„Mohla si za to sama!“ — jak se bavíme o znásilnění

Blanka Vosecká Veselá

Oběti násilí se vinou médií často stávají oběťmi ještě jednou, a to v momentě, kdy média o jejich utrpení informují necitelně, bulvárně, uvedou jejich identitu nebo si libují v drastických podrobnostech.

Policejní statistiky mluví jasně: letos bylo v České republice nahlášeno nejvíce znásilnění za posledních deset let. Podle expertního odhadu jde přitom pouze o zhruba 5 až 7 % ze všech znásilnění. V konečných číslech to znamená, že je u nás denně znásilněno 30 až 43 žen.

Že ženy nahlašují znásilnění více než kdy dříve, je zpráva veskrze pozitivní. Důvody mohou být různé, počínaje kampaní #MeToo, která otevřela téma veřejné diskusi. Obětem je dnes také nabízena profesionálnější pomoc, i díky nedávným legislativním změnám. Smutnou realitou přesto zůstává, že znásilnění je v české společnosti stále bagatelizováno. Informovala o tom například i zpráva Muži a násilí v České republice, vydaná Úřadem vlády v roce 2016.

Nemusíme ale ani pročítat odborné zprávy, vždyť je to očividné. Bohatě stačí otevřít si diskuzi pod článkem nebo na Facebooku. Kolikrát jsme to už všichni četli, kolikrát jsme to dokonce i osobně slyšeli? „Hele, ale ona si za to tak trochu mohla sama, vždyť se na ty holky dneska podívejte, jak to chodí oblíkaný, minisukně, výstřihy až k pupíku. To není divu, že se ten chlap neudrží!"

Místo, abychom přiznali plnou vinu agresorovi, hodíme trochu taky na ženu. Znásilnění normalizujeme, zavíráme před ním oči, příliš úzce ho vymezujeme, případně o znásilnění nemluvíme nebo se tváříme, že se neděje. Pro takovou atmosféru ve společnosti se vžil termín „rape culture“, který se začal používat už během druhé vlny feminismu v 70. letech. Takový přístup ubližuje nejen ženám, obětem, ale vlastně i mužům, protože je redukuje na pudová zvířátka, která se nedokáží ovládat a nechápou význam slova NE. Pro spoustu českých mužů je i v 21. století sex povinnost, a žena majetek.

Medializace sexuálního násilí je bezesporu potřebná — o čem by se nemluvilo, jako by nebylo. Oběti násilí (případně jejich příbuzní) se však vinou médií často stávají oběťmi ještě jednou, a to v momentě, kdy média o jejich utrpení informují necitelně, bulvárně, kdy uvedou identitu oběti, případně si ještě, jak bývá zvykem, libují v drastických podrobnostech.

Nejčerstvější takový případ je z minulého týdne. Slovenská média informovala, že v bratislavském přístavu byla nalezena znásilněná a těžce poraněná žena, která při převozu do nemocnice na následky svých zranění zemřela. Článek sice neuvedl celé jméno oběti, její identita je však snadno dohledatelná z následujícího popisu ženiny profese a toho, co v minulých dnech dělala. Autoři si rovněž neodpustili podrobné detaily o charakteru jejího poranění.

Nelze si představit, jak se rodina oběti musí při takto necitlivém přístupu cítit. Jakoby to nestačilo, ještě si na ni všichni mohou ukázat prstem, a v hospodě si zašpekulovat, copak asi pod tím bratislavským mostem v noci dělala a jestli ona náhodou neměla krátkou sukni. V diskuzi pod článkem už se koneckonců stihlo objevit, že to přece byla modelka, a… to je přeci jasné, že vás znásilní, když jste modelka.

Medializace sexuálního násilí je bezesporu potřebná — o čem by se nemluvilo, jako by nebylo. Teď jde ještě o to, jakým způsobem média o tak citlivé věci informují. Můžou totiž snadno přisypat sůl do ran. Foto siasat.com

Ironie? Opravdu vynikající způsob, jak mluvit o znásilnění…

Ani ironie ale není v takových případech vůbec na místě. Nedávno jsem se zúčastnila konference Bezpečnost ve veřejném prostoru z hlediska rovnosti mužů a žen. Byla to akce pořádaná Úřadem vlády a Ministerstvem vnitra, jejíž záštitu převzala zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková, která měla také úvodní slovo…

Její přednes byl od začátku trochu chaotický a ne zcela souvislý, takový ten esencialistický koktejl — jak jsou ženy narozdíl od mužů „přirozeně nekonfliktní“ a „nehádavé“, „ustupující“. Takovéto výroky jsou pochopitelně dětinsky zobecňující, nicméně my genderistky a genderisté jsme na to zvyklí, je to prostě takový český kolorit.

