Svět v DR: Naše země není ostrov

Deník Referendum má jistě hodně možností se zlepšovat, ale zahraniční problematiku pojednává způsobem, který je v českém kontextu výrazný.

Kdyby české země byly obklopeny nedozírnou mořskou hladinou a byly dostatečně vzdáleny od nejbližší pevniny, psalo by se podstatně víc o rybolovu. O zahraničí by se patrně psalo stejně jako teď a tady.

Naše země je příliš zahleděná do svého vlastního denního provozu. Kdo co řekl, jak na to jiný či jiná reagovali a o čem se spekuluje.

I každá špatná zpráva je dobrá, protože může vydělat peníze. Poněkud stranou tak zůstává orientace veřejnosti ve světovém dění, diskuse o tom, jak světové události ovlivní naši blízkou i vzdálenou budoucnost. Uvažování o našem místě a naší roli ve světě a představování různých scénářů a možných vyústění událostí a trendů, které mění či mohou měnit svět, jsou téměř mimo pozornost.

Abychom v nejčtenějších médiích sledovali pravidelné analytické úvahy týkající se zahraniční politiky, se stává spíše v papírově vydávaných denících, a to jen v některých. Témat, o kterých se pojednává systematicky, je málo – Evropská unie, Brexit, politický vývoj ve velmocích, případně ve válečných regionech.

Myslím, že to zdaleka nestačí. Zdaleka nejlépe informují o zahraničí veřejnoprávní média. I jim ale často chybí analytický nadhled a podvědomě přebírají některé stereotypy, které tak – v jednotlivých pořadech i v celku vysílání – neumožňují nahlédnout problémy se střízlivým odstupem.

Deník Referendum tu působí deset let. Je to docela dlouhá doba na to, aby se ukázalo, jestli jsou počáteční představy uskutečnitelné v praxi.

Vydavatel je ambiciózní člověk, jak ví každý, kdo ho jen trochu zná. Myslím, že zahraniční rubrika jeho původní představy naplnila, ba překonala. Sama redakce se zahraničním věcem věnuje systematicky a rozsáhle, její vytrvalé úsilí je průběžně doplňováno články externích autorů. Těch je dost a bývají ve svém oboru viditelnými autoritami.

Celkový výsledek je proto na české poměry neobvykle zřetelný a komplexní. Ať už jsou tématem parlamentní volby v menších evropských státech, vývojové trendy v německých spolkových zemích, anebo společenské pohyby ve státech Jižní Ameriky, můžeme číst informace v českém kontextu unikátně zaostřené a celistvě představující nejen sled událostí složený z faktů, ale také úvahy odhalující příčiny dějů i jejich možné důsledky.

Celkový výsledek psaní DR o světě je na české poměry neobvykle zřetelný a komplexní. Repro DR

Neklid ve světě roste, objevují se symptomy radikálních změn, které se v blízké budoucnosti pravděpodobně prosadí. Stačí pohlédnout, kolik zdánlivě nevýznamných zemí zachvátil v posledních dvou měsících neklid.

Jsou to důsledky globálních deformací, které dnes už ani velmoci nemohou samy o sobě ovlivnit – nespravedlivých sociálních nerovností, snadného přemisťování obrovských objemů kapitálu, nadbytku kapitálu v soukromých rukou, který v důsledku neoliberálních daňových reforem posledních desetiletí chybí v rozpočtech států. Deník Referendum o většině zemí postižených současným neklidem už referoval, a to ne pouze v událostní linii, ale také s hledáním příčin a možných důsledků.

O velmocích píše Deník Referendum často a nepovrchně. Politický režim ruský i čínský nepatří mezi vlídná mocenská uspořádání a o tom, že v obou státech jsou rozsáhle porušována lidská práva, nemám pochybnosti a vnímám to jako účelovou zradu na moderní právní civilizaci. Zároveň ale – i o tom je třeba psát a zasazovat to do patřičného kontextu – se v těchto státech během posledních třiceti letech velkému množství lidí výrazně zlepšily materiální podmínky k životu. Jen málo se o nich dozvídáme, ačkoliv výrazně zvyšují stabilitu tamějších režimů a vůli většiny nechat si líbit leckteré prvky mocenského tlaku.

Jedno neomlouvá ani nenahrazuje druhé, ale je třeba vědět obojí, abychom si mohli vytvořit celistvý obraz složitých poměrů, které tam i tam panují. Vytýkáme-li právem Číně i Rusku informační uzavřenost a působení propagandy nutíci vlastní obyvatelstvo k souhlasu se státní mocí na základě neúplných a zkreslených informací, měli bychom se snažit přinášet co nejrealističtější popis současnosti v těchto zemích včetně těch prvků, které mohou život v těchto zemích činit pro významnou část společnosti atraktivní.

O Spojených státech amerických jako dosud nejvlivnější velmoci vzniká dostatečně plastický odraz reálné situace, ostatně také proto, že odpovídající společenské skupiny nemusejí mlčet nebo se vyjadřovat pomocí zástupných myšlenkových konstrukcí.

Referování o záležitostech Evropy a Evropské unie je silnou stránkou Deníku Referendum. O žádný z podstatných trendů a impulsů jako čtenáři připravováni nejsme, snad jen větší důraz na rozpočtové a měnové otázky mi trochu chybí. Krátkozraký a neodvážný postoj posledních šesti českých vlád k euru by měl být rozebírán často a důkladně, jen tak budeme schopni porozumět, proč je dosavadní a současná česká debata na toto téma zavádějící a také účelově ovlivňovaná jednotlivými zájmovými silami.

