Pákistánský bumerang aneb jak se do lesa volá...

Daniel Veselý

Terorismus představuje reálnou hrozbu. Bude-li se však v rámci médií a státní politiky vytvářet paušalizující obraz zlého islámského světa, toto nebezpečí se bude jen zvyšovat.

Američan pákistánského původu Fajsal Šahzád počátkem měsíce málem spáchal na newyorském náměstí Times Square atentát, jenž mohl New Yorkem otřást jako velmi bolestné déjà vu. Jde o zdánlivě izolovaný akt islámského teroristy podobný vánočnímu atentátu v Detroitu například i v tom, že byl překažený?

Americký ministr spravedlnosti Eric Holder celý incident okomentoval slovy, že za útokem (sic!) stojí pákistánský Tálibán, který celý podnik zorganizoval, pomohl ho logisticky připravit a pravděpodobně ho i financoval. Prohlásil, že o tom existuje důkaz a také uvedl, že pákistánská vláda neměla o chystaném Šahzádově činu ponětí. Generál Petraeus zase atentátníka popsal jako „osamělého vlka“, který byl „inspirován pákistánskými militanty, s nimiž však neměl přímý kontakt“.

Naproti tomu poradce Bílého domu zabývající se terorismem John Brennan pro Fox News uvedl, že Fajsal Šahzád operoval v zastoupení militantní organizace zastřešující pákistánský Tálibán — Tehrík-e-Tálibán, která je úzce napojena na Al-Káidu a dodal, že jde o „téměř nerozeznatelné organizace“.

Toto prohlášení pro kamery je velice zjednodušující, neboť směšuje globální teroristickou síť s islamistickou skupinou působící především teritoriálně. Avšak v očích Američanů, díky četným vládním prohlášením a produkci středoproudých sdělovacích prostředků, de facto neexistuje rozdíl mezi jednotlivými islámskými seskupeními a „spolupráce“ jakéhokoliv takového tělesa s globálním strašákem v podobě Al-Káidy. To poskytuje americké vládě volnou ruku při potírání „terorismu“.

Sám Šahzád se k plánovanému útoku přiznal a uvedl, že jednal na vlastní pěst a odmítl jakoukoliv vazbu na pákistánské islamistické skupiny, ačkoliv podle svých slov podstoupil trénink ve Wazíristánu. Navíc vyšetřovatelům řekl, že jej k činu motivovaly také americké vzdušné útoky bezpilotních letadel nad Pákistánem.

Tyto nálety CIA provádí navzdory řadě kritických hlasů, které je považují za nelegitimní, jelikož porušují suverenitu svrchovaného státu. Australský specialista na protiteroristické aktivity David Kilcullen tvrdí, že útoky CIA jen rozdmýchávají již tak velkou nenávist Pákistánců vůči Spojeným státům, což je dlouhodobě kontraproduktivní.  

Barack Obama podědil vzdušnou kampaň bezpilotních útoků — takzvaných predátorů — po Georgi W. Bushovi a s příchodem do funkce ji překvapivě ještě zintenzivnil. Oficiální postoj Bílého domu je, že vzdušná kampaň má eliminovat teroristy, kteří jsou Washingtonem považováni za hrozbu. Pákistánský ministr zahraničí Machdúm Kvurejší však tvrdí, že Šahzádova akce představuje „zpětný úder“ a uvádí, že během čtyřiačtyřiceti útoků autorizovaných minulý rok prezidentem Obamou přišlo o život kolem sedmi set pákistánských civilistů. Pentagon sice uvádí nižší počet, ale i tak nejde o nezanedbatelné číslo.

Investigativní reportér Jeremy Scahill přišel před pár měsíci se zjištěními, podle nichž se americká společnost Blackwater (nyní Xe Services) podílí na náletech bezpilotních letounů, a to zcela nezávisle na oficiálním programu CIA a pravděpodobně bez autorizace Obamovy administrativy. Scahill dále potvrzuje přímé vojenské aktivity Pentagonu uvnitř Pákistánu — provádění domovních prohlídek nebo pohraničních operací na severozápadu země.

Není nutno zdůrazňovat, že místní obyvatelé tyto oficiálně neautorizované činnosti společně s oficiálním programem CIA ohledně neutuchajících bezpilotních náletů nesou velmi nelibě a útok jakékoliv pákistánské organizace či jednotlivce na americké půdě v jejich očích může představovat legitimní odvetu.

Šahzádův nepodařený atentát rovněž obrací pozornost na spletité a téměř neprodyšné zákulisí takzvané války Af-Pak. Zraky světa jsou upřeny především na Afghánistán, kde se v červnu chystá velká ofenziva vojsk NATO do provincie Kandahár. Takže pozornosti západního strávníka mediální krmě uniká již déle trvající konflikt na hranici Afghánistánu a Pákistánu. Veřejnosti neznámý je ale zejména boj, který probíhá mezi pákistánskou armádou a pákistánským Tálibánem na severozápadě země a jinde. A to přesto, že jen v uplynulém roce vysídlily přes tři miliony obyvatel z údolí Swát a Jižního Wazíristánu a tisíce civilistů přišly během těchto bojů o život.

Pákistánský Tálibán je podle amerického historika Garyho Leuppa a dalších analytiků vedlejší produkt americké okupace Afghánistánu a samotná organizace Tehrík-e-Tálibán vznikla v roce 2007 jako odpověď na útoky pákistánské armády v Jižním Wazíristánu podporované Spojenými státy. Narozdíl od afghánského Tálibánu, který mnozí Afghánci vnímají jako ozbrojený odboj proti cizím okupantům, se však u místních netěší oblibě a podpoře, spíš naopak.

Opravdu velkou starost Bílému domu a pákistánské vládě dělají operace pákistánského Tálibánu na Federálně spravovaných kmenových územích (FATA). Irský novinář a publicista působící dlouhodobě na Středním východě Patrick Cockburn upozorňuje, že zde současné střety mezi pákistánskou armádou podporovanou Washingtonem a pákistánským Tálibánem vyhánějí z domova statisíce civilistů. Mnoho vesnic je zničených a celé okresy jsou vylidněné. Sebevražedné atentáty pákistánských Tálibů jsou podle Cockburna na území FATA tak frekventované a ničivé jako v afghánském Kandaháru nebo Bagdádu, avšak zůstávají mimo mediální radar. Pokud je Tálibán schopný páchat sebevražedné atentáty v této oblasti, není vůbec vyloučeno, že by je mohl páchat i jinde, třeba na Times Square.

Ačkoliv se prohlášení amerických činitelů o nepodařeném atentátu v New Yorku trochu liší, je dost možné, že tento incident politicky využijí ve svůj prospěch tak, že sloučí a zacyklují aktivity Fajsala Šahzáda, pákistánského Tálibánu a Al-Káidy, aby mohli dále démonizovat domnělého nepřítele, a ospravedlnit tak války v Afghánistánu a Pákistánu, jakožto i snáze umlčovat odpůrce těchto nepopulárních dobrodružství na domácí půdě.