Co už ale nadzvedlo i větší část publika v sále, bylo následujících několik vět o tom, že z jakési americké kriminalistické studie ze 70. let vyplývá, že za znásilnění si ženy mohou většinou samy, protože chodí v noci bez doprovodu po parku a nosí krátké sukně a celkově prostě provokují. Ostatní v sále nedostali možnost reagovat — než se někteří z nás vzpamatovali z šoku, spěchala již zmocněnkyně na další akci.

Následovaly rozpačité pohledy, sama jsem si neodpustila rychlý, stručný a rozezlený facebookový komentář.

Má kritika se ke zmocněnkyni dostala ještě týž den. Od lidí z její blízkosti jsem dostala zpětnou vazbu, že to přece nebylo míněno vážně, že to byla jen „nepovedená ironie“. Zmocněnkyně si prý určitě nemyslí, že by si ženy za znásilnění mohly samy. Špatně jsme to prý pochopili.

Takový popis událostí mě ale z rozpaků rozhodně nevysvobodil. Jsem ochotná připustit, že to tak nakonec i mohlo být, přesvědčená o tom ale stále nejsem — a nejsem sama. Video z akce bohužel neexistuje a řeč, kterou Helena Válková předem zaslala organizátorkám, pátrání nepomůže, neboť zmocněnkyně nakonec mluvila spatra. I kdyby nakonec mluvila ironicky, bylo by na pováženou, že někdo zvolí ironii takto nevhodně, v takto závažném tématu, z takto významné pozice a na velmi formální akci. Ironie je humorná řečnická forma, musí se s ní ale nakládat vkusně — snadno totiž může vyznít arogantně. A nemá cenu spekulovat, jestli něco takového riskovat na konferenci o čtyřiceti znásilněních denně.

Když už o znásilnění informujeme, a snažíme se tu naši kulturu znásilnění kousek po kousku rozbourat, měli bychom se vyvarovat jak ironie, tak necitlivě specifických obrazů či krvežíznivých detailů. Těch čtyřicet obětí denně si lacinou ironii nezaslouží, a ani necitlivý detailní veřejný popis toho, jak moc a jakým předmětem jim někdo poranil různé intimní části těla, společenské klima k lepšímu nezmění.

    Diskuse
    JH
    November 30, 2019 v 10.04
    A nemůžete si za to...
    ...přepadení tak trochu sám, pane? - ptá se policista na služebně. Jdete si ve fajnovým kvádru s rolexama na zápěstí pozdě večer sám parkem, a voláte z drahýho mobilu. To jste si o to tak nějak říkal, ne?
    JN
    December 1, 2019 v 12.29
    "... Informovala o tom například zpráva Muži a násilí..."
    Zajímavé ale byly i zprávy "Romové a krádeže" nebo "Židé a celosvětové spiknutí". Zvláštní pozornost si pak zaslouží zpráva "Faráři, faráři - kolík svůj si zaráží".

    Všechny zmíněné zprávy se vyznačují velmi precizním zpracováním. Je třeba vyjádřit velký dík všem humanisticky orientovaným rasistům i církevním hysterikům za náročnou práci pro společné blaho nás všech.

    HZ
    December 1, 2019 v 15.13
    To máte těžké, pane Nusharte.
    Z etnické příslušnosti se lze lehce vyvléknout, podobně i z taláru. Jen to mužství se tomu jaksi vymyká. Podle vás je zkrátka mužem ten, kdo k tomu má od narození příslušné vybavení. Odlišné cítění identity? Fuj. To je výmysl nějakých gendertet.
    A tak holt musíte pokorně přijmout i tu nelichotivou statistiku. Muž je muž je muž. Nemůžete drze prohlásit jako nějaký cikán, že jste Čech. Když navíc jste opravdu Čech.
    JN
    December 1, 2019 v 23.09
    "Toxická česká maskulinita", to jsou slova z článku Aleny Wagnerové.
    Jak správně říkáte, paní Zemanová, jsem opravdu Čech a navíc muž, takže pro mě ta slova znamenají v podstatě totéž, co pro Žida slova "smradlavé židovství".

    Nenápadný půvab progresivního (neo)liberalismu [co to je - viz Nancy Fraserová] se prostě jaksi nebezpečně začíná blížit oslnivému půvabu nacismu.

    Jak jistě víte, jsem odpůrcem gender mainstreamingu. Z této skutečnosti ale bohužel vyvozujete zcela mylné závěry o mém údajném nepochopení pro odlišné cítění identity. Docela mě to mrzí - zase se mi snažíte podsunout postoj, který nezastávám a vycházíte přitom z podobně lživé zkratky, jako kdybychom například tvrdili, že Karel Čapek neměl pochopení pro dělníky, protože byl odpůrcem komunismu.

