Českobratrská církev evangelická vydala 18. května 2019 na svém synodu (nejvyšším shromáždění) prohlášení ke změně klimatu. Vztahem k životnímu prostředí se církev zabývá průběžně a příležitostně vydává svá stanoviska k aktuálním otázkám. Věřící lidé si uvědomují, že stav životního prostředí je vážný.

Vnímáme stejně jako ostatní lidé výkyvy počasí, sucho a problematiku oteplování planety. Vnímáme i další související problémy a hrozby, jako je snižující se biodiverzita, ničení půdy velkozemědělstvím a nebezpečí masové migrace z nejvíce postižených oblastí. Všechny rozměry krize je třeba vzít vážně.

Čím může církev přispět k řešení problémů životního prostředí? Určitě se necítí více kompetentní než vědci a odborníci na životní prostředí. Jejich hlas však z různých důvodů není ve společnosti dostatečně slyšet. V politických debatách obvykle zaznívá mnoho matoucích hlasů. Mnozí lidé problémy bagatelizují, jiní se domnívají, že se nedá nic dělat a před problémy se schovávají.

↗

Člověk tu je od toho, aby viděl krásu stvoření a věřil ve stvoření právě i v okamžicích krize. Foto B. Walton

Církev chce přispět k tomu, aby političtí představitelé i jednotlivci vzali vážně situaci světa, nazývali věci pravými jmény, naslouchali odborníkům a hledali řešení. Připojujeme se k mladým lidem, kteří stávkují za klima, apelují na politiky a uvědomují si, že budoucí podobu světa je třeba řešit dnes.

Právě víra může člověku dát sílu, aby se postavil problémům, v krizi se nehroutil, nýbrž jednal. Trápí mne, když vidím, jak mnozí mladí lidé a aktivisté propadají chmurám a enviromentálnímu žalu, stále se konfrontují s beznadějnou situací a domnívají se, že na změnu jednání a nápravu situace je již pozdě.

V Bibli máme celou řadu postav, které v rozhodující chvíli dostaly sílu a inspiraci k správnému jednání a odvrátily katastrofu či v ní byli svědky naděje. Noe postavil schránu a v ní zachránil život na zemi. Starozákonní proroci v době národní katastrofy, dobytí Jeruzaléma a odvedení do exilu hlásali, že i když dojde ke krizi, není to konec národa, víry a naděje.

Člověk má být v období krize hledačem pravdy a svědkem naděje. I v dnešní situaci se nechceme jako křesťané vzdát naděje. Věříme, že každý člověk může přispět k záchraně světa a jeho činy se mohou stát inspirací pro druhé. Dnešní situace je vážná v tom, že se týká celého stvoření. Proto je třeba, aby se otázky životního prostředí řešily celostně a systémově.

Věřícím by péče o životní prostředí neměla být cizí. Mluvíme přece o Božím stvoření. Stvoření znamená, že příroda není věc, se kterou můžeme zacházet podle své libovůle. Všechno živé i neživé má své určení a smysl. Stvoření není jen okamžik počátku, jedná se o permanentní tvoření a Boží blízkost tomu, co vyšlo z jeho rukou.

Člověk byl stvořen jako poslední součást stvoření. Z toho se nedá odvozovat, že můžeme prostředí ničit, naopak o ně máme pečovat a být zahradníky stvoření. Člověk tu je od toho, aby viděl krásu stvoření a věřil ve stvoření právě i v okamžicích krize.

Všichni lidé by si měli uvědomovat globální rozměr svého způsobu života. K víře patří odpovědnost a zájem o druhé. Důsledky změn životního prostředí často dopadají na ty, kteří je nezavinili. Je třeba vidět důsledky našeho způsobu života a být solidární. Proto například evangelická církev upřesnila svůj investiční kodex a nechce podporovat projekty, které narušují životní prostředí ve třetím světě. Dnes skutečně zakoušíme, že naše jednání má globální dopad, že jsme jediným lidstvem a že máme leda společnou budoucnost.

Trápí nás také to, že naše česká společnost se polarizuje a mylně rozděluje na „aktivisty“ a ty druhé. I v naší církvi jsou zastánci různých názorů na problémy životného prostředí, i tady se lidé na těchto tématech rozdělují. Prohlášení si proto neklade za cíl přesný popis problémů ani návod na jejich řešení. Neradí například, jak nejlépe nahradit fosilní paliva a jak rychle skoncovat s uhlím. Důležité však je jít do hloubky a hledat společné hodnoty a rozvíjet společnou odpovědnost.

Víra nenabízí žádný zázračný lék ani nadpřirozený zázrak. Věříme však, že situaci je možné zvládnout. Bůh je pro mne ten, který dává lidem inspiraci a nadání, jak řešit problémy života. Proto se před problémy nemusíme schovávat, ani před lidmi, na které doléhají. Prohlášení ústí do výzvy, abychom se všichni obraceli na své politiky a na své okolí, abychom hledali naději pro všechny a apelovali na řešení.