Ryby a velryby

Roman Sikora

V české politice se v poslední době ujal nový pojem: velrybaření. Ale co je to za velrybaření, s takovou záplavou malých ryb?

Tak už i v ČSSD se nám velrybaří. Jak jsme se mohli dočíst či doslechnout z médií ve zprávách z jakési Bíliny. Zní to jako převratná novinka. Ale ona není. Je to nové jen v souvislosti s tím, že se podobná praxe provalila nedávno v některých pobočkách ODS. A vznikl v souvislosti s tímto i ten pěkný název: velrybaření. Jinak se to dělo už nesčetněkrát. Jenom novináři u toho většinou nebyli. Nebo je na to nikdo neupozornil. Anebo je na to upozornil, a oni se na to vykašlali. Jenže ten název, velrybaření, je prostě nepřesný.

Správně česky by se ve vztahu ke kontextu oné činnosti, která spočívá v masovém nahrnutí jednostranně politicky spřízněných duší do jakési místní pobočky strany, mělo říkat spíš tak trochu archaicky velerybaření. To by bylo mnohem přesnější. Všichni přece víme, že velryba je rybou značně velkou, nijak hojně se nevyskytující a navíc to ke všemu ještě vůbec není ryba, ale savec. Tedy živočich vývojově, alespoň podle běžného třídění, vyšší. Ba dnes už spíše vzácný. A neloví se úplně masově. Všichni víme, že pro velrybu si musí dojet velrybářská loď, musí do ní vstřelit harpunu a pak ji svátečně v moři krve vytáhnout na palubu. V jistém smyslu je samozřejmě i vybíjení velryb záležitostí hromadnou, jenže ten, dejme tomu, produkční proces, jeho základní symbolika, se úplně k velrybaření, které se v české politice takto nově pojmenovalo, přirovnat nedá.

Ve vztahu k české politické praxi a v souvislosti s technologií lovu velryb by se slovo velrybaření dalo spíš vztáhnout na blahodárnou snahu přitáhnout k financování strany či straničky nějakého toho majetného sponzora či přesněji investora, pravou to velrybu tržních vod. V takovém případě je zapotřebí vpravit do její tlusté a tukem podložené kůže, pokud možno co nejcitlivěji, harpunu všemožných výhod, kterých by se jí mohlo po nástupu námořníků k moci ve státě nebo v tom kterém kraji dostat tím, že se nebude příliš bránit a nechá se vytáhnout na palubu škuneru. Tam si lovci s touto velrybou přátelsky pohovoří a poptají se jí, která obecnému blahu prospěšná část jejího těla by jí příliš v procesu dalšího zdárného hromadění masa a tuku příliš nechyběla. Po dosažení vespolného kompromisu jí odříznou třeba kousek zadní ploutve, nebo jí fiknou ploutvičku levou přední a šoupnou ji zpátky do oceánu, ať si dále spokojeně nabývá a případně se zas někdy nechá ulovit.

Je to samozřejmě něco zcela jiného než hromadné nabírání členů do místních organizací všemožných stran, jejichž úkolem je pak v organizaci hlasovat ve prospěch návrhů konkrétního kandidáta, v jehož službách do organizace vstoupili. Podobný nábor náhle hromadně se aktivizujících příznivců stranických programů se samozřejmě velrybaření nepodobá téměř v ničem. Zato rybaření ano. Do neklidných vod městečka prostě vyjede rybářská loď-továrna, rozhodí kilometry svých sítí a vyluxuje, co se pod mořskou hladinou skrývá. Do mrtě. A hned to na své palubě také zpracuje: vyvrhne, naporcuje, zamrazí nebo rovnou zakonzervuje.

Ryby jsou organismy poměrně primitivní a snadno v sítích uvíznou. Ze záběrů pořízených v Bílině je pak možné odvodit, že se o žádné velryby snažící se vstoupit do sociální demokracie skutečně nejedná. Jsou to na první pohled jen zmatené ryby. Hnané obemykajícími je sítěmi vpřed. Ke stále se zužujícímu horizontu. Zmatené ryby se pak tváří v tvář realitě zmůžou třeba jen na veselé konstatování, že souhlasí s názorem strany. Nejspíš jsou to dokonce jen sardinky nebo šproty a některé už i naložené v oleji. V rychlootevírací konzervě.

Takže potud lingvistický problém z dílny ODS. Jen mě ještě napadá, jaké by to bylo, kdyby se ještě více uvízlo v paralelách. Zákaz lovu velryb respektují už téměř všechny státy světa. Kromě tří. Ryby se však i nadále smí lovit masově. Vody všech moří a oceánů se luxují zcela bez skrupulí, až se i somálští rybáři stali radši piráty, protože se svými bárkami mohou rybolovným továrnám konkurovat stěží. S těmi velrybami to ale v dalším sledu přemýšlení v podobenstvích nic dalšího nepřináší. Ledaže bychom měli v politice samé Japonce, Nory nebo Islanďany. Anebo mimozemšťany.