Porovnání s českými weby středního proudu v oblasti zahraniční politiky? Stačí se podívat. Mají mnohem širší záběr, ale byla by potřebná změna zvyklostí i perspektivy.

Každý z hojně čtených zpravodajských webů má své kvalitní tématiky – jeden skvěle pojednává kulturu a umění, další vědu, jiný historii anebo techniku v souvislostech. Jenže se ve společnosti nepovažuje za důležité kultivovat problematiku zahraničních událostí a diplomacie, širší perspektivu Evropy a světa s celou nejednoznačností událostí a jejich kontextu.

O peníze nejde, vůči finančním obratům velkých webů je to zanedbatelný náklad. Česká republika takovou kultivaci nutně potřebuje. Chybí nám nadhled a také schopnost reálně vyhodnocovat náklady, rizika, příležitosti, výnosy a synergie událostí, jejichž děj a rozhodování se odehrává za horami, ale důsledky se nás dotknou, možná rychleji a důrazněji, než si myslíme, protože před nimi nemáme, jak uhnout.

Oslabovat přitažlivost různých konspiračních teorií bez takového informování a bez cíleného otevírání veřejné debaty o zahraničněpolitických tématech není myslitelné. Napíšu-li, že je to nedostatek informací a analýz zahraničních trendů a událostí, který nám nedovoluje většinově požadovat co nejrychlejší přistoupení k euru, vlídné přijetí přiměřeného počtu uprchlíků nebo rychlou proměnu energetického paradigmatu, budu zase považován za snílka, blázna nebo provokatéra.

Jenže my se nebudeme moci věčně uzavírat do českého obzoru, v němž vládne zdánlivý klid a v němž nechceme příliš pochybovat o svých pravdách, a hlavně nechceme skoro nic měnit. Protože jistota je nám cennější než potenciálně plodná nejistota.

Souvisí to i s oligarchizací českých médií. Dopřeje-li si naše krátkozrakost k mediálním oligarchům v příštích letech navíc hlavou státu třeba generála nebo státní zástupkyni, o jejichž skutečných politických názorech a případném humanistickém základu nevíme ani tolik, jako v případě oligarchů, může náš český ostrov snadno odplout někam dál, za obzor.

Jaké jsou zájmy oligarchů a hodnotově řídkých či bezpáteřních magnátů? Média nekupují proto, aby kultivovali českou společnost, nýbrž aby tématizovali svoje podnikatelské cíle. A také, aby se měli jak bránit, pokud se ocitnou v defenzívě podnikatelské nebo trestněprávní.

Impulsy ze zahraničí do českého prostředí historicky po staletí přicházely se zpožděním. Mívalo to své příčiny.

Podobně na tom bývaly v předchozích staletích i skandinávské státy. Ty se ale v počátcích minulého století rozhlédly po světě a jeho směřování a dokázaly se otevřít myšlenkám přicházejícím zvenčí, což vedlo i ke kultivaci a rozhojnění myšlenek vlastních.

Naše šance se otevřela mnohem později, až před třiceti lety. Ale zamysleme se, nakolik jsme tohoto času, tedy téměř třetiny století, ke své schopnosti porozumět okolnímu i vzdálenému světu a osvojovat si jeho progresivní a perspektivní podněty, opravdu využili.

U zvědavosti, u potřeby vnímat zahraničí jako součást našich životů začíná jakékoliv porozumění širším souvislostem. Zatím jsme ve fázi pochybovačného odmítání. Jaképak novoty, my přece víme, co je pro nás dobré, tedy to, co už důvěrně známe.

Němci ať si experimentují, ostatně vždycky byli divní, ba nebezpeční. Však ono jim to podle toho také dopadne a my se těch důsledků alespoň uchráníme. No řekněte, že byste takové úvahy nečetli o německém přístupu k euru, uprchlíkům i energetice? Podobně skeptické, vyděšené či přímo nepřátelské úvahy v českém prostředí v posledních letech výrazně převažují.

Deník Referendum má jistě hodně možností se zlepšovat, ale zahraniční problematiku pojednává způsobem, který je v českém kontextu výrazný. Nemůže radikálně ovlivnit celé zdejší mediální prostředí a zjednat zahraniční problematice celospolečenskou autoritu, na to by nestačil ani mnohem větší dosah.

Nemůžeme myslet na víc než na trpělivé působení, protože zahraniční rubrika nedává informace jen přímo v čase vydání. Ale ve svém souhrnu také dodatečně těm, kteří se chtějí zorientovat uceleněji bez omezení na zprávy a komentáře posledních dní, třeba přes webové vyhledávače.

Chceme-li uspět v současném světě, musíme vnímat, kudy se ubírá. Odhodlají-li se další vydavatelé českých médií popisovat svět podobně důkladně jako Deník Referendum, posune se celá česká společnost dál.

A to se stane, protože důsledky zásadních změn v evropském i světovém povědomí nás k tomu donutí, když už váháme podívat se budoucnosti do očí z vlastního rozhodnutí sami. Kéž by to bylo co nejdříve!

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.