    Slova o "lehkém vyvlékání z etnické příslušnosti" můžete zkusit zopakovat lidem, jejichž rodinní příslušníci zahynuli během holocaustu.
    MP
    December 2, 2019 v 10.58
    Jaroslavu Hajkovi
    Ano, je tu genderová nerovnost. Ten policista si o tom troubovi s rolexama bude myslet, dokonce mu to dá non-verbálně najevo, ale neřekne mu to -- takovej bohatej magor by si určitě stěžoval a on tu práci potřebuje.
    JN
    December 2, 2019 v 12.11
    Kdysi před mnoha lety jsem byl v Mukačevu.
    Cestovali jsme s batohy na zádech. Za tmy jsme došli na železniční nádraží, ale naším směrem už toho dne žádný vlak nejel. Snad bychom mohli zkusit autobus. Přistoupili jsme k okénku a ptali se, jak se dostaneme na autobusové nádraží.
    "Na autobusové nádraží se nedostanete, do problémů se dostanete! S těmi vašimi batohy daleko nedojdete, za prvním rohem vás přepadnou. Pokud nejste blázni, ustelte si tady v hale na zemi a ráno pokračujte kam chcete," povídá paní pokladní.

    Bohužel, Deník Referendum tehdy ještě vůbec nebyl, kdybychom ho ale už tenkrát mohli číst, věděli bychom, že "si za to nemůžeme" a klidně bychom se do nočního Mukačeva vydali. Takhle jsme ale čekali jak blbci až do rána na tom nádraží, protože jsme si hloupě mysleli, že "bychom si za to mohli". O svých zážitcích z naší cesty jsme pak informovali ve zprávě "Ukrajinci a násilí".
    IH
    December 2, 2019 v 23.05
    Když chybí dobrá vůle k rozlišování
    Pane Nusharte, Vaše opakovaná přirovnávání jisté tematizace, jako "Muži a násilí", k jiné potenciální a údajně srovnatelné, zde "Romové a krádeže" či "Židé a celosvětové spiknutí", mohou navozovat v zásadě dva různé závěry. Zaprvé, že jste proti výzkumu fenomenu násilí speciálně u mužů, a zadruhé, že se Vám nelíbí, zaznívá-li nesouhlas s rozebíráním např. specifické trestné činnosti u Romů či dokonce chimérické aktivity židovstva.

    Mezi Vámi v jedné řadě uvedeným je ovšem podstatný rozdíl. Muži tvoří zhruba polovinu lidstva a příslušnost do této kategorie je velmi zřejmá, zjistitelná z osobního dokladu a statisticky průkazná. Snad ve všech historických společnostech je doloženo podstatně násilnější chování mužů než žen a převaha jiných jeho forem. Podstatná je zde např. také závislost na věku, takže i ta může být předmětem zúžené tematizace. Zabývat se problematikou omezenou na muže je (stejně jako na ženy) mnohdy přirozené a funkční.

    Naproti tomu příslušnost k Romům je daleko spornější a soukromější věcí. Navíc, jestliže jsou jisté typy trestné činnosti páchány častěji Romy, jiné, třeba společensky nebezpečnější, právě naopak. Lze tedy nejvýše připustit, když v rámci pojednání o kriminalitě formou krádeží najde místo např. kapitolka o kapsářství, tradičně provozovaném dětmi a ženami Romů a dalších skupin ve specifickém sociálním postavení. Navíc je třeba být si vědomi skutečnosti, že příslušníci většiny mohou i korektních zjištění snadno vysloveně zneužívat.

    V případě Židů je světové spiknutí chimérou, jak již řečeno výše, a v seriózním diskursu je možné zkoumat dějiny Židů v diaspoře a jejich převážně z ní plynoucí sociální specifika. Že vzájemná podpora hraje v podobných podmínkách podstatnou roli a že se rozvíjí, je nabíledni.

    Na závěr ještě podotknu pouze, že muži, na rozdíl od Romů a Židů, se nikdy nestali obětí krutého pronásledování ani genocidy ze strany "nemužů".

