Před třemi lety proběhl v Turecku neobratný pokus o puč o sesazení Erdogana. Puče Erdogan využil k naprosto neslýchaným čistkám na domácí scéně, aniž by to vyvolalo valný zájem světových médií, holt „jejich věc“. Erdogan sám později puč hodnotil těmito slovy, zcela bez obalu: „Puč byl dar od Boha — poskytl nám příležitost vyčistit armádu.“

Erdogan pak spustil čistku celé země, přičemž se zcela cíleně zaměřil jednak na intelektuální elitu země, jednak na svoje politické soupeře. S „pučisty“ naprostá většina čistek neměla nic společného: připomíná to, naštěstí v menším objemu a s menším krveprolitím, Stalinovy čistky, kterými vždy periodicky obyvatelstvo zbavoval elit — zcela nevinných, ale přesto elit —, vyvolával strach a poslušnost.

Čísla a fakta jsou následující. (Pokud si chcete vytvořit proporce na Českou republiku, vydělte si je zhruba pěti):

• Ze státní správy bylo postupně propuštěno 180 tisíc úředníků.
• Druhý den po puči bylo propuštěno 2675 soudců (třetina celkového stavu), 755 soudců bylo uvězněno pro „spojitost s pučem“ (nikdy neprokázanou, samozřejmě).
• Vláda znárodnila — ukradla bez náhrady — tisíc společností, ty největší měly aktiva v desítkách miliard dolarů, to jest šlo o obří firmy.
• Erdoganovi se samozřejmě hodilo zakročit proti Kurdům, kteří s pučem neměli společného už vůbec nic: obratem nechal uvěznit 78 demokraticky zvolených starostů za kurdskou stranu HDP, plus dalších 1500 aktivních osob v kurdské politice. Spolupředsedové této parlamentní strany byli uvězněni, žalobce pro ně žádá 143 a 87 let ve vězení.
• Největší čistku vůbec udělal Erdogan ve vzdělávání: propuštěno bylo 36 000 učitelů, 1577 děkanů univerzitních fakult, zavřeno bylo 626 vzdělávacích institucí, většinou privátních, všichni akademici dostali zákaz cestování. Později bylo zavřeno dalších 1043 škol, 1229 charit a nadací a 15 univerzit.
• Média si Erdogan zcela podrobil: zrušil licence 24 rozhlasových a televizních stanic, zastavil vydávání 45 deníků (!), 15 časopisů a zavřel 29 vydavatelských domů; zatkl 160 žurnalistů. Turecko vězní dodnes více novinářů než jakákoli jiná země na světě.
• Celkem bylo v reakci na puč postupně zadrženo přes 500 000 lidí. Zadržení nedostávají tři dny žádné jídlo a dva dny žádnou vodu, jsou mučeni a znásilňováni předměty (obě pohlaví). Aby se političtí vězňové vůbec vešli do přeplněných tureckých vězení, Erdogan propustil desítky tisíc osob vězněných za kriminální přečiny (krádeže atd).
• V důsledku těchto čistek a nátlaku se prudce zvýšila emigrace z Turecka, přičemž utíkají lidé vzdělaní a bohatí, nikoli chudáci za lepším životem: v roce 2017 uteklo 69 000 osob, v roce 2018 113 000 osob; komentátoři hovoří o masívním odlivu mozků.

Nacionalismus je nejúčinnější výtah k moci populistických vůdců. Když chcete rozdělat oheň válku, nacionalismus je nejúčinnější rozbuška i palivo. Nacionalismus je čiré zlo; a je potřeba velmi pečlivě zkoumat, co se skrývá za máváním vlajkami a trikolórami, za takzvaným „vlastenectvím“. Zda je to cit a láska k rodné zemi, nebo zhoubný nacionalismus. Někdy se to druhé schovává za to první.