Nový výzkum: neformálních zaměstnání přibývá, lidé často nemají jinou možnost

Výzkumný ústav práce a sociálních věcí představil průzkum nových forem zaměstnání. Zaznamenal především příležitostnou práci a digitální práci z domova. Pětina dotázaných uvedla, že je k méně formální pracovní pozici přinutil zaměstnavatel.

(jk)

18.07.2019 11:46

Gl130222precariousreport1jpg

Práce na počítači z domova může působit jako idyla, ale má svá četná úskalí. Repro DR

Platformová práce

Uber

Rychle se rozvíjející odvětví s řadou neřešených problémů


Ekonomika založená na digitálním prostředí a rozvoji mobilních zařízení s přístupem k internetu je dlouhodobě na vzestupu. Tvoří se tak nový sektor, jenž dává vzniknout netradičním formám práce. Ty se vyznačují volnou pracovní dobou, nahodilostí a tím, že často postrádají jasný právní rámec, zejména zaručená sociální práva.

Jedním z nejdiskutovanějších příkladů nových forem zaměstnání je práce přes digitální platformy, jako je taxislužba Uber, doručovací služby typu Deliveroo či krátkodobé pronájmy bytů Airbnb. Platformová práce se rozvíjí po celé Evropě a zapojuje se do ní stále více lidí, kteří v ní hledají přivýdělek k běžnému zaměstnání, anebo si skrze ni dokonce opatřují většinu příjmu. Často se ale potýkají s nejistotou výdělku i tím, že navzdory pracovním výkonům postrádají status zaměstnance.

Kritici platforem označují odvětví za moderní nádenictví a volají po regulaci, která by pracovníkům zajistila sociální ochranu. Poukazují také na to, že skrze sektor protéká množství nedaněných příjmů. Některé tradiční profese navíc pokládají platformovou práci za nespravedlivou konkurenci. V mnohých světových metropolích včetně Prahy se tak rozhořel například spor mezi taxikáři a platformou Uber.

Možnost právního ukotvení platformové práce se potýká s nedostatkem dat, stejně jako nejasnými hranicemi toho, kdy se pracovník stává zaměstnancem. Platformové práci se také věnuje část lidí, které nepřítomnost regulací vyhovuje a se získáním statusu zaměstnance by pro ně účast na platformách zřejmě ztratila smysl.

Situaci navíc komplikuje to, že některé rysy platformové práce, jako je absence stálého pracoviště či volná pracovní doba, stále více přebírá i řada standardních zaměstnání. Jedná se tedy o oblast, o níž se ve světě a s postupem času i u nás, vedou živé debaty nad otázkou, zda a jak oblast regulovat, aby to bylo co nejvíce ku prospěchu z hlediska veřejných zájmů.

Výzkumný ústav práce a sociálních věcí ve středu představil výsledky výzkumu nových forem práce v České republice. Oproti nedávnému šetření University od Hertfordshire data Ústavu naznačují výrazně menší zastoupení práce pro internetové platformy. Podle hlavní výzkumnice projektu Soni Veverkové je vzestup méně formálních forem zaměstnání jedním z důsledků příznivé ekonomické situace, která se ovšem může změnit.

Mezinárodní průzkum financovaný Evropskou komisí probíhal od loňského roku v šesti zemích evropské semiperiferie: Rumunsku, Bulharsku, České republice, Chorvatsku, Polsku a Makedonii. „Obecně byl v rámci výzkumu kladen důraz na vzájemnou porovnatelnost. Nás nicméně nejvíce zajímala ona národní část,“ poznamenala Veverková.

Při analýze českého prostředí výzkumníci přistoupili ke kombinované metodice, která obsahovala řízené rozhovory i dotazníkové šetření, jehož se účastnilo 1401 zaměstnaných mezi osmnácti a pětašedesáti lety. Reprezentativní vzorek obsáhl více než dvojnásobně zvýšený podíl osob samostatně výdělečně činných, který z hlediska českého pracovního trhu činí sedmnáct procent. Výzkumník Ústavu Petr Pojer uvedl, že důvodem byla snaha o lepší roztřídění dat, které se dané skupiny týkají.

