Milion chvilek umí spojovat, v tom je jeho největší síla

Chvilkové demonstrace jasně ukázaly, že se nemálo lidí dokáže přenést přes politické rozdíly a hledá to, co spojuje. A to není vůbec málo.

Pravolevé spory se odsouvají do pozadí ve chvíli, kdy se hraje o něco, co spojí svobodomyslné lidi napříč světonázory. Je ošemetné, aby v pozadí zůstaly navždy, protože opět vyplují v momentě, kdy se vášnivě diskutuje o podobě přerozdělování státních peněz. Je však třeba hýčkat si ty momenty, kdy neřešíme, koho volil ten, kdo vedle nás stál na demonstraci.

Spolku Milion chvilek pro demokracii se povedlo něco, co se za vlády TOP 09, ODS a VV (později LIDEM), kdy část dnešních demonstrujících (včetně autorky) vystupovala proti reformám tehdejšího ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka, zdálo takřka nemožné: liberálům zleva, zprava i lidem, kteří se nikam politicky neřadí, jde o to, aby se na politickém hřišti hrálo fér.

Přitom to nebylo jen tak, příkopy byly hluboké a první demonstrace proti Babišovi a Zemanovi (pořádané ještě jinými organizátory) levicově smýšlející příliš nenalákaly. Kdo nalevo se osmělil jít tam, byl většinou frustrován. Veřejným prostorem zněla kritika, že akce jsou čistě anti-Babiš a anti-Zeman a že nezohledňují ostatní, zejména sociální témata.

Exekuce, zemědělci, venkov, volební zákon
Když vzal demonstrace do rukou Milion chvilek, bylo hned patrné, že jeho činovníci naslouchají. Z pódia začala zaznívat sociální témata, demonstrace najednou nešlo označit za jasně pravicové ani levicové. Byly zkrátka otevřené každému, kdo cítí, že demokracie je křehká a lze o ni přijít – třeba tak, že se do rad veřejnoprávních médií dostanou lidé, kteří by z nich rádi udělali poskoka vládnoucích politiků. Nebo když začnou rasisté ve vysílání dostávat stejný prostor jako jejich terče.

Justice, média, střet zájmů a abolice. To jsou hlavní témata, která zazněla na Letné 2 a na kterých se účastníci shodnou. Chtějí, aby justice zůstala nezávislá, aby média mohla bez neustálých ataků politiků vykonávat svou veřejnoprávní roli, aby premiér vyřešil střet zájmů (třeba prodal Agrofert včetně médií) a odvolal Marii Benešovou. A aby prezident nezasahoval do rozhodování státního zastupitelství provoláváním, že je vlastně jedno, jaký bude verdikt, protože on prý poskytne premiérovi abolici.

Z pódia začala zaznívat sociální témata, demonstrace najednou nešlo označit za jasně pravicové ani levicové. Byly zkrátka otevřené každému, kdo cítí, že demokracie je křehká a lze o ni přijít. Foto Jan Kašpárek, DR

Milion chvilek formuluje na demonstracích i další témata. A je logické, že musí vážit na miskách vah, protože smyslem akcí není, aby se na nich rozhořel pravolevý spor. Podle reakcí je však znát, že účastníci se shodnou na tom, že je třeba řešit závažný problém exekucí, který dostává plno lidí do zoufalých situací, že je třeba podpořit tuzemské zemědělce a venkov. A že je třeba angažovat se na místní i celostátní úrovni včetně vstupu do politických stran.

Na přetřes se dostal i současný volební zákon, který nahrává větším stranám, jež k získání poslaneckého mandátu potřebují mnohem méně hlasů než ty menší. Stávající volební zákon může být dnes problém pro většinu stran, které jsou zastoupeny v Poslanecké sněmovně a jejichž preference se tenčí. Spravedlivý volební systém by ale měl být principiální, ať je na tom zrovna kdokoli jakkoli: kdo je velký, může být malý, a naopak. ODS či ČSSD by mohly vyprávět.

Proti autoritářství a nacionalismu
A v neposlední řadě - demonstrující se jasně staví proti jakémukoli náznaku autoritářství a nacionalismu, což je v dnešní rozbouřené době plné fake news a autoritářsky laděných politiků více než potřebné. Skoro se chce říct, že jsme na tom ještě dobře, neboť Babiš není Okamura ani Orbán – a je stále tak nějak proevropský. Měli bychom si ale uvědomit, že mnohé zatím nikam nesklouzlo právě díky mohutným demonstracím. Už to je jejich nesporné pozitivum.

Legitimní je samozřejmě s demonstracemi nesouhlasit. Vláda valorizuje důchody, rostou mzdy, senioři a studenti mohou cestovat veřejnou dopravou se 75% slevou… Problém však je, když místo legitimní oponentury začnou dostávat slovo různí šiřitelé falešných zpráv, kteří demonstrující uráží, šíří poplach, že se chystá násilí, nebo že jsou placeni. Je skvělé, že na demonstraci promluvila Jana Filipová z Domažlicka, která se ozvala kvůli tomu, když premiér mluvil o placených demonstrantech, zažalovala ho o omluvu a spor vyhrála.

Pozitivní také bylo, že na demonstraci mluvili lidé z různých regionů, bylo vyzdviženo občanské působení v obcích, mluvili lidé veřejně neznámí i známí. Tohle všechno je prostě daleko podstatnější než to, že máme různé politické názory, které k demokracii patří, protože bez pestrosti by byla okleštěná.

Samozřejmě, že někteří lidé budou vždycky dogmaticky napadat ty levicově smýšlející, že se na demonstracích spřáhli s pravičáky, a pravicově smýšlející, že se zase spolčili s levičáky. Taky lze vysledovat, že demonstrace je kritizována zprava i zleva – někdo jí vyčítá, že tam byla výzva směrem k opozici, která je z velké části pravicová, jiný zase, že tam byla formulována i levicová témata. Demonstrace však jasně ukázaly, že nemálo lidí se přes tohle všechno dokáže přenést a hledá to, co spojuje. A to možná 30 let po listopadu není vůbec málo!

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.