Stále se najdou tací, kteří se snaží oživovat venkov v pravém slova smyslu. Jedním z nich je i Jiří Koreš, výkonný ředitel těchonického sdružení Vaváky, které se snaží rozhýbat místní společenský a hospodářský život. V Těchonicích ovšem lidé v satelitních městečkách nebydlí...

Jak vnímáte skutečnost, že lidé začínají objevovat kouzlo venkova? Ovšem činí tak prostřednictvím koupě drahého domu v satelitní kolonii?

K tomuto jsem zdrženlivější a nejspíš i staromilštější. Myslím, že satelitní bydlení je řešením otázky bydlení, ne domova. V tomto cítím velký rozdíl. Dokonce jsem přesvědčen, že se to vylučuje a v typickém satelitu nelze najít opravdový domov. Na druhou stranu, není důvod si tradiční venkov nějak idealizovat. I tady spoustě lidí vnitřní pocit domova chybí. Uvědomění si, že tady chci žít a umřít, mít tu kořeny, musí totiž z něčeho vyrůst. Především z vazby k místu, která se rodí mimo jiné z běžné péče o dům, o pár stromů v sadu, z přátelských vazeb se sousedy, z nějakého alespoň symbolického zapojení v místní komunitě. Rovněž tak z nejrůznějších zážitků, které se k tomuhle místu pojí. Toto koření se ovšem satelitům nedostává.

Dá se vypátrat nějaký pozitivní vliv satelitů na prostředí venkova? Přispívají satelitní městečka k jeho obnově? Nebo je venkov satelity ničen?

S oživením venkova to nemá nic společného. Jenom statisticky - vykážeme více domů, více obyvatel a více infrastruktury. Ovšem zbytek toho všeho jsou samé mínusy. Spousta mrtvé půdy, zátěž pro obec a v neposlední řadě i naprostá změna charakteru vesnice.

Myslíte si, že bude suburbanizační proces pokračovat nadále?

Určitě ano. Nejspíš však už nebude tak rychlý a upraví se i kvalitativně. Pominu-li některé současné vlivy, jako je ekonomická krize, myslím si, že se budou výrazněji projevovat některé nové faktory. Ty budou vycházet ze skutečnosti, že se snad už samosprávy ve věci satelitů poučily. Rovněž budou přibývat lidé požadující větší prostor kolem domu, a víc se snad bude dbát i na sociální aspekty.

Objevují se již lidé, kteří vidí venkov jinak? S typickým venkovským stavením a autobusovou zastávkou s jízdním řádem do nejbližšího města?

Je třeba si uvědomit, že v Čechách - na Moravě je to jinak - jsou tři venkovy. Jeden echt sudetský, tedy v oblasti pohraničí, druhý příměstský, a pak ještě jeden. Tomáš Feřtek jej trefně nazývá vnitřními Sudetami. To jsou poměrně velké oblasti stranou významnějších silničních tahů, kde sice nedošlo k žádnému odsunu, ale lidé se odtud postupně odsunuli sami. Ti pak skončili v panelácích na sídlištích. Strukturálně jsou na tom tyto regiony obdobně jako opravdové Sudety. Počet obyvatel se tu propadl na třetinu předválečného stavu, chybí tu mladí lidé a děti, většina obyvatel má jen základní vzdělání či výuční list. Tyto dva sudetské světy, to je náš základní venkov. Sám žiji v těchto vnitřních Sudetech a musím říci, že sem skutečně přicházejí z měst noví, převážně mladí lidé. Počítám, že obdobné to bude i v pohraničí. Usazují se tu, zakládají rodiny. Je to taková plíživá kolonizace.

Co by prospělo českému venkovu? Je dostatečně atraktivní pro mladé lidi?

Venkov má velký potenciál. Stačí se jen vrátit ke kořenům. K půdě, pohostinnosti a řemeslu. Nejedná se o žádnou vědu. Je třeba začít opět pěstovat a vyrábět kvalitní potraviny, nabízet příjemné rekreační pobyty, živit se řemeslem. Být zázemím pro města a nestydět se za to. Pěstovat zeleninu a jezdit s ní do města. Otevřít příjemné penziony, hospody s dobrým nebo originálním jídlem. Nebo být šikovným instalatérem, klempířem, truhlářem, opravářem. Jenom se člověk nesmí bát dřiny a čekat, že rychle zbohatne.

Jak si dnes stojí typický český venkov, jejž "nehyzdí" satelitní městečka? Rozvijí se, umlká, žije ze dne na den?

Problémem venkova vůbec není nedostatečná infrastruktura, chudé samosprávy, nedostatečné dotace. Zásadním problémem je, že chybí lidé s nápady. Venkov potřebuje ze všeho nejvíc novou krev. Jsou tu však určité překážky, které téhle renesanci a nějakému výraznějšímu oživení brání. Jednak jsou to nemovitosti. Půda je v rozdrobeném vlastnictví a v dlouhodobých pronájmech, takže pro nově příchozího člověka je hodně obtížné pořídit si pozemky potřebné pro své podnikání. Negativní roli hrají také přísné hygienické předpisy, zejména pro zpracování mléka a masa, kvůli kterým i malý provoz stojí nemalé peníze. V neposlední řadě je to také špatně nastavený systém půjček a dotací. Takže se ocitáme v jistém začarovaném kruhu.