Ženy a chudoba

Zveřejňujeme výňatky z knihy „Ženy a česká společnost. Hodnocení implementace Pekingské akční platformy na národní a mezinárodní úrovni (Peking + 15)“, kterou vydala Otevřená společnost a Friedrich Ebert Stiftung v březnu 2010.

Definice chudoby naráží na problém a to je otázka, zda stačí měřit chudobu příjmy, či je za indikátory chudoby potřeba vzít v úvahu celé řetězce fenoménů, jimž jsou chudí lidé ve společnosti vystaveni. Pokusy o definici chudoby ukazují, že míra chudoby, i když zúžena na problém minimálního příjmu a neschopnosti nakoupit si určené minimum zboží a služeb, se vyznačuje zaostáváním za mírou jednotlivých složek životního stylu, jaký využívá zbytek populace. Odtud se odvíjí otázka relativní chudoby, pochopitelná v kontextu bohatších zemí, kde v důsledku daňových politik a dalších opatření, nezřídka souvisejících s historickým vývojem a uznávanými tradičními hodnotami, existuje jak vysoká míra ekonomického rozvoje, tak i vysoká míra rovnoprávnosti mužů a žen.

V pojetí EAPN ČR (European Anti-Poverty Network) chudoba označuje nepříznivou životní situaci, v níž lidé nemají vzdělání, zaměstnání, domov nebo nejsou schopni uspokojit jiné důležité životní potřeby. Výsledkem pokusů o komplexní definici se stává zjednodušené, ale praktické a srozumitelné, dělení chudoby na absolutní – chudobu pod hranicí definovanou životně důležitými minimálními potřebami – a chudobu relativní, tj. chudobu definovanou vzhledem k životní úrovni většiny v dané společnosti. V této souvislosti hrají jistou roli pojmy minimální mzda a životní minimum.

Minimální mzda byla v naší republice stanovena na počátku 90. let jako nejnižší částka, kterou je zaměstnavatel povinen poskytnout za jeden měsíc práce svým zaměstnancům. Byla koncipována jako 50 % průměrné mzdy a představovala částku o 6 % vyšší, než bylo stanovené životní minimum. Do dnešní doby se částky postavené na poměrných i absolutních číslech značně zdeformovaly a ukázalo se, že lidi žijící v chudobě tato opatření před dlouhodobými důsledky chudoby nechrání. V zemích EU se považuje za hranici životního minima polovina průměrného příjmu v dané zemi a také v dané době. Od roku 2008 probíhají v členských zemích EU kampaně za uzákonění minimálního příjmu, které koordinuje Evropská síť proti chudobě (EAPN).

Do roku 2009 byla Česká republika se svými 8 % obyvatel žijících v chudobě nejméně ohroženou zemí EU.

Chudoba však není jen statistické číslo. Za ním se skrývá denní boj o přežití skupiny lidí, kterých je v Evropské unii 80 miliónů. U nás zhruba jeden milión. Podobně jako v ostatních zemích EU mezi cílové skupiny ohrožené chudobou a sociálním vyloučením patří ženy samoživitelky s dítětem nebo více dětmi, dlouhodobě nezaměstnaní, dále Romové, lidé se zdravotním postižením a migranti. Více faktorů chudoby kumuluje její dopady. Bez nadsázky lze za nejvíce ohrožené považovat osaměle žijící ženy, případně ženy vyššího věku, ženy z romského etnika, případně se zdravotním handicapem. V podobně bídné situaci se nacházejí ženy přistěhovalé, krátce migrantky.

Na konci sedmdesátých let minulého století se objevil a rychle rozšířil pojem „feminizace chudoby“. Je doloženo, že v těchto letech převažovaly chudé ženy nad chudými muži ve všech věkových skupinách, tedy v produktivním věku i v důchodu, Nesouhlasím však s pojmem „feminizace“, ať se týká chudoby či okupování určitého segmentu služeb (školství, zdravotnictví, sociální služby) ženami. Tento termín má zřetelně pejorativní obsah a vedle statistického vyjádření početní převahy žen nese v sobě i negativně hodnotící hledisko, z pohledu gender zcela nepřípustné. „Feminizace chudoby“ v sobě obsahuje další konotaci, a sice vytváření dojmu, jakoby ženy chudobu svým ustrojením a tradičními rolemi přitahovaly.

Právě v oborech školství, zdravotnictví a sociálních služeb není na vině žena, která se pro daný obor rozhodne, nýbrž genderová role, která je jí od toho okamžiku ve společnosti připisována. Nízké platy jsou součástí politiky, která ženy v platových podmínkách znevýhodňuje. Pojem „feminizace“ používaný zejména sociology je beznadějně svázán s genderovou dimenzí, v tomto případě s neschopností považovat za spravedlivé rovné aspirace a potřeby mužů a žen. Automaticky jsou tyto obory finančně nízko hodnocené. Paradoxním způsobem tak objevení pojmu „feminizace“ uspokojuje odvěkou „pravdu“, že žena je slabším pohlavím a při budování své kariéry musí počítat s nižším postavením. Na pozadí se objevuje fatální rys tohoto fenoménu, který ve svých důsledcích přispívá k udržování stavu, jaký přes značné tematizování otázek rovnosti mužů a žen existuje v zemích EU. Důsledky se mohou projevit nejen v oblasti sociální a v oblasti bydlení, ale též např. v soudnictví nebo v podnikání.


Text je složený z vybraných pasáží z knihy „Ženy a česká společnost. Hodnocení implementace Pekingské akční platformy na národní a mezinárodní úrovni (Peking + 15)“ z kapitoly "Ženy a Chudoba" jejíž autorkou je Milena Černá.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.