Za média levicová

Michael Hauser

Ovládnutí mediálního prostoru působí sice jen na ty, kterými lze snadno manipulovat, v boji o kulturně-politickou hegemonii by však levice měla být přesto průraznější.

Na chvíli si představme, že pravicová média by byla levicová. Místo honu na Paroubka a sociální demokracii by provozovala pravý opak, ukazovala by směšnost protikrizových návrhů ODS nebo TOP09, nesmyslnost jejich řečí o snižování dluhu prostřednictvím sociálních škrtů, opakovala by, že za pravicových vlád se dluh zvětšil víc než za vlády sociální demokracie. Proč to působí tak neuvěřitelně? Proto, že ochabla naše politická představivost, která patřila k základním schopnostem levice?

Pro začátek by stačilo, aby veřejnoprávní média byla nestranná a pouštěla ke slovu ekonomy, sociology, politology z různých táborů, nejen z toho neoliberálního, jak o tom nedávno psal Petr Šafařík na příkladu Rádia Česko ve svém článku v Literárkách.

Předpojatost hlavních médií je zvláštní tím, že se vydává za nestrannost. Paradox je v tom: pokud by byla opravdu nestranná a byl v nich slyšet hlas lidí z jiných táborů, dostala by nálepku jako levicová, tedy předpojatá. Nestrannost se chápe tak, že je to objektivně správný názor. Nestranný je ten, kdo mluví o nutnosti neoliberálních reforem, protože ty jsou objektivně nutné. Kdo je předpojatý tím správným směrem, je nestranný. Jestliže v Radiu Česko mluví nějaký bankovní expert o nutnosti reforem, je to názor objektivní, i když ho říká zástupce soukromého subjektu. Ale pokud občas promluví někdo z nezávislé vědecké instituce, a říká něco odlišného, je to pouze soukromý názor osoby, a příště ho už neuslyšíme.

Z toho plyne jedna věc. Kdyby levice prosazovala, aby ve veřejných médiích byla slyšet tak jako pravice, nebylo by to ani tak prosazování levice, jako spíše nastolování nestrannosti médií. Jinak řečeno, levice by vyvíjela tlak na změnu toho, jak se chápe nestrannost. Není to objektivně správný názor, nýbrž vytvoření podmínek, v nichž je slyšet i druhá strana. Levice je v dané situaci nositelkou nestrannosti, i když chce pouze to, aby byla slyšet.

Nestrannost patří k hlavním pilířům liberální demokracie. Levice prosazující své vidění světa proti pravicové přesile je proto tím, kdo nejvíc přispívá k udržení liberální demokracie. Pravice ztotožňující nestrannost se svým viděním světa naopak liberální demokracii podkopává.

Kdyby média působila nestranně nebo stranila levici, pravděpodobně by se proměnil veřejný politický prostor a s ním i volební preference jisté části voličů. Svůj hlas by začali odevzdávat levicovým stranám a jejím návrhům na odvrácení ekonomické krize zrovna tak, jako ho nyní odevzdávají stranám pravicovým.

Celkové politické rozložení by se tím příliš nezměnilo. Média nejsou tak účinná, jak se zdá. Jestliže by dokázala přetvořit politickou orientaci společnosti, pak by dnes levici nevolil nikdo. Je to vidět na kauze americké základny: i přes mediální kampaně, hlasy odborníků a „kulturní elity“ byla drtivá většina lidí proti. Média dokážou měnit politické názory jenom omezené části společnosti, která se z různých důvodů (např. kvůli sociálnímu statusu) vyznačuje tím, co Adorno nazýval jako polovzdělanost. Jsou to ti, kteří chtějí mít svůj názor, ale ten přejímají od mediálních expertů nebo celebrit. Je jim lhostejné, jak se věci mají. Jejich „vlastní“ názor jim slouží k tomu, aby se ztotožnili s těmi úspěšnějšími. O lidech s odlišnými názory si myslí, že to jsou pomatenci, ale ne kvůli tomu, co říkají, ale proto, že nepřijali pravidla hry.

Polovzdělanci jsou proto ti, jimiž lze nejlépe manipulovat. Jak si můžeme všimnout, pravicové kampaně se zaměřují právě na ně. Nerozhodnuté voliče se snaží přesvědčit tím, jak volí „kulturní elita“, kterou chce polovzdělanec napodobovat. ČSSD, která se zaměřila na „obyčejné lidi“, vyhodila peníze, protože přesvědčovala přesvědčené. Její kampaň byla dokonce kontraproduktivní, protože polovzdělance musela spolehlivě odradit, lépe řečeno musela odradit úplně všechny.

Veřejný politický prostor, utvářený médii, je vždy nějak zabarven. Zápas o jeho zabarvení se tradičně označuje jako boj o kulturně-politickou hegemonii. Kdo má hegemonii, to se pozná jednoduše podle toho, co působí přirozeně. Heslo „Bezdomovci jsou ti, kterým se nechce pracovat“ působí přirozeně, kdežto heslo „bezdomovci jsou oběti systému“ nepřirozeně. Kdo ho hlásá, musí složitě vysvětlovat, jak to myslí, občas i samotným bezdomovcům. Je to jasný doklad toho, jak silná pravicová hegemonie je.

Hlavním rysem hegemonie je, že se tváří, jako by to žádná hegemonie nebyla. Působí jako něco nestranného, objektivního, samozřejmého. Její odpůrci se pak jeví jako nezodpovědní, nepřesvědčiví, podezřelí. Tuto situaci nezmění pouhé argumenty a diskuse, ale jen úspěšný boj o hegemonii. Levice, která se ho nepokusí vyhrát, nemůže zvítězit, i když zvítězí ve volbách.

    Diskuse
    LV
    May 30, 2010 v 22.26
    Ano, ale jak?
    Když média ovládá nadnárodní kapitál, který rozhodně nemá důvod podporovat svobodnou a nezávislou diskusi? A tu levicovou? Proboha proč by to dělali? I DR jako nezávislé médium je nejlepším důkazem toho, že svobodná a nezávislá diskuse je dnes možná jen ve velmi omezených a nuzných podmínkách, které se podobají někdejšímu samizdatu. Jediný rozdíl je sice podstatný - nikdo za něj nikoho netrestá, jeho vliv je ovšem stejný. Totiž minimální. Čtou v podstatě ti, kteří sem píší. Právo je světlá výjimka mezi tištěnými deníky, však je v něm také stále více reklamy, aby to vůbec šlo.
    May 31, 2010 v 4.22
    no právě
    MH
    May 31, 2010 v 6.44
    Veřejnoprávní média nejsou závislá na nadnárodním kapitálu (nebo snad jen v tom, že částečně žijí z reklamy), nýbrž jsou z velké části placena z rozpočtu, z daní občanů. Takže občané si platí to, že se s nimi manipuluje.
    Veřejnoprávní média skutečně naprosto selhávají, neboť redaktoři si pletou svou práci nezávislých novinářů s politickým aktivismem. Podíl reklamy na jejich financování bych ale rovněž vůbec nepodceňoval a je to také jeden z argumentů, proč by fakticky veřejnoprávní média neměla svůj prostor otevírat komerci vůbec. Ale čelíme velmi chabě naprosto opačnému trendu - nyní jde o privatizaci veřejného prostoru a těmito volbami naše společnost dala signál, že nejen tomu nebude bránit, ale ani si vůbec neuvědomuje o co jde. A to je také jedna z hlavních chyb soc. demokracie, neumí toto téma programově a strategicky uchopit...