Pravicová a levicová paranoia

Adam Votruba

Lidé, kteří přišli o práci, bývají podezíráni ze zneužívání podpory a sociálních dávek. Jako kdyby byla nezaměstnanost jejich vlastní vinou.

Není to nikterak nová myšlenka, že politické smýšlení lidí ovládají mnohdy iracionální pocity. Do jaké míry je důsledkem našich levicových a pravicových přesvědčení víra v nějaké nebezpečí? Kolik „levičáků" je ochotno oddávat se představě spiknutí boháčů a spekulantů, kteří připravují prostý lid o plody jejich práce, a kolik „pravičáků" na druhé straně se rozhořčuje představou toho, jak různé asociální živly žijí z jejich peněz odvedených do daňového systému. Pěkně na to upozornil ve svém článku Michael Hauser. Na pravicově i levicově paranoické představy v každém z nás útočí také předvolební plakáty ODS i ČSSD. Přidávají se k nim ovšem i menší strany. Věci veřejné daly v dubnu občanům do schránky svůj časopis s palcovým titulkem: „Z Prahy nesmí být ‚krmítko' pro bezdomovce a feťáky".

Chci se zaměřit na jeden aspekt toho, co bych rád označil jako pravicovou paranoiu. Je to představa o davech nezaměstnaných, kteří zneužívají sociálních dávek a nechtějí pracovat. Mnoho lidí inklinuje k představě, že by tito lidé měli alespoň dělat veřejně prospěšné práce, protože to by odradilo „flákače" od zneužívání sociálního systému. Tato myšlenka je natolik rozšířená, že se k ní nehlásí jen pravicová ODS s Petrem Nečasem nebo strana Jany Bobošíkové, ale na Českém rozhlase 6 ji velmi rozhodně podpořil i Vladimír Hönig ze Strany práv občanů, která se sama deklaruje jako levicová. Hönig dokonce použil i ono pěkné slovo „flákač".

Tato obecně přijímaná floskule by si ovšem zasloužila důkladnější rozbor. Položil si někdo z těchto lidí otázku, co je vlastně zneužívání podpory nebo sociálních dávek? Pokud někdo pracuje načerno a přijímá podporu, pak to jistě zneužití je, ale v tomto případě jde o podvod, který by měly příslušné úřady zjistit a potrestat.

Je ovšem zneužitím to, když někdo nechce momentálně pracovat? To už je otázka, na kterou není jednoznačná odpověď. Ale budiž, dejme tomu, že podpora je jen pro ty, co práci sehnat nemohou, ač by chtěli. Kolik je tedy těch, kteří se tzv. pouze „flákají"? (Měli bychom ještě podotknout, že podpora v nezaměstnanosti se týká jen těch, co už pracovali, a platili tak sociální pojištění, a je omezena na určitou dobu.)

Ztráta zaměstnání je pro většinu lidí nemilá zkušenost, která může být při delším trvání spojena s pocity vyloučení, existenčními obavami atd. Jestliže jsou veřejné práce prezentovány jako opatření proti zneužívání podpory a sociálních dávek, pak se z nich v podstatě stává sankce a nástroj převýchovy pro tzv. asociály. A pokud se na to díváme takto, pak se vlastně chystáme trestat lidi za to, že přišli o zaměstnání. Je to zřetelný signál, který dává nezaměstnaným najevo, že ztráta zaměstnání je jejich „proviněním".

Problematické je také to, že je takové opatření hlásáno v době hospodářské krize, kdy je nezaměstnanost mimořádně vysoká. Je mimoto hlásáno liberální pravicí, která jinak z principu odmítá zásahy státu do ekonomiky za účelem dosažení plné zaměstnanosti, jak byly provozovány svého času evropskými sociálně-demokratickými vládami. Je tedy otázka, proč liberálové, kteří obecně odmítají velké státní investice za účelem dosažení vyšší zaměstnanosti a argumentují přitom neefektivností státního hospodaření, najednou budou nutit nezaměstnané k veřejně prospěšným pracím. Jak efektivní bude státní byrokracie organizující tyto práce? Kolik bude stát management těchto prací? Není zde skrytá touha potrestat „budižkničemy" náhodou silnější než vlastní ekonomické přesvědčení?