„Zatímco dříve se za ‚novou formu práce‘ pokládaly i částečné pracovní úvazky, dnes bereme v úvahu více forem. Při průzkumu jsme vyšli z relativně nových definic, které nové formy práce třídí do devíti kategorií,“ vysvětlila Veverková. Dané kategorie tvoří například sdílení pracovního místa, příležitostná práce či práce na dálku, dočasné řízení kvalifikovanými odborníky pro řešení konkrétního problému ve firmě či práce přes digitální platformy.

Podle dat Ústavu mají zkušenost s novými formami práce převážně lidé do třiceti let, osoby samostatně výdělečně činné a obyvatelé Prahy. To odráží rozložení ochoty s netradičním způsobem zaměstnání experimentovat, jíž disponuje téměř polovina respondentů mezi osmnácti a čtyřiačtyřiceti lety oproti osmadvaceti procentům těch, kteří překročili pětačtyřicítku.

Láká digitální práce z domova, zastoupení platforem je překvapivě nízké
Největší zastoupení mezi respondenty má příležitostná práce, kterou vykonávala zhruba čtvrtina účastníků průzkumu. Stejně jako u některých dalších pojmů, i zde ovšem panuje definiční nejistota: zatímco výzkumníci příležitostnou prací rozumí situaci, kdy zaměstnavatel nemá povinnost poskytovat zaměstnanci práci, ale má možnost jej k ní čas od času povolat, část respondentů pojem zřejmě chápe spíše jako brigádu.

Druhou nejrozšířenější novou formou práce je podle Ústavu mobilní práce s využitím elektroniky, s níž má zkušenost šestnáct procent dotázaných. Na třetím místě skončilo sdílení pracovního místa, tedy pokrytí jedné pracovní pozice několika částečnými úvazky. Takový druh zaměstnání vykonávalo čtrnáct procent účastníků průzkumu.

S hojně diskutovanou prací přes digitální platformy typu Uberu má podle šetření zkušenost sedm procent respondentů. Stálými členy platforem je potom pouze jedno procento z reprezentativního vzorku. Zapojení do platformové práce se do značné míry váže na mladší a vzdělanější pracující z větších měst, především Prahy.

Data Ústavu se tedy výrazně liší od nedávné studie vypracované University of Hertfordshire, podle níž si na platformách jednou měsíčně přivydělává až třetina respondentů. Šetření ovšem mají metodologické rozdíly, ať už v kladení otázek či výběru účastníků. Britští vědci se jednak ptali online, což mohlo vyvolat zkreslení směrem vzhůru, jednak průzkum oproti Ústavu neomezili na zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné.

Legislativa se příliš neposunula
Pracovníci Ústavu se při představení analýzy zmínili i o legislativních podmínkách. „Programové prohlášení vlády zahrnuje podporu sdíleného pracovního místa, bohužel se to ale zatím nikam nepohnulo,“ glosovali. Na druhou stranu upozornili na to, že podle zahraničních zkušeností vede příliš konkrétní a omezující právní rámec k tomu, že se nové formy práce přestávají vytvářet.

V tuto chvíli zákoník práce nepopisuje konkrétně prakticky žádnou z neformálních pracovních pozic. Pojer doplnil, že příliš nepostoupila ani dlouho připravovaná legislativa vymezující práci z domova. Většina potenciálně kontroverzních bodů nových úprav totiž spadla pod stůl po debatách se sdruženími zaměstnavatelů.

Ústav danou situaci ale nepokládá za kritickou. V hlavním výstupu studie, tedy obsáhlé mezinárodní komparaci, uvádí svůj závěr, že „podrobnější regulace není nezbytná“. Přesto vydal několik doporučení. Mimo jiné hodnotí jako nedostatečnou právní úpravu bezpečnosti a ochrany zdraví při nových formách práce. „Zaměstnavatelé jsou prakticky neschopni zajistit ochranu zdraví při práci pro zaměstnance, kteří pracují mimo běžné pracoviště,“ konstatují.

