V předvolebním čase přišla zajímavá zpráva, médii krátce zmíněná, ale bez hlubší analýzy. Poslanecká sněmovna přehlasovala prezidentské veto a zanedlouho vstoupí v platnost institut krajského referenda. To by mělo pomáhat občanům k bezproblémovějšímu vztahu ke krajské samosprávě a posílení jejich práv.

Návrh, který doputoval zpátky do dolní komory, sice v některých ohledech mohl být kvalitnější či přesnější, ale jako základní nástroj přímé demokracie je potřeba ho přivítat. Ač se to samozřejmě řadě politiků nelíbí. Například jedním z argumentů, jimiž prezident republiky návrh zákona odmítl, zněl: „Zákon by se stal dalším krokem k regionalizaci České republiky a k parcelování státu. Znamenal by ohrožení konzistentnosti politického rozhodování, protože by mohl vést k tomu, že bude celostátní politika jedním či více kraji blokována.“ Otázkou je, co byly předchozí kroky vedoucí k regionalizaci republiky, zřejmě samotné zavedení krajského stupně. Tudíž výtka je to samozřejmě naprosto neoprávněná, ba nesmyslná.

Pomineme-li jednotlivosti onoho návrhu, pak musíme referendum přivítat minimálně z jednoho důvodu. Hlava VIII. obsahuje paragrafy, které se týkají platnosti referenda, v příslušném paragrafu se dočteme: „K platnosti rozhodnutí v krajském referendu je třeba účasti alespoň 35 % oprávněných osob zapsaných v seznamech oprávněných osob.

Rozhodnutí v krajském referendu je závazné, hlasovala-li pro ně nadpoloviční většina oprávněných osob, které se krajského referenda zúčastnily a alespoň 25 % oprávněných osob zapsaných v seznamech oprávněných osob.“ To je, myslím, rozumný kompromis. V obecních volbách totiž zákon požaduje pro uznání platnosti 50% volební účast a v celostátním referendu, které se konalo zatím jednou a týkalo se našeho vstupu do Evropské unie, procentuální hranice zmíněna, a tedy požadována nebyla. Ve větších městech samozřejmě k referendu alespoň 50 % voličů nikdy nepřijde, k této domněnce nás vede výše volební účasti v komunálních volbách. Proto je třeba návrh poslanců, který vyžaduje pro platnost referenda jako jedno ze dvou kritérií 35% hranici účasti, ocenit. Snáze se jí dá dosáhnout v Karlovarském než třeba v Moravskoslezském kraji, ale to už je věc jiná.

Zákonodárci by se pod vlivem této normy měli zabývat i místním referendem, protože požadavek 50% hranice je skutečně dosažitelný pouze ve vesnicích či menších městech, ale určitě ne ve stotisícové Olomouci nebo třiapůlkrát větším Brně. Stačí si vzpomenout na  zhruba 24% účast v referendu, které se týkalo možného přesunu hlavního nádraží. Ačkoliv byl zájem o komunální volby v roce 2006 o něco vyšší než v roce 2002, nikde požadovaná polovina oprávněných voličů volit nepřišla. Jen namátkou. Olomouc 33,7 %, Brno-město 40,5 %, Ostrava 32,2 %, Zlín 38,8 %, Ústí nad Labem 33,8 %, Plzeň 37,0 % a Teplice 34,7 % hlasujících. Jistě by se v těchto městech dal formulovat stejný požadavek na platnost jako je tomu v případě krajského referenda. Inspirace druhá, tentokrát by se krajským referendem mohli zákonodárci zabývat i v případě obecného zákona o referendu. Navzdory tomu, že by prezident nejspíše napsal, že se tím mění mocenské poměry ve státě.

Možná, ale ve prospěch občana.