V pondělí začíná další školní rok a já vzpomínám na dobu před patnácti lety. Chystala jsem se na svou vysněnou školu, na gymnázium. Moc jsem tehdy českému školnímu systému nerozuměla. Jedno jsem ale věděla: jestli se opravdu chci stát lékařkou, musím na gympl. Jako malá jsem totiž toužila být doktorkou. Své učitelce češtiny v osmé a deváté třídě jsem dokonce slíbila operaci prsou a nosu zdarma. Chtěla jsem studovat medicínu a stát se chirurgem. Plastickým chirurgem.

Tehdy, v roce 2005, si žáci, kteří se hlásili na střední školu, mohli dát pouze jednu přihlášku. Dodnes si pamatuji ten obrovský tlak a stres. Ne každý měl jasno, kam chce, a musel se rozhodnout pro jednu školu. Já jsem si vybrala šumperské gymnázium.

Po více než čtyřech letech v České republice jsem už mluvila česky, ale se slovní zásobou to tak veselé nebylo. Přestože jsem četla knihy, poslouchala českou hudbu, hlavně dívčí skupinu Holki, a sledovala latinskoamerické telenovely, některá slova v češtině jsem prostě neznala. Mluvila jsem se silným přízvukem a časování a skloňování mi vůbec nešlo.

Přijímačky na střední školu probíhaly ve formě Scio testů. Na důkladnější přípravu si bylo možné objednat a zakoupit testy, nebo dokonce zaplatit dlouhodobý kurz. Z finančních důvodů jsme si to nemohli dovolit. Nebyla jsem sama, několik dětí od nás ze třídy a vedlejších tříd se také připravovalo pouze ve škole. Každý, kdo si chtěl procvičit slovní úlohy a rozbor větných členů, měl možnost po škole navštěvovat hodiny matematiky a češtiny navíc.

Nastal den přijímaček. Seděla jsem v posluchárně a čekala na zkoušky. Test z matematiky jsem zvládla rychle, ten z češtiny byl však horší. Před sebou jsem měla slova, která jsem neznala. Dodnes je jasně vidím. Jako první příklad jsem měla najít synonymum ke slovu „bujarý“. Netušila jsem, co to znamená. Domyslela jsem si, že to má něco společného s bujónem. V dalším cvičení po mně chtěli antonymum ke slovu „titěrný“, opět jsem ale neměla žádnou představu o významu. V testu jsem našla více slov, která jsem neznala: pakůň, nosorožec nebo domorodec. U domorodce jsem byla přesvědčená, že je to někdo, kdo rodí doma.

Něco jsem vybrala a doufala, že jsem se trefila. Výsledky dopadly dobře, zachránila mě matematika a já jsem nakonec byla na gymnázium přijata. Slova bujarý, titěrný a domorodec mi v hlavě však zůstala a další čtyři roky na gymnáziu jsem měla šanci svou slovní zásobu zlepšit.

Přestože jsem během studia na gymnáziu přestala usilovat o to stát se lékařkou, uvědomovala jsem si, že jsem měla prostor a šanci snít. Uvědomovala jsem si, jak důležité jsou sociální podmínky a prostředí, ve kterém děti vyrůstají. Jak těžké to musí být pro dítě, kterému doma nikdo nečte. Ne každý má bohatou slovní zásobu, a to nemusí být ani cizinec. Jak důležité je, aby děti měly vzory a mohly snít.

Myslím proto dnes na děti, které se chystají do školy a mají to těžké, ať je to tím, že neumí vyslovit R a Ř, nebo je trápí něco jiného. Důležité je, aby měly možnost snít a představovat si, že budou jednou třeba lékařem.