Návrh stavebního zákona nás vrací do doby ignorace veřejných zájmů

Rychle a centralizovaně povolovat nekvalitní výstavbu bez ohledu na vůli samosprávy a životní prostředí – tak si představujeme rozhodování předlistopadového režimu. Do podobného stavu nás ale chce vrátit nově připravovaný stavební zákon.

Vláda postupuje při přípravě nového stavebního zákona nekompromisně. Svěřila ji do rukou Hospodářské komoře sdružující velké developery a silný nesouhlas krajů v připomínkovacím řízení i ostrou kritiku vládních legislativců hodila za hlavu. Již na začátku příštího měsíce chce poslat zákon do parlamentu.

Útěcha, že takový legislativní zmetek parlament neschválí, není na místě. Současný zákon není dobrý a čas i energii bychom potřebovali nasměrovat do novely, která mimo jiné zajistí stoprocentní digitalizaci povolovacího procesu. Heslo „jeden úřad, jedno řízení a jedno povolení“ lze totiž naplnit různými způsoby. Cesta, kterou vybrala Hospodářská komora, je ta nejhorší.

Craft-737850_960_720Česká republika lepší stavební zákon potřebuje. Ten však nemůže vzniknout ohýbáním současné legislativy a zdravého rozumu. Foto Pixabay

Na zásadní nedostatky návrhu upozorňují nejen aktivisté, ale také soudci, Bezpečnostní informační služba, kraje, některá ministerstva a naposledy i pracovní komise Legislativní rady vlády. V písemných stanoviscích vládních legislativců najdeme mimo jiné tato varování:

„Cílem územního plánování a stavebního řízení nemůže být rychlost povolování staveb sama o sobě, ale též kvalita, vyvážení a koordinace různých zájmů v území. (…) Návrh opomíjí oblast ochrany veřejných zájmů a jejich koordinaci, tj. věcné sladění nebo rozhodování o tom, které zájmy budou potlačeny a které upřednostněny na úkor či ve prospěch jiných...“ Není náhoda, že Legislativní rada vlády návrh neprojednala a hodnocení nechala pouze na své předsedkyni, ministryni Benešové.

Vláda připomínky (zásadních bylo přes 1000, z toho stovky věcně nevypořádaných) smetla ze stolu s tím, že všechny problémy se vyřeší při psaní paragrafovaného znění. To je přirozeně v rozporu s legislativními pravidly vlády, ale také se zdravým rozumem. Zákon nemůže být připravován ve stovkách variant různého zadání. Je nebezpečným paradoxem české veřejné správy, že zrovna rozsáhlá rekodifikace stavebního práva vzniká bez solidního založení základů a bez respektování zavedených legislativních postupů.

Podrobný rozbor nedostatků už byl představen v řadě jiných komentářů, proto jen stručně připomeňme ty nejdůležitější.

  • Likvidace nezávislosti odborných stanovisek – dosud nezávislé orgány státní správy, jako jsou například památkáři, hasiči nebo vodohospodáři, mají být podřízeny stavebnímu úřadu a jejich vyjádření již nebude závazné, ale jen konzultační.
  • Automaticky vygenerované povolení – obrovský prostor pro korupci v případě velkých projektů a likvidační riziko pro malé stavebníky, kteří nedostanou od stavebního úřadu seznam povinností a podmínek a budou se muset ve všech zákonných povinnostech zorientovat sami. Pokud to neudělají, stejné úřady jim následně zakážou stavby provozovat, protože neznalost zákona neomlouvá.Kolaps faktického rozhodování kvůli organizačně a časově náročnému přesunu úředníků a podhodnoceným nákladům na celou transformaci, která předpokládá vznik superúřadu a odstěhování stovek pracovníků z obecních úřadů.
  • Kvůli zásadním vadám návrhu se málo mluví o tom, co by nový stavební zákon řešit měl, a neřeší. Nový zákon například zcela rezignoval na možnost platit finanční náhradu za zhodnocení pozemků při změně územního plánu. Přitom při opačném postupu, tedy když se stavební pozemek změní na zelenou plochu, je finanční náhrada možná.
Tvůrci také rezignovali na snahu stanovit a zkrátit závazné lhůty pro vyjádření správců technické infrastruktury. Ty jsou přitom podle tolik vzývaného žebříčku Doing Business jednou z časově nejvíc náročných fází povolovacího procesu. Zcela nejasná zůstává otázka kompetencí samosprávy v povolovacím řízení. Obecné mínění, že za to, co se v obci staví, odpovídá do značné míry starosta a radní, současný stavební zákon moc nepodporuje, a nový zákon žádné zlepšení nenabízí.

Dobrý zákon nemůže vzniknout cestou dlážděnou ignorováním a ohýbáním práva i zdravého rozumu. A protože Česká republika lepší stavební zákon potřebuje, je současný vývoj o to víc nepřijatelný. Kritici by proto měli zůstat ve střehu, jde totiž o zákon, který se týká opravdu všech.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.