Omluva pracujícím

Byl jsem nakupovat jak o Svátku práce, tak o Dni vítězství. Omlouvám se zaměstnancům obou obchodů, ve kterých jsem byl, příslušným odborovým centrálám a všem, kteří i proto budou ve všední den pracovat o několik minut déle.

Koncem loňského října média (mj. Novinky.cz, Ihned.cz) oznámila, že supermarkety budou na Štědrý den 2009 zavírat o několik hodin dříve než v roce předchozím. Konec pracovní doby o Štědrém dnu již ve čtrnáct hodin a uzavření alespoň části obchodů i o 1. a 2. svátku vánočním mělo být vítězstvím odborů.

Tehdy jako i několikrát předtím mi přišlo, že jde o odborovou prohru. V § 3 zákona č. 245/2000 Sb. o státních svátcích…  se píše, že „státní svátky a ostatní svátky jsou dny pracovního klidu“. Štědrý den je v § 2 zákona uveden mezi tzv. „ostatními svátky“. Je to tedy den pracovního klidu stejně jako Velikonoční pondělí nebo 28. říjen.

Pro schválení zákona o státních svátcích hlasovalo v květnu 2000 rovných 100 ze 156 přítomných poslanců. Pro byli všichni poslanci za KDU-ČSL, proti všichni přítomní komunisté.

Dílčí výklad sousloví „dny pracovního klidu“ navrhla o pět let později skupina devatenácti poslanců za KSČM a ČSSD, když předložila „návrh zákona o prodejní době v maloobchodě“. Obsah návrhu, o kterém se, jak se zdá, vědělo, že má zamezit především nočnímu prodeji v hypermarketech Tesco, spočíval v zákazu prodeje v maloobchodě mezi 22 hodinou v noci a 6 hodinou ráno a během svátků. Fungovat by mohly provozovny do 200 metrů čtverečních prodejní plochy. Návrh obsahoval i řadu dalších změkčení prvotního zákazu. Na Štědrý den by se v případě schválení zákona mohlo prodávat do čtrnácti hodin.

Sněmovní debata (I. čtení, II. čtení, III. čtení) zahrnula asi veškerou argumentaci, kterou lze u návrhu zákona tohoto typu očekávat. Od Evy Dundáčkové z ODS jsme se dozvěděli, že lidem nelze „zákonem přikazovat, aby odpočívali“. Její stranická kolegyně Alena Páralová poslance seznámila s příběhem „maminky dvojčat, která musí pro děti zajistit dietní režim“, takže jí „vyhovuje pracovat pouze v noci, protože se u dětí střídá s manželem“. Na stranu zaměstnanců, z nichž si každý „může zvolit, zda chce, nebo nechce pracovat ve firmě, u které je nepřetržitý provoz“, se postavil tehdejší místopředseda vlády za US-DEU Pavel Němec.

Zaznívaly i argumenty ekonomické. Neomezená prodejní doba podle poslance za ČSSD Antonína Sýkory „poskytuje konkurenční výhodu provozovnám podnikajícím v hospodářsky slabších příhraničních oblastech, zejména u hranic s Německem a Rakouskem“. Tam byl tehdy stejně jako dnes prodej v noci, o svátcích a v neděli až na výjimky zakázán. Eva Dundáčková z ODS odhadla pokles tržeb v maloobchodě na 25 miliard korun za rok. Její stranický kolega Michal Doktor vyčíslil ztrátu pro státní rozpočet pro jistotu hned na 9 miliard korun příjmů za jediný den. Kdyby tedy všech třináct svátků (1. leden je ovšem svátkem dvakrát) připadlo na dny jinak pracovní, ztenčily by se podle Doktora příjmy státu o více než sto miliard korun za rok.

Neuspěla argumentace předkladatelů, že by lidé měli mít někdy zaručené právo na volno a péči o rodinu. Pohořel poslanec KSČM Miroslav Opálka s tezí (kterou zde nedávno znovu potvrdil Jan Beránek), že „jedno nové pracovní místo v obchodním řetězci zruší do jednoho roku čtyři až pět pracovních míst v okruhu 30 kilometrů od této prodejny“. Neprorazil ani sociální demokrat Antonín Seďa, když tvrdil, že „výše tržeb je dána především koupěschopnou poptávkou“ a že tedy člověk, který si něco může, resp. chce koupit, si to koupí den před svátkem či den po něm, takže k žádnému výpadku příjmů nedojde. A ani vlastní poslance nezaujal sociální demokrat Zdeněk Jičínský, když oponoval tezi Pavla Němce o lidech, kteří si mohou vybírat své zaměstnání. Odpověď na Němcovu poučku měl podle něj „už Anatole France v dobách dávných, když říkal, že chudý i bohatý má stejnou svobodu spát v noci pod mostem“. Přičemž dodal, že „není sporu o tom, že soudobý globální kapitalismus se snaží zbavit pracující těch práv, která si vydobyli v průběhu dlouhých desetiletí bojů za důstojné postavení dělníků a pracujících“.

Skončit bychom mohli otázkou komunistického poslance Ladislava Býčka z rozpravy nad stejným návrhem: „Já se tedy ptám, k čemu vlastně máme státní svátky. Proč je tedy Sněmovna schvaluje?“

Ptám se společně s ním. Zejména na to, co znamená spojení „dny pracovního klidu“ v textu zákona o státních svátcích, když státní svátek lze dnes poznat asi jen podle toho, že nevycházejí tištěné noviny.

Najde se v nové Sněmovně strana, která navrhne nejen zákaz prodeje v noci a o státních svátcích, o kterých už navíc implicitně zakázán je, ale i v neděli? Která se ho pokusí prosadit na všechny provozy, kde je to možné s ohledem na zdraví obyvatel, bezpečnost státu a technologické limity? Která se postaví proti dnes běžné praxi sedmidenního pracovního týdne? A která na veřejnosti řekne, že je to možná právě výmluva na možnost nákupu ve dne i v noci kterýkoli den v týdnu, co nás drží v zaměstnání ve všední dny i v hodinách, kdy tam už dávno nemáme co dělat?

Návrh, který nebyl ani jen slabým odvarem skutečné regulace obchodu, byl zamítnut 11. května 2005 v poměru 111 ku 61 hlasům. Pro jeho schválení hlasovali poslanci za KSČM, asi čtvrtina klubu ČSSD, lidovec Jiří Karas a poslanci US-DEU Taťána Fischerová a Svatopluk Karásek.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Táňa Fischerová - Brno

Pondělí, 10.Května 2010, 19:07:15

Díky za připomínku dalšího z prohraných zápasů. Tehdy
s námi v klubu US-DEU nemluvila ani noha od stolu. Je těžké vysvětlovat logické věci, když je nikdo nechce slyšet. Ale to všichni víme.

Táňa Fischerová

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.