Kde je dobrá vůle, tam se daří

Rut Kolínská

Nejlépe se daří obcím, ve kterých podporují život občanské společnosti, kde jednotlivé spolky a sdružení spolupracují navzájem i s obcí a podílejí se na jejím rozhodování.

Pravidelný cyklus střídání ročních období dosáhl jarní svěžesti, naděje obnovy či nového života. K jaru patří symbolicky i oslava mateřství, rodiny, dětí a v poslední době i u nás také otcovství. A právě Mezinárodní den rodiny 15. května se stal před třemi lety motivací k vyhlášení soutěže Obec přátelská rodině. Nápad zrál dlouho. K desátému výročí Mezinárodního dne rodiny v roce 2004 přispěla Síť mateřských center kampaní Společnost přátelská rodině a začala udělovat certifikáty nejrůznějším organizacím, firmám a společnostem ocenění za nadstandardní nabídku či podporu rodin především s malými dětmi.

Už se na to hodně asi zapomnělo, ale malé děti ve společnosti za totalitního režimu, který dbal na přísný řád a separaci generací ve jménu idey, že se o každého sám dobře postará, neměly na veřejnosti téměř místo. Například kdo chodil s malými dětmi do galerií, musel se obrnit velikou dávkou trpělivosti a silnými argumenty, protože dítě, které promluvilo nahlas, nebo ukázalo na obraz, se stalo terčem kustodek, které se jaly rodičům vysvětlovat, že takové dítě do posvátného stánku kultury nepatří, že rodiče mají dát děti babičce a dědečkovi, pokud chtějí jít na výstavu, nebo že si mají počkat, až děti vyrostou a budou tomu rozumět. Tomu děti ještě nerozumí, proto tu nemají co dělat, protože vyrušují ostatní — to býval ten nejsilnější argument.

Kampaň Společnost přátelská rodině přispěla k otevření diskuse na téma rodina ve společnosti i k proměně mnohých podmínek pro běžný život rodiny. Pomalu se začíná prosazovat rodinné vstupné, které se sice často nabízí, ale je takzvanému prototypu rodiny dva plus dva, tedy otec, matka a dvě děti. Za nadstandardní počet dětí si každá rodina musí zaplatit. Jedná se často o drobnosti, které však přinášejí velkou úlevu.

Dobré zkušenosti s vlivem kampaně vedly před třemi lety tehdejšího ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase k vyhlášení soutěže Obec přátelská rodině ve spolupráci se Stálou komisí pro rodinu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, se Sítí mateřských center a Asociací pro rodinu. Vloni doznala soutěž nejen v názvu, ale i v podmínkách rozšíření o dovětek Obec přátelská celé rodině. Podpora mezigeneračního soužití patří k významným kritériím soutěže.

Zájem obcí porovnat se s ostatními možná není v přirozeném soutěživém duchu české společnosti tak překvapivé. K překvapivým momentům patří realita, kterou členové hodnotící a výběrové komise zjišťují při čtení formulářů a šetření na místě v nominovaných obcích. Nejlépe se daří obcím, kde je dobrá vůle a kde podporují život občanské společnosti, kde jednotlivé spolky a sdružení spolupracují navzájem i s obcí a podílejí se na rozhodování obce.

Čím menší obce, tím jde spolupráce snadněji. Lidé se více znají, vidí si více do talířů, jen tak něco bez povšimnutí neprojde. O to složitější bývá získávání finančních zdrojů na náročnější investiční záměry. S vyšším počtem obyvatel roste anonymita a představitelé obcí i neziskového sektoru musejí vynaložit větší obratnosti k nalezení cesty ke vzájemné spolupráci.

Mnohé, byť velmi dobré záměry komplikuje nedostatečné rozdělení vlastnictví mezi kraji a obcemi (někdy i státem) i omezené kompetence v kontrastu se subsidiaritou. Zkrátka stavba našeho malého českého státu není dokonalá, potřebuje ještě mnoho úprav, aby nehrozil věčný kolaps stability.

Dobrou zprávou však je, že živá a žitá demokracie v českých, moravských i slezských obcích patří k naději obnovy demokratického života, přes kraje až do vrcholové politiky.