    Váš pokus o vedení paralely, pane Nusharte, není tedy podle mě pro nevhodnost zvolených analogií přínosný. Argumentovat v tomto smyslu však dá určitou práci, takže leckdy snadná "moudra" zůstanou bez komentáře.
    JN
    December 3, 2019 v 9.18
    "... příslušnost do této kategorie je velmi zřejmá, zjistitelná z osobního dokladu..."
    To se začne rychle měnit, pane Horáku. Vzhledem k narůstajícímu počtu zpráv typu "muži a násilí", "toxická maskulinita" či "smradlavé mužství" zůstane v budoucnu mužem jen naprostý hlupák. (V takové situaci budu samozřejmě velmi pro to, aby se svobodná volba genderu stala lidským právem. Neměl by to být vůbec žádný problém - příslušnost do této kategorie je zjistitelná pouze z osobního dokladu a z ničeho jiného.)
    MP
    December 3, 2019 v 11.32
    Jiřímu Nushartovi
    Nemohli byste si za to sami. V prvé řadě by za to mohli samozřejmě ti, kdo by Vás oloupili, v druhé řadě ukrajinský stát, který od vás sice vybíral daně za zakoupené potraviny, jízdenky, kolky atd., ale neplnil svojí část úmluvy, to jest nebyl si ochoten vynucovat monopol násilí na daném území, zajistit vám bez bezpečí pohybu (nota bene uvnitř města). Chovali jste se obezřetelně a nevystavovali jste se nebezpečí a to je jistě dobře. Ale není to otázka viny.

    Podobně si za to nemůže ten muž v drahém obleku s rolexami a ten policista dělá dobře, když polkne své námitky. Malér je v tom, že v případě znásilněné ženy anebo okradeného člověka, kterého identifikoval jako sociálně slabšího ty námitky nejen nepolkne, ale někdy i zkusí šikanovat oběť, aby s případem neměl práci.
    JN
    December 3, 2019 v 12.47
    Martinu Profantovi
    Ukrajinský stát nám ústy paní pokladní sdělil, že není tak úplně schopen vynutit si monopol násilí na území nočního Mukačeva. Ukrajinský stát nás tedy ústy paní pokladní varoval, že naše neuvážené jednání by s velkou pravděpodobností mělo pro nás velmi neblahé následky. Nemít odpovědnost za vlastní neuvážené jednání je ale výsadou až teprve doby současné, v době naší cesty ještě takové privilegium v platnosti nebylo.
    MP
    December 3, 2019 v 15.06
    Jiřímu Nushartovi
    a) Paní pokladní není ukrajinský stát a ani jeho funkcionářka.
    b) Ano, možná byste dostal přes hubu a přišel o batoh. Ale nebyla by to Vaše vina, jen Vaše neopatrnost.

    Jde o to, že nikdo nemá právo vinit oběť za újmu, kterou jí protiprávně způsobil někdo jiný, nejméně pak ten, kdo má za vymáhání práva odpovědnost.
    JN
    December 3, 2019 v 15.29
    Martinu Profantovi
    Paní pokladní říkala, že jenom blázen by to v naší situaci riskoval. Znamená to tedy, že nás vinila za újmu, která by nám přepadením okradením (znásilněním?) vznikla, pokud bychom ji neposlechli? Měla na to právo?
    "Jste žena a chodíte v noci venku v minisukni?  Pak také riskujete znásilnění... Pokud jste se nezarazili, pak zřejmě patříte k těm, kteří se domnívají, že žena je spoluzodpovědná za své znásilnění - například, pokud se prochází opuštěným místem za tmy," napsala kdysi v DR Zuzana Vlasatá.

    "Chovali jsme se tedy obezřetně, nevystavovali jsme se riziku a je to tak dobře", když jsme dali na radu paní pokladní - nebo (společně s ukrajinskou pokladní a Martinem Profantem) "patříme k těm, kteří se domnívají, že žena je spoluzodpovědná za své přepadení (znásilnění?) pokud se prochází v Mukačevu za tmy"?
    MP
    December 4, 2019 v 10.13
    Nushartovi
    Dobře, bez metafor:
    Vy si myslíte, že žena, která se prochází v parku v oděvu, jenž násilník považuje za vyzývavý, je volně k sexuálnímu použití, říká si o to a je od ni krajně nevhodné, pokud pak obtěžuje policii a tváří se jako oběť. Může si za to sama.

    Máme svobodu slova a smýšlení, je to Vaše věc. co ke ale moje věc, je možnost poslat lháře, který mi podsouvá něco, co jsem neřekl, tam kam patří . Proto: Nushare, jsi do háje a ať tě tam sežerou velký červený mravenci.
    JN
    December 4, 2019 v 11.35
    Martinovi
    Já Vám nic nepodsouvám, vyplývá to z toho článku Zuzany Vlasaté, ale já netvrdím, že ona má pravdu. Ty mi teď naopak podsouváš, že si o některých ženách v parku myslím, že jsou volně k sexuálnímu použití. Máme sice zatím ještě svobodu slova a smýšlení, ale nemůžeš prostě zatím ještě tvrdit, že si myslím to, co si nemyslím. To může tvrdit jenom myšlenková policie.
    + Další komentáře