ČSSD vyhrála volby, získala většinu, ale vládnout nebude. Toto vítězství je proto ve skutečnosti porážkou. Příští čtyři roky zde budeme mít tvrdě pravicovou vládu prosazující zájmy bohatých na úkor zájmů „chudých“. A to vše pod demagogickými hesly o nutnosti šetřit, kupodivu právě jen na straně těch chudších, jako by toto byl jen jejich stát a těch skutečně bohatých se to netýkalo.

A přece, výsledek, tragický z hlediska zájmů všech lidí neprivilegovaných ani mocí ani majetkem, nazývám vítězstvím. Sociální demokracie byla již dlouhou dobu leklou rybou samolibě zahleděnou sama do sebe, měnící se ve výtah k moci, který jen z marketingových důvodů využíval staré jméno. Pod touto nálepkou však již dávno nebyl žádný ideový obsah. Obávám se, že staré vedení ČSSD ve skutečnosti pohrdalo i svými voliči. Což dokazuje i volební kampaň založená na slibech, co všechno jim vítězná ČSSD dá, pokud vyhraje. Typický volič strany se tak jejímu vedení jevil spíše v podobě římské lůzy, volající po chlebu zdarma a hrách v cirku. Najmutí američtí „experti“ jen podtrhovali tuto skutečnost a jejich pojetí kampaně ve formě osobní diskreditace protivníka zdůrazňovalo bezideovost této strany.

Ale možná to byl spíše sňatek s ďáblem, který se vždy obrátí proti tomu, kdo do něj vstupuje. ODS, využívající rovněž rad amerických poradců, využila slabin takto postavené kampaně, a představila pasivního příjemce sociálních darů od ČSSD jako typického reprezentanta lumpenproletariátu a temného podsvětí. Proti ideové vyprázdněnosti a na osobních útocích postavené kampani ČSSD nastolila aktuální téma finanční krize, čímž ještě více zdůraznila ideovou vyprahlost dosavadní sociální demokracie.

Na volebním výsledku se velkou měrou podílela i všechna mainstreamová média, včetně veřejnoprávních, propagujících pravici a její ekonomické programy jako jediné možné řešení současné krize. Na tomto obrazu se nemalou měrou podílejí i tzv. experti vystupující v médiích a utvrzující posluchače a diváky v tomto názoru. Z dlouhodobého hlediska mají značnou zásluhu na úspěchu pravice v ideovém a kulturním boji o ovládnutí veřejného mínění takové instituce, jakými jsou Občanský institut, CEVRO Institut, viz zde, Ústav pro studium totalitních režimů a další. Vznik ničeho srovnatelného sociální demokracie neiniciovala.

Nyní sklízí hořké plody vlastní pýchy.

Paternalismus, hlavní rys jejího přístupu k veřejnosti, byl masově odmítnut především mladými voliči. Jejich volební chování a životní postoje slibují dosavadní ČSSD chmurnou budoucnost.

Odstoupení předsedy strany a kritika pojetí volební kampaně z úst některých místopředsedů by mohl být začátek nápravy všech dosavadních chyb. Volební výsledek by však mohl být pochopen také jako výzva k posunu doprava. Osud britské Labour party a německé sociální demokracie by ale měl být důrazným varováním před tímto příkladem. Napravo je již poměrně velká tlačenice, nalevo není nic.

Společnost se mění. Paternalistická levice, v níž si libují i mnozí levicově orientovaní intelektuálové, patří minulosti. Pokud má mít levice úspěch, musí obnovit svůj původní étos jako nositelky emancipačního projektu, vize budoucnosti, v níž jsou společné problémy řešeny společným úsilím svobodných, rovnoprávných a solidárních občanů. Čím dále tím méně bude platit dejte nám moc, my se pak o vás postaráme. Roste sebedůvěra lidí a jejich přesvědčení, že se o sebe dokážou postarat sami. Rozdíl mezi levicí a pravicí pak spočívá v důrazu na to, jestli se má každý starat jen sám o sebe, pravice, nebo na společné a solidární úsilí — levice. Budoucnost proto patří levici neelitářské, participativní. To jest levici, která bude podporovat všechny formy přímého rozhodování občanů o nich samých, a to od metod přímé demokracie v politice až, a především, po podporu všech forem kolektivního podnikání, tj. zaměstnaneckého vlastnictví podniků, v nichž tito zaměstnanci sami pracují.

Sociální demokracie si téma přímé demokracie nechala ukrást stranou Věci veřejné, téma zaměstnanecké samosprávy vůbec nenastolila.

Bylo by v duchu starého a nyní již nepoužitelného modelu paternalistického snažit se vnutit tato témata občanům. Tak, jak se postupně mění společnost, tak se zvolna bude objevovat a již se objevuje jejich volání po rozšiřování prostoru pro jejich vlastní aktivitu. Autentická levice musí tuto snahu podporovat všude a vždy, kde se projeví a v maximálně možné míře ji i iniciovat. Především ji však ideově a teoreticky ospravedlňovat a představovat jako cestu k řešení našich současných problémů, od ekonomických po korupční. „Nenechte o sobě rozhodovat, rozhodněte o sobě sami!“: to je heslo levice budoucnosti.

Pravice, obhajující tradiční model společenské nerovnosti, sem levici nemůže nikdy následovat. Popřela by své vlastní základy. Avšak může jednat v duchu zásady, nemůžeš-li něco zastavit, postav se tomu do čela a veď to. Samozřejmě tak, aby se vyčerpal samotný obsah tohoto úsilí a eliminovala se jeho nebezpečnost pro současné mocné. Podobně zachází strana VV s přímou demokracií, kde např. členové strany a registrovaní sympatizanti mohli přímým hlasováním rozhodovat o kandidátech ve volbách (alespoň oficiálně, neoficiálně se mluví o prodeji pořadí na kandidátkách), avšak ti současně museli podepsat závazek bezpodmínečné poslušnosti vedení strany, které této přímé kontrole zdola vystaveno není.

Současná faktická porážka ve volbách se tak může stát vítězstvím, pokud bude pochopena jako výzva k radikální transformaci levice. Pravice, která se nyní dostane k moci, se zatím svou asociálností zdiskredituje a otevře prostor pro tuto novou levici. Bude jí ČSSD?

Pokud sociální demokracie tuto šanci promarní, bude nutné takovou stranu založit!