Pravici bez sebereflexe nepomůže ani žena v čele

Daniela Ostrá

Ani liberálka Markéta Pekarová Adamová patrně nepromění základní pravicovou linii TOP 09. Bez výraznější sebereflexe ale pravice nemůže pomýšlet na porážku Andreje Babiše, neboť právě ona mu svou politikou vytvořila voliče.

Markéta Pekarová Adamová se před týdnem stala předsedkyní TOP 09. Znamená volba ženy nutně úsvit potřebných změn? V případě TOP 09, jak v čem. Čerstvá předsedkyně se zajisté bude snažit kormidlovat stranu více do liberálních vod, jak v posledních dnech často opakovala: podporuje svazky stejnopohlavních párů, dokonce chce v politickém prostoru zvednout téma ochrany přírodních zdrojů.

Ekologie a obecně ochrana naší planety jsou otázky, na které musí začít hledat odpověď všechny strany, které chtějí vést naši společnost do dalšího století. A je velkou chybou české parlamentní levice, že o tato témata nejeví zájem, čímž reálně hrozí, že se pravici podaří přivlastnit ekologické otázky stejným způsobem, jako se jí to v 90. letech podařilo s „jediným správným“ pojetím svobody.

Self-made žena Markéta Pekarová Adamová se sice ve svém životopisu může chlubit chvályhodnými dobrovolnickými aktivitami v Maroku či Arménii, na české potřebné nicméně aplikuje poněkud přísnější přístup. Ústředním politickým motivem pro ni zůstává neoliberální teze o bezpodmínečné individuální odpovědnosti, a třeba zákon o sociálním bydlení odmítla s tím, že by naopak vedl k vytváření ghett.

Nelze asi očekávat, že by Pekarová Adamová zcela otočila a pokusila se kriticky pohlédnout na trvající pravicový narativ o povedené ekonomické a sociální transformaci české společnosti. Jako pravičačka má jistě plné právo držet se starého kurzu. Její velké vize o porážce Andreje Babiše jsou ale potom předem odsouzeny k neúspěchu…

Společně proti Andrejovi

Česká pravicová opozice hledá již roky recept na přemožení Babišova hnutí. Snahy o společný postup proti tomuto ultimátnímu zlu české politiky se v posledních měsících zintenzivňují. Současný premiér je často popisován jako monstrum, které se zčista jasna ocitlo na scéně a začalo rozkládat do té doby skvěle fungující demokratický systém a harmonickou společnost. Jeho porážka i podle Pekarové Adamové závisí především na zlepšení marketingu opozice, třeba v častějších výjezdech mezi lidi a vysvětlování, proč je jejich volba Andreje Babiše hloupost a nezodpovědnost, proč je EU skvělý projekt a EET šikana podnikatelů.

Je hezké, že si pravice zvolila do čela ženu. Dokud ale nepodrobí reflexi i svá stará pravicová dogmata, nemůže pomýšlet na vítězství nad Babišem. Foto Štěpán Lohr

Obávám se, že velká část oslovených lidí pro tyto argumenty patrně nebude mít pochopení — a z části oprávněně. Na jednu stranu jim předsedkyně TOP 09 tvrdí, že si nezaslouží zvyšování mezd, nebo že krizi bydlení mají řešit sami jako jednotlivci. Na stranu druhou by měli jako správní občané hájit demokratické principy — což se dělá poměrně obtížně, když zrovna máte na krku exekuci, žijete od výplaty k výplatě nebo pozorujete své děti v marné snaze pořídit si bydlení.

Někdo v tom možná vidí přízemní materialismus. Ale pyramida potřeb je neúprosná. A pokud chceme opravdu zachránit demokracii — a to bychom chtít měli —, musíme správně stanovit diagnózu zapříčiňující její skomírání.

A zde bohužel vystupuje Markéta Pekarová Adamová jako velmi špatný lékař. Andrej Babiš je nebezpečný, bezskrupulózní. A České republice by bez jeho politického a podnikatelského angažmá bylo „líp“. Ale sám není primární příčinou marasmu, ve kterém se společnost po třech dekádách svobody ocitla. Andrej Babiš je „pouze“ špatnou odpovědí na správně položené otázky voličů: „Proč žiju v takové nejistotě, když dělám všechno tak, jak mám?“ „Proč jsem považován za parazita, když potřebuji pomocnou ruku státu?“ „Proč se ke mně obrátili zády všichni ti, kteří mi roky slibovali jistotu a změnu k lepšímu?“

Představitelé tradičních stran v čele s českou pravicí a jejich novou ženskou ikonou se však vesměs odmítají ponořit do životů, které si takové otázky kladou. Mají amnézii. Zapomněli na dlouhé roky politické praxe, která velkou část společnosti, tzv. sociálního periferiátu, odcizovala od zájmu o osud demokracie.