Prekarizace, nebo dobrovolnost? Situaci může zhoršit recese
Studie se věnovala i hojně diskutované otázce motivací zaměstnanců účastnících se nových forem práce. Tři čtvrtiny z nich v průzkumu uvedly, že hledají pracovní příležitosti. Šestatřicet procent méně formální pracovní pozice vyloženě preferuje. Důvody jsou různé: respondenti uváděli větší časovou pružnost či pocit seberealizace. Flexibilitu pracovní doby někteří ale současně uváděli jako jednu z nevýhod.

„Sice mě při pohledu do diáře leckdy děsí, že za půl roku tam mám prázdno, ale ono se to zatím vždycky naplnilo,“ představili výzkumníci vyjádření jedné z účastnic šetření. Jiní zaměstnanci mají problém s nejistou organizací pracovní doby či prací z domova, která od nich vyžaduje větší organizační úsilí a disciplínu.

Ústav v rámci výzkumu hovořil i se zaměstnavateli. Jejich motivace i míra poskytování nových forem práce se sice liší podle velikosti a oboru firem, obecně v nich ale převládá otázka úspor. Netradiční pracovní vztahy totiž umožňují přesunout náklady na odvody či nájem na zaměstnance. Firmy nové pracovní formy, především home office, také využívají jako benefit.

Jako hlavní nevýhodu novinek zaměstnavatelé naopak uváděli to, že jsou pro ně nové formy práce spojené s vyšší organizační náročností a nutností hledat kompromisy s mimopracovními závazky zaměstnanců.

Výzkumníci došli k tomu, že nové formy práce z větší části nezpůsobila prekarizace pracovního trhu, ale spíše přirozený vývoj spojený s digitalizací a dalšími fenomény. Podíl těch, co se k méně formálním pracovním pozicím uchýlili kvůli tlaku zaměstnavatele či nedostatku jiného výdělku, i tak zůstává poměrně vysoký.

Z reprezentativního vzorku Ústavu pětina lidí uvedla, že ji k přijetí nové formy práce donutil zaměstnavatel. Další čtvrtina na otázku nedokáže jednoznačně odpovědět. Sedmadvacet procent lidí nemůže najít standardní pracovní místo. Různorodé motivace se mohou také skrývat za čtyřiašedesátiprocentním podílem těch, které k méně tradičním zaměstnáním motivuje zvýšení příjmu.

„Nové formy práce v současné době převážně nejsou vynucené, ale to se může velmi rychle změnit. To považuji za největší nebezpečí do budoucna. Když ekonomika půjde z kopce – což se vzhledem k ekonomickému cyklu dříve nebo později stane – tak je jasné, že se sdílené pracovní místo či práce přes platformy může stát nástrojem vykořisťování zaměstnanců,“ okomentovala data Veverková.

Pojer doplnil, že další tématické výzkumy budou muset otázku motivace řešit ještě intenzivněji. Tím spíše, že řada pojmů z oblasti nových druhů práce nemá obecně známé definice. Ředitel Ústavu poukázal na to, že je vhodné mimo jiné „zmapovat míru naivity, potažmo ohrožení mladých lidí“ vzhledem k často nedostatečné informovanosti zaměstnaných o důsledcích neformálního pracovního poměru na jejich sociálně-právní status.

Na definiční problémy upozornila v debatě po představení průzkumu i politoložka Kateřina Smejkalová působící v pražském zastoupení think-tanku Friedrich-Ebert-Stiftung. Otázka dobrovolnosti nových forem práce podle ní není vyřešená: k nedobrovolných změnám formy zaměstnání lze totiž řadit také situaci, kdy lidé potřebují další příjem ke standardní práci. „Je alarmující, že v době ekonomické konjunktury potřebuje takové množství lidí hledat neformální přivýdělky,“ poznamenala.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.