„Zdálo se zřejmé, že to, k čemu měl internet původně sloužit, byla svoboda komunikovat. Ale na konci devadesátých letech prostě ještě neexistovaly způsoby, jak toho docílit. Internet mohl být sledován mnohem rychleji, důkladněji a levněji než mnohem starší formy komunikace jako třeba pošta,“ řekl Andymu Beckettovi autor projektu Freenet, irský vědec Ian Clarke, jehož záměr změnit tuto situaci zpočátku nebral nikdo vážně.

Clarke se počáteční nedůvěrou zlomit nenechal a v roce 2000 vydal software dnes přitažlivě nazývaný Freenet, jehož současná vylepšená verze neskrývá jen identitu uživatelů, ale částečně také fakt, že je Freenet vůbec někým užíván.

Instalace softwaru zabere pouze několik minut a vyžaduje minimální počítačové znalosti. Než proniknete do dříve skrytého světa, stačí si otevřít stránku Freenetu, přečíst si několik základních informací a zodpovědět několik otázek týkajících se zejména osobních požadavků na úroveň zabezpečení.

Poté už máte k dispozici seznam stovek různojazyčných stránek, které se zabývají znepokojivými tématy, jako jsou třeba: výroba výbušnin, jak rozeznat pedofila či jak vést útok aktivistů za práva zvířat. Ačkoliv se zde odehrává všechno hemžení každodenního internetu, rozdíl je na první pohled patrný — vše je podivnější a intenzivnější. Tuto rozdílnost ilustruje citace z textu jednoho z bloggerů Freenetu: „Čtete-li tohle, jste na temném webu.“

Obsáhlý článek Andyho Becketta, redaktora britského deníku Guardian, upozorňuje, že ačkoliv je moderní internet často pokládán za zázrak otevřenosti, nikdo přesně neví, jak velká je jeho temná strana. Zevrubný odhad jednoho z předních odborníků Michaela K. Bergmana říká, že „the darkweb“, také často tajemně označovaný jako „the deep web“, může být až pětsetkrát větší než ten „na povrchu“, který zaznamenávají vyhledávače.

Hlubší zkoumání „temného webu“ je ale z povahy věci neobyčejně obtížné, a to nejen pro obrovské množství dat, ale i pro podvratnou práci zločineckých skupin, aktivistů i agentů toužících po soukromí. Beckett popisuje, jak skupina amerických programátorů se zázemím v radikální aktivistické komunitě svůj produkt na utajení uživatele internetu inzeruje mj. tím, že mezi její spokojené klienty patří agenti tajných služeb. „Jinak řečeno, jedná se o produkt, který současně používá vláda Spojených států i někteří z jejích nejzarputilejších odpůrců. Na skrytém internetu může být politický život spletitý jako v románech Thomase Pynchona,“ podotýká k tomu Beckett.

Přes veškerou snahu vynakládanou na boj proti zpřístupňování nelegálního či zločinného obsahu na temné straně sítě to prozatím vypadá tak, že „temné weby“ a ostatní privátní online prostředí zažívají rozkvět. Andy Beckett v závěru své rozsáhlé sondy do temného webu uvádí příklad „seznamu údajných pedofilů“, kteří jsou zde uvedeni i se svými neúplnými adresami. Na stránce zcela drobným písmem se poznamenává, že nic ze zde zveřejněných informací by neobstálo při vyšetřování či před soudem. „Takže prozatím, pokud budu brouzdat po internetu, asi zůstanu přece jen věrný Googlu,“ uzavírá Beckett.

Další informace:

Guardian The dark side of the internet