Samozřejmě jiná by byla situace, kdyby veřejné práce představovaly pouze možnost, jak si třeba prodloužit dobu pro pobírání podpory v případě, že se člověku nedaří najít práci. Tak to ale rozhodně míněno není. Navíc, jak odůvodnit člověku, který odváděl peníze na sociální pojištění, že si svou podporu musí navíc ještě odpracovat?

Nelze pochybovat o tom, že představa o zástupech „flákačů" na sociální podpoře, je iracionální. Opatření navrhovaná v předvolebním klání lze označit slovy „presumpce asociality". Jde bezpochyby o symptom toho, že sociální soudržnost české společnosti je narušena. Ztráta pocitu společenské solidarity rozhodně není dobrá devíza do doby hospodářského útlumu. Kam může za těchto okolností vést přiživování pravicové, nebo levicové paranoie, si lze snadno představit. Proto mi přijde celkem ilustrativní obrazová koláž neznámého autora reagující na zmiňované heslo Věcí veřejných titulkem: „Z Prahy nesmí být krmítko pro Židy a intelektuály".

    Diskuse
    May 12, 2010 v 18.15
    surfing
    Věci veřejné jakožto strana parazitů bez adjektiva surfuje na vlně strachu a hlouposti a osloví nejspíš nejen vyděšené staré lidi, ale asi také valnou část lumpenproletariátu. Obzvláště pokrytecký a pro autora typický je Johnův článek "Bezdomovci a žebráci děsí TURISTY". Nebýt toho, že se o něj lehce otírají, dost možná by se i Pavel Bém k VV rád přitulil a zbavil se na chvíli svého vyděšeného výrazu.
    May 13, 2010 v 7.28
    Solidarita
    Společnost má být plně solidární s těmi, kteří pracovat nemohou (z důvodu věku, zdravotního stavu či při dočasné nemožnosti najít vhodné zaměstnání). Nemělo by zde docházet k ponižujícím výčitkám o zneužívání systému u těchto skupin opravdu potřebných spoluobčanů.

    K rozlišení by samozřejmě mělo dojít ale tam, kde dochází k jakékoliv kalkulaci v tom smyslu, že být na podpoře (či častěji na sociálních dávkách) je jedince výhodnější než pracovat. Všichni jistě známe ze svého okolí lidi, kteří si přesně hlídají své příjmy (nebo je nevykazují) a více se nesnaží, aby měli ještě nárok na sociální dávky a jiné výhody z peněz ostatních.

    Systém sociálních dávek či podpor by neměl být demotivující ve smyslu "že když se budeš snažit a čím více si vyděláš, tak tím méně budeš mít sociálních dávek a naopak větší daně" , ale měl by naopak působit výchovně a motivačně směrem zejména k mladé generaci, aby měla motivaci podílet se na vytváření finančního fondu státu a z něho šlo pak i více a solidárněji rozdávat skutečně potřebným.
    LV
    May 13, 2010 v 15.04
    manipulace
    Ano, souhlasím s autorem. Rozdmýchávání argumentační lyriky tohoto typu má jediný cíl: hrát na primitivní pudy ve společnosti a vytvářet iluzi, že je ji možné rozdělit na My a Oni, "My" - dobří, pracovití a plátci daní X "Oni", flákači, příživníci... kteří nám "ujídají z koláče" a zvyšují zadlužení, které zaplatíme opět "My". Společnost je přehledná a řešení nejsou složitá, jen stačí dát důvěru těm, kteří takto hovoří... Jako kulturní historik znám velmi dobře podobnou argumentaci. Často se používala za Protektorátu i po r. 1948. S vytvářením atmosféry strachu a nutné mobilizace je to jeden z nástrojů - poměrně snadné - manipulace občanských mas. Ve skutečnosti jsou řešení složitá, pokaždé jen přechodná a vyžadují zejména nejdříve kvalifikovanou diskusi.