohled na ekonomiku a postavení člověka v ní, např. už tím, že se budou používat jiné ukazatele. Tím bychom se mohli zbavit současné posedlosti západní civilizace růstem vyjádřeným HDP, a spíše přejít k ukazateli, který by ukazoval nejen hospodářských pokrok, ale také pokrok sociální a environmentální.

Námitka, že s takovým systémem nejsou zkušenosti, neobstojí, většina obyvatel se bude učit praxí a svými preferencemi systém modelovat a upravovat. Zemí, ve které tento proces došel nejdále, je Venezuela, ve které funguje přes 30 000 komunit. Pozorovat dění v Latinské Americe, kriticky je hodnotit a učit se z něj je proto dalším úkolem spojeným s rozvojem komunit v České republice.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.