Tchaj-wan má opět prezidentku. Co to znamená?

Odborník na jihovýchodní Asii komentuje výsledek nedávných prezidentských voleb na Tchaj-wanu. Nejvíce hlasů získala opět Cchaj Jing-wen, která je stoupenkyní samostatnosti ostrova. Podle Karmazina lze ale očekávat spíše drobnější změny.

Přibližně před týdnem proběhly na Tchaj-wanu prezidentské volby, jež byly mnohde hodnoceny jako zásadní pro směřování tohoto ostrova. Jako stát postrádá Tchaj-wan oficiální diplomatické uznání od většiny světa, v téměř všech dalších ohledech je ale fakticky nezávislý.

Velmi důležité byly na Tchaj-wanu všechny prezidentské volby. Jednak je prezident na ostrově symbolickým i faktickým lídrem exekutivy a jednak každé volby ovlivňují nastavování vztahu vůči pevninské Číně. Ta považuje Tchaj-wan za součást svého území.

Pocit významnosti konkrétně letošních voleb umocňuje ovšem rostoucí velmocenské postavení pevninské Číny a její stále ambicióznější zahraniční politika. Důležitou roli sehrává také postupně sílící tchajwanská identita, podle níž Tchaj-wan s Čínou nemá mít nic moc společného.

Vítězka voleb – kandidátka Demokratické pokrokové strany a dosavadní prezidentka Cchaj Jing-wen – se přitom profiluje výrazně v obou těchto tématech. Svůj post dokázala 11. ledna obhájit jednoznačným způsobem.

Cchaj Jing-wen stojí v čele Tchaj-wanu od roku 2016. V aktuálních volbách získala přes 57 procent hlasů, její nesilnější soupeř pak přes 38 procent. Foto MiNe, WmC

Téma vztahu pevninské Číny (Čínské lidové republiky) a Tchaj-wanu (Čínské republiky) je pro tchajwanskou politiku i tyto konkrétní volby skutečně zásadní. Přesto jako vnější pozorovatelé můžeme mít tendenci jeho význam někdy nadsazovat, respektive přehlížet jiné faktory.

Cchaj Jing-wen při obhajobě úřadu například určitě profitovala ze skutečnosti, že si tchajwanská ekonomika vedla dobře, dokonce nad rámec očekávání. Během jejího končícího mandátu dokázala také vládnout bez zásadních, například korupčních, skandálů, což se nedá říct o všech jejích předchůdcích v prezidentském křesle.

Soupeři prezidentky se pokoušeli poukazovat na dílčí na neúspěchy Cchaj v domácí politice. Zvláště se snažil její hlavní protikandidát Chan Kchuo-jü, který reprezentoval druhou velkou politickou stranu, tedy Kuomintang (Čínskou národní stranu). U voličů však tato taktika nakonec nezabrala.

Dělící linie a co bude dále
Cchaj představuje pro voliče političku, která se staví proti myšlence sjednocené Číny. Vedle toho je ale symbolem dalších důležitých hodnot – orientace na demokracii, spíše liberálnějšího přístupu k životu, důležitosti vzdělání, otevřeného a mezinárodně aktivního Tchaj-wanu. V tomto ohledu se ve volbách projevily i rozdíly mezi generacemi, kdy mladší generace podporovala spíše Demokratickou pokrokovou stranu a Cchaj, zatímco starší spíše Kuomintang a Chana.

Přestože tchajwanská společnost i politika byly v době voleb skutečně rozštěpené, myslím, že komentáře k tchajwanským volbám a tchajwanskému postoji vůči Číně mají tendenci polarizaci částečně nadhodnocovat. Domnívám se tak i přes to, že tchajwanská politická scéna je fakticky rozdělena mezi dvě velké zmiňované politické strany a že Demokratická pokroková strana (Cchaj) reprezentuje spíše proti-čínský postoj a Kuomintang (Chan) je více nakloněn nějaké formě omezené spolupráce s pevninskou Čínou.

Například průzkum z října 2019 provedený vládní agenturou ukazuje, že jen malá část obyvatel podporuje sjednocení s Čínou. Větší část obyvatel podporuje nezávislost.

Avšak zdaleka největší podporu – podle daného průzkumu téměř 60 procent – má udržení statu quo, a to buď dlouhodobě, nebo dočasně s tím, že rozhodnutí o dalším vývoji by mělo být učiněno až v budoucnu. Dodejme, že status quo zde znamená neuznání Číny a Tchaj-wanu jako dvou odlišných a formálně suverénních států, přičemž fakticky si Tchaj-wan udržuje nezávislost.

Štěpení týkající se vztahu k Číně z tchajwanské politické debaty jen tak nezmizí. Avšak jaké konkrétní postoje budou převládat, se může měnit. Ani pro Cchaj Jing-wen nebude jednoduché vést Tchaj-wan směrem k nezávislosti.

Toto je sice cíl, se kterým se téměř jistě vnitřně ztotožňuje, ale o její vlastní vyhlášení se pravděpodobně nepokusí. Obdobně by se Kuomintang určitě nepokusil dosáhnout úplného sjednocení s pevninskou Čínou.

Tchaj-wan v čele s Cchaj se bude pokoušet hledat cesty, jak svoji nezávislost posilovat. Jde však spíše o běh na dlouhou trať. Pokud se Čína nedopustí nějakého výrazného přešlapu, který by vyburcoval mezinárodní společnost k jasné podpoře nezávislosti Tchaj-wanu, tak se pravděpodobně nic převratného mezi Čínou a Tchaj-wanem nestane.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.